Stěny budovy soudu by mohly vyprávět neuvěřitelné příběhy už jen z povahy toho, o jakou se jedná budovu. Jejími útrobami prošla řada zločinců, často i vrahů a psychicky silně narušených osobností. Pohnuté příběhy se však nemusejí týkat jen zločinců a jejich obětí, ale také těch, kteří mají právo za všech okolností hájit. Tedy soudců a právníků.

Je to teprve pár měsíců, co byla u vstupu do budovy umístěna pamětní deska věnovaná soudci Vladimíru Pírkovi a advokátovi Tomáši Sedláčkovi. Oba přivedla na popraviště v době druhé světové války nechutná zrada a touha po pomstě jednoho z místních udavačů. 

Příběh dvou jmenovaných mužů zní z dnešního pohledu neuvěřitelně. Udal je zrádce kvůli tomu, že rozvedli jeho manželství. Pírek jako soudce, Sedláček jako obhájce zrádcovy ženy. 9. června 1942 Sedláčka na základě udání vyšetřovalo gestapo. Výsledkem byl rozkaz, aby se 10. června 1942 dostavil do Kolína. Popraven byl v objektu pardubického zámečku 25. června 1942.

Oba právníky měl udat konfident Alois Hrůza údajně proto, že Vladimír Pírek rozvedl jeho manželství a advokát Tomáš Sedláček zastupoval jeho manželku při rozvodu. Hrůza byl po válce odsouzen mimořádným lidovým soudem a popraven přímo v objektu nymburského soudu.

Na pardubickém popravišti zemřeli v červnu roku 1942 i starosta města truhlář Rudolf Jandák, přednosta okresního úřadu Jan Ježek a stavební rada Ladislav Kohout.

Pamětní deska věnovaná obětem nacismu už jednou na budově soudu byla. Bohužel se nedochovala a neexistuje ani přesné znění původního textu. O znovuumístění desky se zasloužila Marcela Pachmanová. „S prosbou o pomoc se na mne obrátili příbuzní Vladimíra Pírka. Jsem ráda, že se deska vrátila na původní místo, je důležité si připomínat, že během II. světové války zahynula či byla popravena i řada občanů Nymburka,“ vysvětlila.

Na místě se vařilo pivo

Místo na Kostelním náměstí, kde nyní stojí budova okresního soudu, má opravdu bohatou historii. Dříve na něm stával takzvaný Kamenný dům a předpokládá se, že právě areál tohoto domu byl ve středověku místem královského hradu, v němž byla později umístěna městská rychta. Kamenný dům, který stál v dnešní Soudní ulici, (označení „kamenný dům“ se v Nymburce užívalo i pro další objekty) byl poměrně velkou stavbou středověkého původu, částečně z režného cihlového zdiva. Nelze vyloučit, že zde fungovala také nejstarší nymburská radnice.

Roku 1566 město objekt prodalo za 200 kop míšeňských Kašparovi Granovskému z Granova a roku 1576 jej za 300 kop míšeňských koupilo zpět od Žofie Granovské z Dubnice a na Vlkavě. Později v něm zřídili roku 1686 měšťanský pivovar, ve kterém se vařilo pivo až do roku 1898. V roce 1899 městské zastupitelstvo rozhodlo o stavbě nové budovy soudu, což bylo z tehdejšího pohledu na východní části pozemku pivovaru. Pro stavbu budovy byl v roce 1904 zakoupen městem Nymburk pozemek, a to za částku 33 tisíc rakousko – uherských korun, a novou budovu vystavěli v letech 1915 – 1919.

Stavba byla zbudována podle projektové dokumentace vypracované Technickou kanceláří a podnikatelstvím staveb Václav Nekvasil – stavitel, Karlín, Filiálka Nymburk. Projektantem plynovodu a vodovodu se stal Ing. Oldřich Vrzal, Praha (plyn a voda byly do budovy zavedeny v roce 1919). Stavba prošla kolaudací v roce 1920, tehdy ještě v Pivovarní ulici. Cena budovy činila 1 300 000 korun českých. Po dokončení se v budově nacházel v přízemí berní úřad, pozemkové knihy a další kanceláře. V prvním poschodí fungoval soud, věznice a služební byty. Za protektorátu existoval ve sklepích protiletecký kryt.

Bez zajímavosti není fakt, že v současné budově soudu s barokizujícím průčelím jsou v zadní části směrem k Labi zachována dvě pravoúhlá pozdně gotická pískovcová ostění oken přenesená sem z bývalého Kamenného domu.