VYBRAT REGION
Zavřít mapu

V Íránu mě zatkla náboženská policie a snědla mi chleba.

MILOVICE - Zatčení náboženskou policií, veřejné popravy, nebo systém přecházení ulice. O tom všem jsme si povídali s cestovatelem Martinem Lejsalem z Milovic, který nedávno projel Irán.

9.7.2007
SDÍLEJ:

Cestovatel Martin Lejsal.Foto: DENÍK/Miroslav S Jilemnický

Pestrou škálu profesí a životních kotrmelců už má za sebou Martin Lejsal z Milovic. Nedávno se vrátil z měsíčního putování po Íránu, zemi pro mnoho Čechů obestřené tajemstvím a mystikou. Nebo také zfanatizovanými davy v ulicích a zahalenými tvářemi žen a děvčat. I na to přišla řeč při povídání na zahrádce restaurace Mladá v Milovicích.

Jak vás napadlo jet právě do Íránu?

Jednak jsem zjistil, že je to země, kde se střetly ty největší civilizace, které v té oblasti žily. Má také spoustu památek.

Já si při slově Írán vybavím především zemi ovládanou duchovními vůdci, ajatoláhy.

Náboženství tam hraje obrovskou roli. Ale ne tím způsobem, že by bylo lidem nějak infiltrováno nebo tlačeno seshora, ale ti lidé jsou sami nábožensky založení směrem k islámu. Jsou tam samozřejmě i jiná náboženství, ale ta jsou minoritní.

Vy jste tam jel jako „obyčejný“ turista?

Ano, bez cestovky sólo. Letadlem jsem z Prahy letěl do Istanbulu. Pak dva dny autobusem do Íránu. Tam jsem jel takové velké kolečko mezi městy.

Pořád mi nějak uniká ten hlavní důvod, proč jste tam jel…

Určitě jsem si chtěl udělat svůj vlastní obrázek o zemi, která tady v médiích je prezentována jako země nepřátelská. Měl jsem informace o tom, že lidé tam jsou naopak velmi přátelští, vstřícní, což se mi potvrdilo měrou více než vrchovatou. Takže chtěl jsem poznat místní lidi, což je hlavní důvod mého cestování a také některé památky.

Jak probíhá začátek konverzace s Íráncem na ulici? Je to stejné jako u nás?

Ne. Ono stačí, když se objevíte na ulici. A od nich jste tak rozdílný, že vás lidi sami zastavují. Motorky, co projíždí, na vás volají Hello, mister. Lidé vás zastavují a ptají se, jestli něco nepotřebujete, nechcete s něčím pomoct, odkud jste, jak se vám líbí Írán… Prostě možnosti seznámení jsou tak nepřeberné, až vám to nakonec překáží.

Dá se porovnat íranská krajina s tou naší?

Západ Íránu u Ázerbajdžánu jsou taková zelená, upravená úrodná políčka. Samozřejmě všude jsou hory, a vysoké hory, nejvyší pohoří dosahuje výšky okolo 5 a půl tisíce metrů nad mořem. Zbytek Íránu má takový pouštní, polopouštní charakter. Ale jsou to jiné pouště, než máme obecně představy. Tvoří je taková suť, štěrk, prostě zvláštní věc, nic podobného jsem nikdy neviděl.

Jakým způsobem jste se po Íránu přemisťoval. Autobusy?

Ano, převážně autobusy. Hodně často noční přejezdy. Dá se jezdit buď novými Volvy nebo starými Mercedesy, které ještě možná vozily šáha. Existují tam i vlaky, ale jejich síť není tak široká.

Existuje tam stopování?

Stop tam existuje, i když já osobně jsem ho nezkoušel. Ale na několika místech jsem se potkal s kamarádem Belgičanem, který byl už asi tři měsíce na cestě z Belgie do Indie, kde měl nastoupit v polovině června na devět měsíců do školy jógy. A ten se po Íránu přemísťoval pouze stopem a v pohodě bez problémů.

Co vás v Íránu nejvíce překvapilo, s čím jste nepočítal?

Tak určitě jsem nepočítal s tím, že mě zatkne náboženská policie.

Co má náboženská policie na starosti a jak se vám to stalo?

Náboženská policie dohlíží na dodržování mravů na veřejnosti podle zákona šaríja. Přihodilo se mi to ve městě Kom, kde je jejich nejdůležitější islámská univerzita. Je to druhé nejposvátnější místo pro šiítské muslimy. Je tam také hrobka Fátimy. Dovnitř nesmí nemuslimové, což jsem respektoval. Nepustili mě tam. Pak jsem se seznámil s jedním studentem teologie, který mě tam dostal. Ovázal mě Arafat šátkem, sundal jsem si turistická poznávací znamení. To všechno dopadlo v pohodě. Pak jsem v noci fotil před komplexem, což se smí, ale nějakému mladému tradicionalistovi se zdálo, že bych neměl, a tak na mě zavolal náboženskou policii. Ty mě zadrželi, víceméně nevěděli, co se mnou. Anglicky neuměli, já zase neuměl persky.

A jak to dopadlo?

Snědli mi chleba, tvrdili, že jsou hladoví a že mají dlouhou službu. Ukázal jsem jim fotku rodiny. Nakonec mě odvezli asi 7 kilometrů na oddělení cizinecké policie. Tam se mnou sepsali protokol v perštině, který jsem podepsal a sám jsem se zase musel dostat zpátky.

Za co všechno vás může náboženská policie zatknout?

Tak třeba kdyby tam turistka chodila po ulici nezahalená. Asi by ji sebrali, odvezli ji na stanici, kde by jí vysvětlili, co musí respektovat a zase by ji pustili. U místních by to bylo komplikovanější. Taky není povoleno, aby tam muž chodil v krátkých kalhotech. Jinak nevím…Tak asi tam nikdo nebude chodit s trikem, na kterém je nápis, že Muhamad je blázen a Alláh že není. Ačkoliv kdyby to bylo v češtině a nenarazil byste na ty, co v Čechách studovali, tak by vám to možná prošlo (smích).

Vraťme se do Íránu. Dají se porovnat základní povahové rysy běžného Čecha a běžného Íránce?

Íránec je určitě přátelštěji založen, jsou družnější. Mají v sobě zásadu, že host je přítel boží. Nejsou tak agresivní ve svých mimických projevech jako jiné arabské komunity. Tím nechci říct, že jsou horší nebo lepší, ale v tomto ohledu jsou relativně klidnější.

Charakteristkým rysem je také to, že strašně neradi nakupují nové věci. To na ulicích vidíte chlapy, ženský, třeba krásně oblečené, ale boty se jim rozpadají na noze. Když si nakoupí nábytek, skříně , křesílka, tak to mají třeba ještě deset patnáct let potažené původními igelity, aby se to neošoupalo.

Jak to tam vypadá s dopravou?

Doprava je tam docela šílená. Asi tam mají nějaké dopravní předpisy, ale já jsem si nevšiml, že by v praxi fungovaly. Když jsem v Tavízu poprvé přecházel několikaproudou silnici po přechodu, tak poté, co jsem to dokázal, tak jsem začal sprostě nadávat a hystericky se smát. To je chumel aut, který nerespektuje pruhy, prostě nic a jede. Tam jsem si všiml, že Íránci, kteří přechází, tak jdou docela pomalu, ale pořád stejným tempem. Já jsem tohle nedokázal, takže jsem různě kličkoval, až jsem nakonec opravdu pochopil, že to není dobré. Doprava je přecpaná a pořád troubí.

A oni jsou na takový systém zvyklí?

Jojo, pro ně je to pohoda.

Viděl jste tam nějakou nehodu?

Já osobně ne, ale je pravda, že všechny taxíky, kterými jsem jel, jsou vyztuženy zevnitř železnými tyčemi. Pro případ nárazu.

Jak jste se v Íránu domlouval?

Jenom anglicky. Je pravda, že většina obyčejných Íránců anglicky neumí, takže je problém si třeba u okýnka koupit lístek do autobusu. To pak musíte třeba do nejbližší pobočky banky. Tam spíše narazíte na úředníka, který anglicky umí. V tu chvíli je vám ochoten jakkoli pomoci. Zanechá své činnosti a jde s vámi.

Jak je to s penězi a s případnou drahotou, nebo naopak lácí?

Platí tam íránský rijál a zhruba se dá říct, že 9 000 rijálů je našich 20 korun. Třeba celonoční přejezd autobusem, tak tisíc kilometrů, pořídíte v rozmezí 30 až 50 tisíc rijálů. Což je za našich 60 až 100 korun.

A potraviny nebo běžné spotřební věci?

Všechno je mnohem levnější. Dobře se tam najíte určitě za 30 korun.

Jaký je tam vlastně běžný jídelníček?

Mají třeba hodně rádi „diszi“, kdy vám přinesou misku, v které je omáčka, maso, brambory, luštěniny. Pak vám přinesou takové hmoždítko, menší misku, do které si slejete tu omáčku. Do ní nalámete chleba. To vyjíte a brambory s masem a luštěninami ve zbylé misce nadrtíte hmoždítkem a s dalším kusem chleba vyjíte. To je takové tradiční jídlo. No a potom třeba rýže s kebabem, hrozně rádi mají chlazené bílé jogurty.

Jak jsou na tom s masem?

Maso jo, ale ne vepřové. Jsou hrozně na sladké, dortíčky a tak. Taky mají rádi takové osmažené masovozeleninové šátečky. No a k tomu pijou hodně čaje. S cukrem. Ten mají jiný, takový tvrdý, který si nasekají, dají si ho do pusy a přes něj ten čaj pijí. Hrozně rádi mají šíšu, což je jejich vodní dýmka. Moc příjemná věc. S voňavým tabákem, vanilkou, jablko, hrušky…

Jak jsou na tom s alkoholem?

Podobně jako s vepřovým. Co já vím, tak jediný alkohol v Íránu byl v mém batohu. (smích). Slivovice.

Možná hodně laická otázka. Existují v Íránu fyzické tresty?

Jo. V Teheránu jsem narazil v jednom parku na lavičku, přes ní byl přehozen koberec až na zem, na koberci na lavičce byly rozložené knihy a na koberci jakoby na zemi seděl chlap. Listoval si v knížkách. Tak jsem se tam zastavil, on mi nabídl rozinky z pytlíku a dali jsme se do řeči. Zjistil jsem, že je zaměstnaný jako advokát u teheránského soudu a tak jsme se dostali třeba k trestům smrti. Například v sexuální oblasti nebo u vražd. Pokud někoho zavraždíte, trest smrti. Ale pokud hlavní představitel, většinou otec rodiny, ve které jste někoho zavraždil, vám buď veřejně u soudu, nebo alespoň před popravou odpustí, tak vás nepopraví a je možné nějaké vyrovnání. Buďto jdete do vězení nebo se můžete vykoupit. Pokud vám neodpustí, tak vás popraví.

Jakým způsobem se v Íránu popravuje?

Vím určitě, že se popravuje oběšením. Dělá se to veřejně, v místě bydliště odsouzeného. Přijede tam auto s jeřábem, který má na konci smyčku, na které ho vytáhnou. Je také možnost ukamenování, tuším, že také stětí. A četl jsem na internetu, že i svržení z velké výšky. Pro zajímavost: Spojené státy jsou v počtu poprav před Íránem. Amerika má 68 poprav ročně, Íránci 63.

Jak je to s trestem smrti v sexuální oblasti?

Pokud znásilníte nějakou ženu, tak se přihlíží k okolnostem. Pokud vaše manželka je normálně doma, vy s ní žijete a máte možnost s ní spát, tak vás popraví. Pokud vaše žena není doma a nemůžete s ní spát, tak půjdete jenom do vězení. Když to jsou dva mladí před svatbou, tak jsou buď posláni do vězení, nebo dostanou nějaký fyzický trest, například zbičování. A jsou tlačeni okolnostmi, aby se vzali. Zajímala mě taky otázka homosexuality. Za praktikovanou homosexualitu je člověk bez milosti popraven.

Existují i jiné fyzické tresty, než zbičování?

Nevím o tom.

Máte nějakou událost z vašeho putování po Íránu, která vám vytane na mysli jako první?

V Teheránu jsem zažil 18. výročí úmrtí ajatoláha Chomejního. Zemřel 3. června 1989. Já tam přijel 4. června, měli tu akci o den posunutou. Každé ráno jsou v ulicích záplavy lidí. Ten den jsem vyšel na ulici a nikde ani noha. Všichni byli shromážděni u stanice metra, kde je hrobka ajatoláha Chomejního, jsou tam mešity, celé je to ještě nedostavěné. Desítky, možná stovky tisíc lidí, horký sluneční žár, prach, písek, neskutečný nepořádek. Všichni mě zrazovali, nechoď tam, bude tam hrozná tlačenice. Což byla pravda, od té doby chápu, proč musí do Mekky jen jednou za život. Protože to doopravdy stačí. Ale byl to neskutečný zážitek. Cokoliv, co prožijete dohromady s nimi, tak vás to k nim přiblíží. Stojíte v zástupu tisíců lidí, je to jako na fotbale, jenomže oni vyvolávají různá islámská hesla a jsou nadšení a šťastní. Nejdřív vám běhá mráz po zádech, čekáte, kdy vás zezadu píchnou. Samozřejmě nikdo vás nepíchne. Bylo to krásné.

Byla to vaše největší radost?

Největší radost mi dělalo potkávat děti, které tam jsou hrozně hezké. Tmavé, hluboké, velké oči. Samozřejmě, když člověk projeví zájem o děti, získá tím i jejich rodiče. A má další možnost si s někým povídat. Ty děti zpravidla viděly poprvé v životě bělocha, takže se mě nejdřív bály. Pak, když jsme se loučili, pořád mi mávaly.

Co počasí?
Třeba v severozápadním Íránu, kde je takovým hlavním městem Tabríz, tak tam když jsem přijel, bylo asi 17 stupňů a začalo pršet. Byl to hodně silný slejvák a jelikož je to město pod horami, tak během patnácti dvaceti minut povodeň. Celým Tabrízem to teklo proudem. Po kolena vody. Oni tam jsou na to zvyklí, já jsem z toho byl trochu vykulený. No, ale pak přejedete na jih, do města Sush, kousek od Perského zálivu. Ráno v devět pětatřicet čtyřicet stupňů, kolem oběda padesát.Takové teploty mě pak provázely téměř celou cestu po Íránu. To se pak člověk velice rychle naučí dodržovat siestu.
























9.7.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Management - Management Vedoucí 22 500 Kč

Vedoucí ostatních úředníků VEDOUCÍ ODDĚLENÍ HYGIENY VÝŽIVY PRO OKRES NYMBURK. Požadované vzdělání: vysokoškolské. Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 22500 kč, mzda max. 33830 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Jedná se o služební poměr, nutné se přihlásit do výběrového řízení! Formuláře vztahující se k výběrovému řízení jsou k dispozici na: www.khsstc.cz v záložce Volná místa/nabídka služebních míst., , Výhody: penzijní připojištění, stravenky.. Pracoviště: Krajská hygienická stanice středočeského kraje se sídlem v praze - územní pracoviště v nymburku, Palackého třída, č.p. 1567, 288 02 Nymburk 2. Informace: Jarmila BIČANIKOVÁ, .

Výroba - Výroba Strojírenští technici technologové, 30 000 Kč

Strojírenští technici technologové, normovači TECHNOLOG - PROGRAMÁTOR. Požadované vzdělání: vyšší odborné. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 30000 kč, mzda max. 38000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Práce s autocadem, praxe ve strojírenství vítána, zaučíme, němčina popř.angličtina výhodou. , Výhody: benefity dle firemních směrnic. , Osobní nebo telefonický kontakt od 7 do 15 hod.. Pracoviště: Siag stahlbau teplice, s.r.o.- provoz běrunice, Městecká, č.p. 21, 289 08 Běrunice. Informace: Petr Hratman, +420 608 233 558.

Zdravotnictví - Zdravotnictví Sociální pracovník 16 000 Kč

Sociální pracovníci specialisté v oblasti péče o zdravotně postižené SOCIÁLNÍ PRACOVNÍK v tréninkové kavárně Strejda Burger. Požadované vzdělání: úsv. Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 16000 kč, mzda max. 19000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Požadujeme: VŠ/VOŠ/SŠ vzdělání (sociální pracovník nebo pracovník v restauraci, hotelnictví), osobnostní předpoklady a zájem o práci s duševně nemocnými klienty, uživatelskou znalost práce na PC, řidičský průkaz skupiny B (aktivní řidič), bezúhonnost;, , Nabízíme: práci v přátelské atmosféře malého týmu, zajímavou samostatnou práci s klienty, příležitosti k dalšímu vzdělávání a osobnostnímu růstu, platové ohodnocení obvyklé v sociálních službách, , Zájemce prosíme o zaslání (e-mailem) strukturovaného životopisu a motivačního dopisu (zdůvodnění svého zájmu o nabízenou práci). Vybraní uchazeči budou pozváni k osobnímu pohovoru. Předpokládaný nástup srpen 2018, Kontaktovat nás můžete také osobně na adrese Palackého 238 - Tréninková kavárna Strejda Burger každé pondělí v době od 9:00 - 10:00 hod.. Pracoviště: Treninková kavárna strejda burger, Palackého třída, č.p. 238, 288 02 Nymburk 2. Informace: Žaneta Martínková, +420 775 562 067.

Zemědělství, lesnictví a vodní hospodářství - Zemědělství, lesnictví a vodní hospodářství 12 500 Kč

Zahradníci sadovníci a školkaři Zahradníci. Požadované vzdělání: úso s maturitou (bez vyučení). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 12500 kč. Volných pracovních míst: 40. Poznámka: SEZÓNNÍ ZAMĚSTNÁNÍ., , První kontakt:, Podaná Veronika, tel.: 774 196 279, , e-mail: veronika.podana@matconsulting.eu., , Náplň práce:, sklizeň jablek a hrušek., , Požadujeme:, ŘP skup. B výhodou, odolnost proti chladu - práce venku za každého počasí, fyzická zdatnost., , Pracovní doba:, 7 - 14:30 hod., , Zaměstnanecké výhody:, ubytování, prémie dle výkonu, podnikové stravování., , Multikulturní pracovní týmy.. Pracoviště: Calafruit s.r.o. - choťovice, 289 05 Žehuň. Informace: Veronika Podaná, +420 774 196 279.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Peruánská fanynka. Fotbalové MS Rusko 2018
9

Kráska z Peru, Austrálie nebo Evropy? Vyberte nejhezčí fanynku skupiny C

Generál Andor Šándor přednášel pro více než stovku posluchačů v poděbradské knihovně.
5

Beseda s generálem zaplnila knihovnu

V práci to jde, volný čas je bída, míní Středočeši

Střední Čechy – Aktuálně kraj není úplně na chvostu celorepublikového srovnání jako loni, ale z posledního 14. místa mezi kraji poskočil na 12. příčku. Takové výsledky nabídl čerstvě zveřejněný srovnávací výzkum Místo pro život. V jeho rámci analytici agentury Datank vyhodnocují data z nezávislých zdrojů i údaje z průzkumu, při němž bylo osloveno 2800 lidí.

Trestat za vysvědčení? Nesmysl, říká psycholožka

Střední Čechy - Každý rodič by měl mít představu, jaké vysvědčení jeho ratolest domů přinese. Trestat za vysvědčení je nesmysl, je výsledkem minimálně půlroční práce a není žádným překvapením. Takový názor má Jaroslava Štětinová, ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny Středočeského kraje. „Možná by si spíše měl rodič sáhnout do svědomí, zda udělal vše pro to, aby jeho dítě obstálo,“ podotýká.

Senioři se chlubí tisícovkami svých výrobků

Střední Čechy – Šikovné ruce našich seniorů je výmluvný název výstavy, kterou od čtvrtka do neděle hostí výstaviště v Lysé nad Labem na Nymbursku. K vidění je tři a půl tisíce rozmanitých prací – od dekorací z přírodních materiálů přes výtvarná díla až po výrobky tradičních řemesel i dnes již bezmála zanikajícího lidového umění zaslaných do soutěže určené právě seniorům. Ta měla vedle kategorie ručních prací ještě další dvě, aby umožnila pochytit také fotografické či literární dovednosti.

Ministr slíbil přímluvu zdravotnické škole kvůli sestrám

Nymburk - Do nymburské nemocnice přijel ministr zdravotnictví v demisi Adam Vojtěch. Prohlédl si ji a besedoval se zaměstnanci.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT