Původní název místa byl Pros Kamares, ale ten dnešní se vztahuje ke stejnojmennému byzantskému kostelu. Agios Nikolaos není tak úplně typickým krétským městem a nenajdete tady ani mnoho památek. Mohli bychom hovořit o typickém turistickém středisku pro smetánku, destinace je jako stvořená k příjemným nenáročným procházkám.

Místu dominuje jezero Voulismeni, na jehož březích se nachází hlavní turistická oblast s dlouhou řadou restaurací barů a diskoték. Podle průvodcovských informací dosahuje zhruba hektarové jezero hloubky 60 metrů. Podlé dávných bájí se v něm prý koupala bohyně Athéna. Jezero dříve obsahovalo sladkou vodu, tedy až do 19. století, kdy turecký paša nechal prorazit úzkou šíji, která ho oddělovala od moře.

Koupání v teplém moři pravidelně střídáme s poznávacími výlety, takže se vydáváme na ostrůvek Chrissi. Vyjížďka začala v přístavu nejjižnějšího krétského města Ierapetra. Náš cíl prý ve volném překladu nese název „Oslí ostrov“ a nachází se v Libyjském moři, 
od pevniny je vzdálen asi patnáct kilometrů. Cesta k němu trvala asi hodinu a za námi se postupně objevovalo zmíněné pohoří Dikti.

Chrissi je jenom pět kilometrů dlouhý a zhruba jeden kilometr široký. Díky unikátnímu cedrovému lesu se stal přírodní rezervací. Roste tady asi tisíc stromů, a jejich stáří prý dosahuje více než tři sta let. A pro křišťálově čistou a tyrkysově modrou vodu, pro nádherné pláže a světlý písek je ostrůvek někdy také nazýván „Karibikem Kréty.“

Některé turistické bedekry ostrůvek sice vychvalují až do nebes, ale jsou zde i určitá omezení. Nesmí se zde například rozdělávat oheň, kouřit, nemělo by se tady chodit mimo pláže, stanovat nebo kempovat, odvážet odtud kameny, mušle nebo květiny. Ovšem, nutno dodat,  že tahle nařízení v podstatě nikdo nedodržuje a patrně ani nekontroluje. Stopy po zakazovaných aktivitách jsou na první pohled zřejmé. Vždyť jsme přece v Řecku a na Krétě.

MILAN ČEJKA