Markéta Tomčíková je mluvčí nymburské radnice. Stojí také za vydáváním Městského zpravodaje v nové podobě. Čím ona chtěla být jako dítě, s jakou hračkou si nejvíce vyhrála? Vydejme se na procházku dětstvím malé Markéty.

„Úplně ze všeho nejvíc jsem chtěla být kosmonautem. V krajním případě jsem byla ochotná uvažovat o povolání pilota. Líbil se mi Jurij Gagarin. Visel ve škole na nástěnce a byl to opravdu fešák. Pochopitelně jsem měla ráda i našeho prvního kosmonauta Vladimíra Remka. Před několika lety se mi dokonce podařilo získat jeho autogram. Vzala jsem syna do Imaxu na 3D film Cesta na Měsíc, kde měl pan Remek autogramiádu. Během přistání lunárního modulu jsem si dokonce poplakala. Do vesmíru bych se stále ráda podívala, vidět západ Země z Měsíce musí být něco neuvěřitelného," vyznává se Markéta Tomčíková.

Nejraději si prý hrála s panenkou Blankou, kterou zdědila po sestře. „Bylo to veliká dlouhovlasá blondýna s poprsím. A to bylo v době mého dětství naprosto úžasné. Většina panenek totiž v 70. letech vypadala jako proplešatělá mimina."

Nejvíc si vyhrála v areálu cukrovaru, kde rodina bydlela. „Jezdila jsem do Peček a do Chotutic, ale ne moc ráda. Nejvíce zábavy jsem si užila doma v cukrovaru. Pro dítě to bylo skvělé místo. Milovala jsem kuličky z ložisek a duhové špony ze soustruhů. Ráda jsem lezla na vápenku, byl z ní krásný výhled," svítí Markétě zase ty dětské oči.

Do Nymburka se s rodiči přestěhovala, když jí byly tři roky. „Ve školce jsem prý ohromila paní učitelku, když jsem jí vyprávěla o Serratii marcescens. To jsou kolonie růžových bakterií, které žijí na cukrovarské šámě. Jsou krásné a dost páchnou (smích)."

Zajímalo nás, jestli kousek dítěte zůstalo v seriózní paní mluvčí dodnes.
„Určitě, stále čtu sci-fi a dívám se na pohádky. Strašně ráda hraju společenské hry, všem zdatnějším hráčům vřele doporučuji Vládce podzemí od Vládi Chvátila. Navíc, když máte dítě, tak je fajn, že můžete chodit do kina na pohádky, Transformery a podobné pitomosti. Chodit blbnout 
do akvaparku, kupovat plyšáky a nevypadat při tom jako úchyl, nýbrž jako starostlivý rodič (smích)."