Byla to zlatá éra české gymnastiky. V 60. letech bylo družstvo žen 
v čele s Věrou Čáslavskou rovnocenným soupeřem tehdejších gymnastických velmocí. Vrchol přišel na OH v Mexiku. Přímou účastnicí tehdejšího kolosálního úspěchu, zisku stříbrné medaile v družstvech žen, který ještě zvýraznila předcházející nešťastná invaze sovětských vojsk, byla spolu s pěti kolegyněmi skvělá gymnastka Bohumila Řimnáčová – Řešátková.

Nymburskému deníku vyprávěla o svých sportovních začátcích, úspěších
i pozdějších, jak jinak než sportovních aktivitách.

Začínala v devíti letech 
s uměleckou gymnastikou. 
V roce 1958 vypsali Vladimír Prorok (tehdejší trenér národního týmu žen, pozn. red.) a Eva Bosáková konkurz pro gymnastické naděje, na kterém uspěla, 
a tak začala její gymnastická éra. Od té doby až do jejích pětadvaceti let pro ni byla gymnastika to nejdůležitější. A vystoupala v ní vskutku vysoko. V reprezentaci ČSSR strávila 11 let, zúčastnila se dvakrát mistrovství světa, na tom v Dortmundu v roce 1966 získala titul mistryně světa v družstvech. Zažila troje OH včetně slavného Mexika 1968. Odtud si přivezla stříbrnou medaili rovněž za výkon družstva. Stala se mistryní republiky 
v jednotlivkyních a na kladině… To je pouze výběr úspěchů z největších.

U sportu Bohunka zůstala i po ukončení aktivní kariéry. Objevila jazzgymnastiku, potkala se s řadou špičkových lektorů tanečníků, kteří ji nadchli pro tanec. Od roku 1976 vedla svoji taneční skupinu. Věnovala se zároveň přípravě metodických materiálů, vystupovala v televizi (Cvičme v rytme, Studio kamarád, Studio 6, Baby studio). Našla také novou lásku – tenis.

Ten už dnes s manželem nehrají, ale o to raději spolu jezdí na kole a v zimě na běžkách. Ještě dnes aktivně vede taneční tréninky 
a chodí si zacvičit Dance Aerobic s Olgou Šípkovou. Když má někdo sport v krvi, tak je to holt na celý život…

Svoji stopu však Bohumila Řimnáčová zanechala také v různých sportovních institucích, například na Ústředním ústavu tělesné kultury a později na metodickém oddělení Českého svazu tělesné výchovy. Nejraději vzpomíná na své působení na Českém svazu aerobiku po sametové revoluci, který se pod jejím vedením stal velmi úspěšným. Výrazně k tomu přispěla tvůrčí práce její a jejích kolegů, která ji vždy bavila nejvíc.

Dnes žije a působí v Ondřejově jako manažerka programu Sportovně kulturního centra v Ondřejově, které delší dobu také řídila.

ROZHOVOR S BOHUMILOU ŘIMNÁČOVOU-ŘEŠÁTKOVOU: Bohunka říká: „Kladinu jsme si nosily i ven!"

Bohunka Řimnáčová. Dáma, která se dostala ve sportovní gymnastice až do nejvyšších pater, jezdila jako reprezentantka ČSSR opakovaně na soustředění do Sportovního centra (SC)
v Nymburce. Jak vzpomíná na místo, kde se dílem rodil bez nadsázky sportovní úspěch století?

Dokážete říci, kolikrát jste byla ve Sportovním centru? Kdy poprvé? Kdy naposledy?
Poprvé jsem byla ve Sportovním centru v roce 1961. Naše partička dívčích gymnastických nadějí jezdila s Vláďou Prorokem na měsíc do Nymburka. Bydlely jsme ve staré sokolovně 
a trénovaly v SC i venku na hřišti a pěstovaly všestrannost včetně plavání v Labi. Jezdila s námi i Věra Čáslavská, kterou Vláďa v té době trénoval. V 15 letech jsem se zúčastnila v Nymburce velkých závodů, na nichž jsem skončila na 2. místě, což mě kvalifikovalo do juniorské reprezentace. Zajímavostí je, že součástí výběru byly i atletické disciplíny. Později jsme mívaly v Nymburce soustředění 
s reprezentací a poslední bylo před OH v Mnichově 
v roce 1972.

Když se řekne Sportovní centrum, co vás nejdřív napadne? S čím ho máte spojené?
Nymburk, to jsou krásné zážitky, tvrdý trénink (někdy i na slzy), mládí, dobrá parta i s jinými sportovci (hlavně atlety), jednoznačně nezapomenutelné. Věra pro nás byla vždy velkým příkladem, když s námi zejména v našich začátcích trénovala. Často chtěla být 
i sama, což se jí jednou nevyplatilo. To když jsme se vracely z oběda ve městě 
a ji v parku přepadl nějaký úchyl. Naštěstí trénovaná Věra unikla.

Líbilo se vám v Nymburce na Tyršáku? Jaké byly přednosti tohoto sportovního zařízení?
V Nymburce se mi vždy dobře trénovalo, přednost byla hlavně v tom, že bylo vše pohromadě, tělocvična byla na tehdejší dobu dobře vybavená, jídlo úžasné. Ale hlavně možnost být i v přírodě, což jsme notně využívaly pro atletiku, plavání 
a skoky do vody. I kladinu jsme si vynášely ven.

Co říkáte záměru rozsáhlé rekonstrukce Tyršáku a vybudování Národního sportovního centra?
Výborně!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Podíváte se do Nymburka někdy? Třeba v souvislosti 
s Vašimi současnými sportovními aktivitami?
Určitě. V Nymburce jsme si před několika lety byli 
s manželem zavzpomínat, prošli jsme si celý Tyršák
a projeli jsme se podle Labe na kole.

Co byste Tyršáku přála?
Aby ho hodně sportovců 
i trenérů využívalo pro svoji sportovní přípravu i regeneraci a aby jim Sportovní centrum poskytovalo nejen tvrdou dřinu, ale i zábavu 
a nezapomenutelné zážitky, jako tomu vždycky bylo.

Děkujeme za milý rozhovor a přejeme hodně radosti.