Osobní zkušenost s úmrtím vlastní kočky má šestačtyřicetiletý Marcel z Nymburka. „Měla náhlé zdravotní komplikace a přes veškerou péči ve veterinární nemocnici uhynula. Byl jsem zdrcen a nevěděl jsem, co si počít. Žiju v bytě, zahradu nemám a představa, že skončí v kafilerii, byla pro mě nepřijatelná,“ popisuje situaci Marcel. Nakonec mu pomohla jeho mladší sestra, která má zahradu za domem v menším městě, kde kočku pochovali.

Mnozí chovatelé si nejsou jisti, jak s uhynulým psem či kočkou nakládat a zda je možné mu v mezích zákona udělat hrob na zahradě. U zájmových chovatelů to není problém. Dle veterinárního zákona je drobné zvíře možné na pozemku majitele zahrabat, avšak do hloubky minimálně 80 centimetrů, aby nedošlo k ohrožení životního prostředí.

Podle Ondřeje Švrčka z iniciativy Zlepšeme Česko však na zahradě není možné zakopat přežvýkavce či prasata, ani zvířata, u kterých existuje důvodné podezření z nákazy. „Pokud majitel nechce či nemůže uhynulé zvíře zahrabat na vlastním pozemku, může využít asanační službu nebo kafilerní box, na nějž by ho měla odkázat obec,“ uvedl Švrček.

Likvidaci uhynulých zvířat, která nemají majitele, má na starosti příslušná obec, v níž k úhynu dojde. Týká se to především drobných živočichů, ježků, ptáků, ale i volně pobíhajících psů a koček, jež bývají častou obětí rušné automobilové dopravy. Nález sraženého či jinak uhynulého zvířete je vhodné oznámit na příslušném obecním či městském úřadě, na který pak připadne následná ohlašovací povinnost a odstranění. Obyvatelé měst či vesnic využívajících moderní komunikační systémy mohou hlášku o úhynu odesílat i přes mobilní aplikace. „Právě uhynulá, ztracená či volně se pohybující zvířata patří mezi nejčastější druhy hlášek, které občané svým samosprávám odesílají,“ potvrzuje Ondřej Švrček, autor aplikace Zlepšeme Česko, přes kterou jde uhynulé zvíře snadno nahlásit. „Výhodou je, že není nutné čekat s nahlášením na úřední hodiny, podnět se dostane ke starostovi či jiné pověřené osobě rychle a ta ho může začít okamžitě řešit.“