Rozesmátí myslivci z Velenky mě přivítali asi kilometr za Velenkou na polní cestě. Za osobákem měli naložený přívěs plný nepořádku. Slovo nepořádek ovšem nevystihuje situaci. Úsměvy na tvářích myslivců také nejsou vyvolané nekonečným každoročním úklidem na cestách kolem Velenky, v lese a na polích. Naopak.

„Za ta léta, co to děláme, 
a začali jsme po sametové revoluci, jsme nasbírali stovky tun odpadu. Čistíme v katastráln ím území Velenka a Starý Vestec," rozpovídá se za myslivce Karel Zeman. Ten mi vypráví, jak naproti přes silnici byl ještě nedávno baráček, který jedni rozebírali na cihly a druzí zaváželi odpadem.

Je to smutné vyprávění. Ostatní myslivci se přidávají. „Jen z jedné cesty jsme naložili dva valníčky za traktor. Čistíme také Velenský potok."

Zaplaťpámbu, že ještě někdo má chuť „ten prasečinec" uklízet. „Děláme to, abychom tu mohli ještě žít. Posbíráme patnáct tun každý rok. Mám kamaráda, který žije u Prahy, tam je to daleko horší. Tady nacházíme pneumatiky, plastové lahve, vše z auta, sedačky, poznávací značky," sypou z rukávu myslivci.

Je mi z toho na nic. Když jedeme přívěs překlopit do kontejneru ve Starém Vestci, potkáváme dvě odpočívadla, která slouží z kraje lesa v podstatě jako divoké skládky. To samé: pneumatiky, pet lahve, papíry. „Lidem slouží třeba místní škarpa jako odpadkový koš Mekáče. Když sjedou 
z dálncie, tady někde dojídají," říká Zeman.

I v tomto případě se dá hovořit o nekonečném příběhu. Není prý bordelu více, ale tak stejně jako v loňském roce. Když sleduji na na zvedačce, jak putují vaky s odpadem do kontejneru, chvíli tomu nerozumím.

Opravdu je některým lidem naprosto jedno, co se děje za jejich dveřmi?

Pneumatiky, pet lahve,…