Zřejmě z tohoto důvodu se uchýlili až do České kotliny, kde se jim podařilo vytvořit poměrně rozsáhlou říši, která začala vzbuzovat obavy Římanů, až se rozhodli proti Marobudově říši vyslat 12 legií. To se stalo v roce 6 po Kristu, ovšem „naštěstí“ pro Marobuda byly římské jednotky z tažení, když už jim k cíli zbývalo pouhých pět dní chůze, odvolány kvůli protiřímskému povstání v Dalmácii.

Marobud, který Římany dobře znal, neboť byl jako rukojmí v mládí v Římě vychováván, se snažil o diplomatická jednání s císařstvím. Germánská šlechta zazlívala Marobudovi, že nechce s Římany válčit, a proto byl v roce 19 sesazen. Jeho nástupce, Katvalda, byl sesazen o dva roky později Vibiliem a kvádsko-markomanská říše se rozpadla na několik malých království, jejichž vládci byli buď římskými vazaly, nebo zuřivými protivníky. Tato doba vrcholí až na konci 2. století, v době markomanských válek (166 – 180). Germánské kmeny po počátečních úspěších pronikají až do severní Itálie, ale nakonec jsou vojsky císaře Marca Aurelia a jeho syna Commoda vytlačeny zpět za takzvaný Limes Romanus, opevněnou severní hranici římské říše. Před touto linií vznikají také předsunuté římské pevnůstky, například v moravském Mušově.

Přestože územím Čech v následujících časech zmítala jedna migrační vlna za druhou, třeba langobardská, slovanská nebo avarská, a notný kus naší historie zaujala Sámova říše, zdá se, že hrdého ostrohu nad řekou Labe se tyto dějinné změny výrazněji nedotkly. Teprve až o nějakých osm set let později, v době hradištní, tedy v 10. století, se zde začala vytvářet větší sídelní jednotka. Její vznik však již souvisí s počátky raného Českého státu a následnou vládou přemyslovské dynastie v Čechách a tomuto období se budeme věnovat až v následující kapitole.