„Asi nejvíc jsem chtěl být pilotem Formule 1. Další poslání a povolání si už mnoho nevybavuji. Vím, že jsem měl také představy o tom, že bych byl spisovatelem, nebo ošetřovatelem dobytka," začal vyprávět Michal.
Ten je ročník 1974 a v době jeho dětství byli hrdiny Emerson Fittipaldi a Nicky Lauda. „Také tehdejší Československá televize vysílala pravidelně záznamy jednotlivých Velkých cen a z té doby se mi nesmazatelně do paměti vryl charakteristický hlas Roberta Bakaláře. Rovněž bylo možné sehnat česky tištěné velkoplošné plakáty pilotů F1 
a monospostů F1," je v tom znovu až po uši Kořínek.

Coby malého spisovatele ho bavilo vymýšlet si a prožívat příběhy. „A to se týkalo ošetřování dobytka. Měl jsem možnost navštívit několikrát kravín při běžném provozu 
a líbilo se mi, když jsem viděl ošetřovatele v teletníku starat se o malá telátka."

Z hraček vítězí Igráčci. „Jednoznačně nejradši jsem měl figurky Igráčků doplněné figurkami Hej Rup. Sám jsem si k nim vyráběl z papíru, vlnky, špejlí, nebo i víček od zavařovacích sklenic různé doplňky, abych z nich mohl dělat rytíře, vojáky, mušketýry, nebo kovboje. Další oblíbené hračky jsem měl formule na bowdenové ovládání a klidně i autíčka bez pohonu. Pamatuju si takovou bílou buggynu, která se zespoda natahovala a měla sklápěcí přední sklo. Později jsem si vyráběl sám z papíru různé lodě s kterýma jsme s kamarády potom válčili na herním plánu Mapa světa. Díky tomu třeba vím, kde leží ostrov Kergueleny (smích)." (narážka na film Četník a četnice – pozn. autora).

Na prázdniny občas jezdil 
k babičce a dědečkovi na Moravu, do Vsetína. „Mohlo mi být tak 8 až 10 let. S vrstevníky jsme často hráli na vojáky, poslouchali gramofonové desky, nebo třeba ve sklepě paneláku vyvolávali duchy. Pamatuji si, že jsme s kamarádem na nedalekém staveništi řadových domků jednou narazili na hodně jílovitou hlínu. Tak jsme si z ní modelovali různá zvířátka. Já žirafu, dromedára, rybu a labuť. Taky kolt, ale ten se rozpadl. Kamarád vzal potom své i mé výtvory k jeho rodičům na chalupu, kde mu je jeho tatínek pomohl vypálit na ohni. Dodnes ty zvířátka existují jako památka u mých rodičů."

Michal si myslí, že si v sobě velký kus dítěte uchoval. „Projevuje se to tak, že mi všichni okolo říkají, že jsem hroznej (smích)."

Dítě se mu narodilo teprve velice nedávno. „Pokud nepočítám novorozenecké reflexy, tak po mě zatím ještě nic neopakuje," dodává sympaťák, rocker a novopečený táta malého Michálka Michal Kořínek.