Za padesát korun u vstupu člověk dostane mističku se lžičkou, tři hlasovací kupóny a může vejít do zahrady chutí.

Potřetí se za místním kulturním domem na rozlehlé zahradě konala doslova vyvoněná akce s názvem Městecký gulášek.

Princip je jednoduchý. Do soutěže se přihlásí týmy 
s vlastním originálním názvem. Ze čtyř kilogramů jimi vybraného druhu masa pak na ohni vaří čtyři hodiny ten nejlepší guláš, jaký dovedou. Zatímco na pódiu hraje hudba, návštěvníci chodí mezi stánky. Týmy je zatím přesvědčují o tom, že odevzdat kupóny získané při vstupu právě pro ně je tou nejlepší volbou.

A můžou i třeba podplácet kořalkou, z domova přinesenými chuťovkami 
v podobě koláčů, slaného pečiva nebo třeba domácí okurkové limonády.
Po čtyřech hodinách, 
v našem případě v sobotu ve čtyři odpoledne, pak přichází další zajímavá fáze. Je vyhlášeno ochutnávání a přítomní s vyfasovanými miskami chodí od jednoho stanoviště ke druhému, kde jim z kotlíků nabízejí ochutnávky guláše. Chutnající pak mudrují mezi sebou, který že guláš je ten nejlepší a jdou odevzdat své hlasy do sklenic s čísly týmů.

Mezitím ovšem mezi stánky obchází také odborná porota, v níž stejně jako loni nechyběl místní kulinářský čaroděj Láďa Hruška, ale taky třeba kuchař z restaurace Konírna Radek Janda.

Zhruba do půl hodiny jsou všechny kotlíky prázdné. „Tak já vůbec nevím, komu to hodím. Mně chutnaly všechny, každej byl jinej, ale že by byl některej špatnej, to říct nemůžu," přemýšlí nahlas jedna 
z přítomných dam a dívá se rozpačitým pohledem na svoji kamarádku.


Ta je na tom podobně. „No jo, byly všechny dobrý. Ale já mám souseda v mančaftu rybářů, tak to dám jim," má jasno kamarádka a jde ke kontejneru odložit mističku, jíž zřejmě prošly všechny druhy gulášů na zahradě.

Jenomže… Před vyhodnocením celé soutěže se najednou zdvihá vítr, na obloze se bílí beránci promění v temné bubáky a na chvilku se spustí z nebe chladivé osvěžení. Kdo by si však myslel, že návštěvníci Městeckého gulášku se zběsile rozprchnou do svých domovů, ten by škaredě prohádal.

Na samotné vyhlášení výsledků se počasí zase umoudří a čeká se na vyhodnocení prvních tří míst jak podle hlasování přítomných s mističkami, tak podle odborné poroty. Verdikty jsou odlišné, což je dobře 
i vzhledem k tomu, že ceny si mezi sebe rozdělí více týmů. Kromě pohárů a diplomů si ocenění odnesou to, co ke guláši neodmyslitelně patří. Ano, pivo. Kartony lahvového a ti nejúspěšnější i sud.

Nejprve vítězové dle ochutnávajících diváků. Martinský guláš Mašantýmu bere bronz. Nevídané oslavy pak vypuknou ve chvíli, kdy jsou druzí vyhlášeni místní Junáci, evidentně na úspěch připravení. V okamžiku, kdy je vyřčeno jméno jejich týmu, bouchá vedoucí šampaňské, které stříká po celém okolí. A to jsme u druhého místa!

Je jasné, že vítězi se stanou dlouhodobě asi nejoblíbenější členové místního týmu Pirátů, které zdobí nejen společná trika se známou vlajkou, ale také paruky, u někoho i páska přes oko. A kdo šel kolem jejich kotlíku, nezůstal „na sucho". Pí ár mají zmáknuté dokonale a diváci je letos vynesli na příčku nejvyšší.

Odborná porota má však zcela jiné mínění a vyhlašuje za nejlepší tři úplně jiné gulášky. Loňští vítězové této kategorie, Dobré duše, letos vařily Jezevčí guláš. Tedy aby bylo jasno, nikoliv z jezevčíka, ale z jezevce. Dalo to na třetí místo, což vůbec nevadilo stále skvěle naloženému a usmívajícímu se kuchaři Michalu Syrovému, zvanému ne neprávem Generál.

Pokud někoho zarazil název Jezevčí guláš, pak u pochutiny jménem Kočkuláš asi někomu vstanou hrůzou vlasy na hlavě. Ale klid, guláš je z hovězího, jen tým, který jej vařil, se jmenuje Bohoušovy kočičky. Podle místního mateřského a pohybového centra Bohoušek. A to je shodou okolností pojmenované podle kocoura autora těchto řádků.

Ale vítěz! Ten je letos od vody. Vyhrál Pytlácký guláš místních rybářů. Sud piva tak skončil rozhodně ve správných rukách.

Po vyhlášení pak při této soutěži nenastává radost několika málo vítězů a smutek většiny poražených. Tady totiž vyhrávají všichni, gratulují si mezi sebou a oslavy báječného odpoledne neberou konce.

Budiž tato akce motivací pro ta města, která hledají soutěž, jež by místní spojovala a jednotila. V Městci to už třetím rokem funguje opravdu báječně.