Prodej míst na letošní taneční měl začít ve středu v 8 ráno v prvním patře budovy, která se názvu Kokos už nikdy nezbaví. Jenže zájemců je každoročně příliš a zdaleka se nedostane na všechny. Proto šuškanda z předchozích let způsobí to, že se zájemci začnou přede dveřmi budovy shromažďovat už kolem půlnoci předchozího dne. A čeká je nekonečná mrazivá noc. „Přišli jsme asi v půl jedný a byli jsme třetí v pořadí. Teď už máme svého vyslance uvnitř v kanceláři a čekáme, až přinese potřebné papíry. Je to systém jak za komunistů," říká patnáctiletý Tomáš Válek z Nymburka krátce před osmou ranní. Už v teple chodby před onou nejdůležitější kanceláří. Na rozdíl od svého kamaráda, který spí v sousedním křesle, vydržel mít oči otevřené. S ním čekají další dva, Emma Janovská z Kerska a Troy Swingler z Čelákovic.

Budovu otvíral vrátný ráno v půl páté. „Pouštěl dovnitř asi 35 promrzlých lidí, kteří čekali venku," říká Libuše Havelková sedící na recepci. Ta ráno svého kolegu, který statečné čekatele pouštěl, vystřídala.

Na chodbě se mezitím schyluje k hádce. Někteří se dožadují lístku do pořadníku, aby tu nemuseli čekat další dlouhé hodiny, než přijdou na řadu. Pán z kanceláře vysvětluje, že to není možné. Zvedá se vlna rozhořčení, kterou však překryje radost našich čekajících v křeslech. Kolega se objevuje s potřebnými papíry pro třináct osob. Sláva! „Už se těšíme do postele," říká unaveným hlasem Swingler. „Já musím teď do ještě do školy," posteskne si Tomáš Válek.

Podle místostarosty Jana Rittera se pro příští rok pokusí město dohodnout s organizátory tanečních na jiném systému přidělování míst. Že by byla letošní noční fronta poslední?