Má to stále před očima. Žlutá auta VB, do kterých jeho a kamarády narvali a odvezli mimo dosah očí ostatních a pak je surově zbili.

Václav Krejsa z Brandýsa nad Labem jezdil kolem roku 1973 na různé koncerty, někdy i kapel, které nebyly zrovna po vůli komunistickému režimu. Nosil dlouhé černé vlasy, tričko s americkou a britskou vlajkou a na krku křížek. A takové věci komunistická Veřejná bezpečnost neodpouštěla.

Po prvním ročníku v šestnácti letech se Václav zúčastnil výměnného pobytu u Berlínských jezer v NDR. Neuměli ani slovo německy, Němci zase neuměli česky, ale přesto se tam skamarádili. „Pamatuji si na Eveline, tmavovlasou dívku, která byla možná i o malinko větší než já. Seznámili jsme se přes muziku. Ona potom několikrát přijela i za mnou do Čech," říká Václav Krejsa. Od dívky si vzal jméno a adresu a jelikož neuměl německy, psal za něj Evelin zvací dopisy tatínek. 
A právě při jedné z jejích návštěv se společně vydali na takzvané odpolední čaje do Přívor, kde tehdy koncertovala kapela Markýz John, na kterou Václav jezdil s kamarády pravidelně i na jiná místa, třeba do Nymburka nebo Luštěnic.

Ani jednou před inkriminovaným koncertem neviděli žádná policejní auta. „Měl jsem pocit, že se esenbáci těmto místům vyhýbali. Maximálně byli někde stranou, kdyby se někdo třeba popral. Ale tehdy v Přívorech to bylo jako blesk z čistého nebe. Koncert proběhl perfektně, atmosféra nádherná," vzpomíná na poslední chvilky před policejním zásahem Václav.

Když scházeli s kamarády Bohoušem a Jindrou a slečnami ze schodů hospody, kde se koncert konal, začal si Václav brát na sebe bundu. Chtěli jít do Všetat na vlak. „Najednou se objevila žlutá volha 
s nápisem VB, zastavila 
u chodníku. Otevřely se dveře a než jsem si stačil na sebe vzít bundu, seděl jsem v policajtském autě. Vůbec jsem nevěděl, co jsem udělal. V té době jsem nepil vůbec žádný alkohol, nic jsme nikde nedělali, nerozbíjeli," rozčílil se i po tolika letech Václav. Do druhého auta naložili jeho kamaráda Bohouše a do dalšího auta nacpali kluka, který šel po silnici a nechtěl jim uvolnit cestu. „Odvezli nás dolů na křižovatku, kde už stáli všetatští pomocníci VB. To byla taková ta šedá eminence s páskami na rukou v rádiovkách. Vytáhli nás z aut, vždycky jeden policajt a jeden pomocník. Byli jsme od sebe asi třicet metrů. Dostali jsme obušky do zad. Říkal jsem jim, že jsem nic neudělal, ale mlátili nás dál. Policajt na mě začal řvát, co to mám za tričko, proč ho vůbec nosím, a proč mám ten křížek na krku. Pak mi triko roztrhali, křížek servali z krku 
a odhodili do pole. Byli jsme 
v naprostém šoku," nemůže zapomenout i ve svých padesáti sedmi letech Václav Krejsa.

Pomlácené, s roztrhanými tričky nahé do půl těla a v šoku nechali příslušníci Veřejné bezpečnosti tři kluky na křižovatce a odjeli. Dnes už si asi těžko někdo umí představit, co takoví šestnáctiletí kluci museli prožívat. Samozřejmě, že kdyby neměli dlouhé vlasy, nenosili trička s vlajkami a křížky na krku, těžko by na sebe upoutali pozornost. Ale nedělali nic špatného. „Dostal jsem pokutu za to, že dělám západní propagandu. Nám se ty vlajky prostě líbily, samozřejmě se takové věci nedaly sehnat, tak jsme si je na bílá trika doma sami nastříkali. Navíc v té době nebyly žádné speciální barvy na látky. Udělali jsme si šablony, 
z jedné strany červenou, modrou, z druhé strany hvězdičky. Obdivovali jsme v té době kapely Deep Purple, Uriah Heep. Prostě se nám to líbilo a nechápali jsme to určitě jako nějaké rozvracení státu," říká Václav Krejsa.

Zbylá část výpravy zatím 
s velkými obavami čekala na své tři kamarády na nádraží. Němka Evelin prý byla v šoku. Nikdy předtím nic podobného ve své zemi nezažila.
Václav má i po čtyřiceti letech v sobě averzi vůči policii, přestože dnes už jsou podobné praktiky naprosto vyloučené. „Když jsem viděl v kině film Občanský průkaz, vehnalo mi to slzy do očí. Mladí lidé se tomu i smáli. Když tu dobu člověk zažil, smát se tomu nemůže. Ve filmu je zmíněný i známý koncert Plastic People of The Universe v jedné vesnici 
u Plzně, na kterém policie zmlátila i holky. Vyprávěl mi 
o něm kamarád Mirek z Vynoře. Ve filmu to bylo ještě 
v růžových barvách. Podle Mirka to bylo v reálu daleko horší. Policajti se chovali jako dobytek. Skopávali do příkopů všechny bez rozdílu, ať to byl kluk nebo holka."