Kukly a samopaly: útok na rodinu ze Strak zmařila policie
Bezpochyby nejsledovanější událostí tohoto týdne na Nymbursku byl útok dvou ozbrojenců a zakuklenců na rodinu právníků ve Strakách. 
O tom, jak to přesně probíhalo až po cestu obou lupičů k nymburskému soudu, jsem už popsal dost místa. Dokonce tři články na titulní straně. Nicméně k jednomu aspektu bych se chtěl vrátit tady.

Měl jsem přímo ve Strakách v den toho děsivého přepadení, tedy v pondělí, možnost sledovat reakci místních lidí. On je totiž veliký rozdíl v tom, když něco později večer sleduje člověk v televizi jako reportáž, případně to čtete na webu nebo další den v novinách. Byť se to odehrává v podstatě několik kilometrů od každého, kdo tyto řádky čte, asi málokdo si umí představit, jak se cítila většina lidí přímo ve Strakách. V tu dobu, v ten den. Nízko nad hlavou létá vrtulník, vesnicí projíždí kolony policejních dodávek, z nichž vyskakují stovky policistů se zbraněmi a ochrannými štíty. Z ampliónu místního rozhlasu se místo polední písničky 
k obědu ozve hlas policejního komisaře, aby všichni byli opatrní, zbytečně moc nevycházeli, protože se v obci pátrá po dalších možných zločincích. A ti mě mohou na potkání klidně zastřelit, doplní si už v chalupě každý sám a k jídlu ho přejde chuť. „Já jsem tamtím směrem chodila na procházky. Teď už tam nikdy nevkročím," říká stařenka roztřeseným hlasem a rychle se utíká schovat do světnice.

A to je ten rozdíl mezi tím, co prožívá zbytek regionu v mediální realitě večerních zpráv a tím, co se ve skutečnosti děje uvnitř hlav především starších obyvatel Strak.

Relativně nedávno byla zvýšena horní hranice trestu za loupež z 8 na 10 let. Ať už byl motiv lupičů ze Strak jakýkoliv, doufám, že právě kvůli takovýmto případům byla ona horní hranice zvýšena. A věřím, že si to myslí i soudce, který dostane tento případ na stůl.

Vodní doprava na Labi možná brzy zhoustne. Kraj je pro
Vzpomínám si, že v době, kdy jsem ještě bydlel v Poděbradech, zdál se mi sen, jak jezdím do Nymburka do práce a za přáteli lodí. Zcela běžně, rychle a levně. Později jsem chtěl dokonce na toto téma napsat s kamarádkou divadelní hru. To, že jsme nakonec nic nenapsali, je nepodstatné. Na rozdíl od toho, že lodě po Labi v našem regionu až na pár výjimek pořád nejezdí.

Přitom město už má vizualizace dvou menších přístavišť, jedno mi má vyrůst přímo za domem, kde bydlím, totiž za Šafaříkovým mlýnem. Teď se i kraj vyjádřil pro, zakládá se jakási společnost, která má podpořit vodní turismus. Možná jsem něco přehlédl, ale tohle všechno se mi zdá strašně absurdní. Hlasujeme, vymýšlíme plány, ale lodě pořád nikde. Přístaviště budou, opravená zdymadla taky, snad se zlepší i splavnost řeky.

Ale k čemu, když nikdo zatím ty lodě nekoupil a nikdo po Labi nejezdí???

Připadá mi to stejné, jako kdyby někde postavili velikou dálnici mezi dvěma městy vzdálenými třeba tisíc kilometrů a pak po ní nikdo nejezdil. Protože všichni tu trasu létají letadlem, které vyjde levněji, je rychlejší a bezpečnější.

Je schopen mi někdo vysvětlit, kdy se přestane navrhovat, schvalovat, zakládat společnosti a jednou mi za barákem skutečně přistane loď, já zaplatím levný palubní lístek a vyrazím takto do Poděbrad na pivo?

Malá kina opět v ohrožení. Musí znovu omezit nabídku?
Ač to bude znít krutě, jsem přesvědčen, že malá kina jako to nymburské prožívají poslední etapu svého života. Vlastně se už možná třesou ve smrtelné křeči. Nejprve kina přidusili samotní diváci, kterých ubylo geometrickou řadou. Videa, televize, pražská multikina, ale i úplně jiné druhy zábavy…znáte to. Pak dorazily nové technologie a desetitisíce musely putovat do nové výbavičky, aby vůbec ta zbylá hrstka návštěvníků něco viděla a slyšela. A teď si vzpomněly i distribuční společnosti, že by taky chtěly vydělávat víc. Resumé? Prostě kino zavřít! A to říká člověk, který se do něj snaží alespoň jednou do měsíce na nějaký artový film dorazit. Jenže zpravidla se nás tam sejde tak mezi 10 a 20, někdy ani to ne. Několikrát pouštěné Babovřesky, které k mé hrůze kino spolehlivě zaplní, pak naženou onen průměr, který je údajně 35 lidí na film. Podle mě to není k přežití, zvláště, pokud se vbrzku nabídka filmů ještě zcvrkne. Milovníci náročnějších filmů si tak budou muset udělat cestu do Prahy do nějakého artového kina, fanoušci Babovřesk mohou vyrazit také do matičky měst do libovolného multiplexu. Ostatně řada z nich to už beztak dělá. Je to drsné, ale je to fakt: malá kina jsou prostě na odstřel…