Před třemi týdny jsem měl příležitost k návštěvě přátel, kteří pobývají pracovně dlouhodobě v Mexiku. Z příjemné návštěvy se den po příletu do dvacetimilionové metropole Ciudad de Mexico stalo nečekané dobrodružství, když se začaly objevovat informace o šíření nákazy prasečí chřipkou.
Měli jsme to štěstí, že jsme se pohybovali v bezpečné zóně hlavního města v nájemním domě s dobrým přístupem k informacím a že přátelé perfektně ovládají španělštinu. První internetové zprávy nevěstily nic vážného, avšak situace se začala rychle vyvíjet k horšímu, když o posledním dubnovém víkendu v televizi vystoupil mexický ministr zdravotnictví, který informoval o výskytu 56 úmrtí v souvislosti s podezřením na šíření epidemie prasečí chřipky s prvními případy již v období od konce března. V hlavním městě bylo případů nejvíce, ale protože se vyskytovaly po celém území, byla ve všech Spojených státech mexických vyhlášena přísná protiepidemická opatření, jejichž rozsah Mexiko nezažilo od katastrofálního zemětřesení v roce 1985.

Do 6.května byly uzavřeny všechny školy, veřejné budovy, státní úřady a místa s hromadným výskytem obyvatel – kulturní památky, muzea, divadla, kostely, sportovní stadiony a podobně. Například ligová utkání ve fotbale se hrála před prázdnými tribunami a jen je přenášela televize, nebo byly zrušeny mše, fiesty a podobná shromáždění. Ob den v televizi vystupovali ministři zdravotnictví a financí na tiskových konferencích v obrovských sálech plně obsazených novináři z celého světa a informovali o dopadu epidemie na ekonomické aktivity země a o šíření nákazy.

První informace o vzestupu počtu úmrtí nebyly dobré a zpočátku byla situace velmi nepříjemná v tom smyslu, že nikdo nedovedl odhadnout, o jak masivní nákazu se jedná a jak rychlé šíření bude následovat. Zprávy o pandemickém potenciálu viru byly alarmující. Obyvatelé byli informováni o povaze nemoci, byly jim vysvětlovány hlavní hygienické zásady, pro nás až komické - např. je učili, jak se má smrkat do rukávu, aby se zabránilo prskání do okolí. Byli vyzváni k omezení pohybu na veřejných prostranstvích a k používání hygienických roušek, byly uzavřeny restaurace. Vláda však neomezila ekonomické aktivity ani dopravní infrastrukturu. Na ulicích byl jen o něco řidší provoz, ale pěších ubylo značně.

Ti, co se venku pohybovali, ve velké míře používali roušky, což vesměs platilo o všech veřejně činných osobách - policistech, úřednících a zaměstnancích u přepážek pošt, bank, u prodavačů a ostatních osob v kontaktu s veřejností. Zarouškovaná obsluha v ještě otevřených bufetech směla pouze vydat jídlo nebo nápoje, ale jejich konzumace uvnitř provozoven i na otevřeném prostranství ulic už byla zakázaná. V tomto prostředí jsme strávili tři dny čekáním na vývoj situace v bytě, sledovali jsme zpravodajství z Mexika, z naší vlasti, z českého velvyslanectví a odhadovali jsme rychlost šíření nákazy. Když se ve středu 29.4. počet mrtvých dle udávaných informací zastavil na čísle 156, trochu se nám ulevilo, protože nárůst nových případů se zpomalil. Týž den se objevilo v Mexiku zemětřesení o síle 6 stupňů Richterovy škály, ale hlavní město ho přestálo prakticky bez úhony. Nejspíše důsledkem odolné konstrukce zdejších budov, protože si jistě ještě pamatujete, jak stejně silné zemětřesení před měsícem v Itálii ničivě pustošilo. Překvapila nás kázeň a organizovanost, s jakou Mexičané uposlechli výzev své vlády, jak ochotně dodržovali všechna vydaná nařízení. V tomto ohledu bychom si z nich mohli vzít příklad.

Autorita mexické federální vlády mezi lidem je obrovská jistě i zásluhou reklamní kampaně, která běží v rádiu i v televizi zcela nepokrytě jako oficiální vládní propaganda před všemi hlavními zprávami. Ještě že něco takového nikdy nenapadlo federální vládu u nás v době reálného socialismu, dovedu si představit, že by to skončilo salvou peprných politických vtipů, ale ne tak v Mexiku. Tam snad pojem nedůvěra vládě ani neznají. Vláda vyhlásila propagační heslo „Bavte se doma“ a skromní Mexičané poslechli. V našem dočasném domově se světlíkem rozléhal halas a zpěvy, protože v Mexiku je hudba a tanec velmi populární.

Panika u nás, klid v Mexiku

Po tomto kritickém týdnu se situace v celém Mexiku naštěstí již začala rychle uklidňovat. O to horší dojem jsme však měli ze zpráv našich médií, která spustila dle mého soudu velmi panickou kampaň. A to říkám přesto, že jako lékař si jsem velmi dobře vědom rizika virulence tohoto nového chřipkového kmene, aniž bych chtěl podceňovat opatrnost, která je nepochybně na místě. Strach a obavy o situaci v Mexiku vyvolané tady naprosto kontrastovaly s klidnou a kontrolovanou situací v celé mnohamilionové aglomeraci.

V řadě osobních telefonátů a mailů jsme museli rozptylovat obavy svých blízkých o náš osud, realita zdaleka nebyla tak hrozná, přesto mi však dovolte, abych všem poděkoval za zájem a podporu, kterou nám věnovali. Boom mediálního zájmu kolem návratu českého letadla s turisty jsme už nechápali vůbec, protože se vraceli z pobřeží, kde se podle dostupných dat nákaza v té době zatím nevyskytovala.

Agentury informovaly o šíření viru do dalších zemí, zasedala komise WHO, která velmi ocenila mexické úřady za rychlost a intenzitu, se kterou přijaly rázná opatření k omezení šíření viru, i s jakou zahájily mezinárodní spolupráci na izolaci viru a výrobě vakcíny, nicméně přesto WHO zvýšila stupeň pandemického varování.

A tak jsme dál sledovali vývoj, který byl o to příznivější, že po přehodnocení původních příčin úmrtí klesl údaj o zemřelých v souvislosti s virem H1N1 na 49 osob.

Potom konečně přišel očekávaný 6.květen, kdy úřady po dalším poklesu incidence nových případů povolily četná omezení, byly otevřeny státní a kulturní instituce a památky, ale školní výuka ještě zůstala zrušena. Restaurace směly otevřít 50% své kapacity a mělo se kontrolovat, že nechávají mezi stoly rozestupy 170 centimetrů. Na vstupech do veřejných budov však stále byly pulty s dezinfekcí a povinné vyplnění dotazníku, zda nemáte příznaky chřipky a bezkontaktní měření povrchové tělesné teploty. Ke konci pobytu jsme po absolvování tohoto filtru také my mohli navštívit některé památky a muzea.

Podobná opatření nás pak čekala ještě na letišti při odletu: vyplnit dotazník, projít před termokamerou a nakonec přání šťastné cesty domů. Mexičané si i při odletu kontrolujíže ze země pouštějí pouze zdravé osoby. Organizace jejich epidemického dohledu opravdu zaslouží ocenění.
Přestože naše cesta dobře dopadla a přestože jsme po návratu zcela v pořádku, doporučil bych všem čtenářům virus prasečí chřipky a jeho možné kontakty nepodceňovat, třebaže v naší zemi zatím nebyl žádný případ zaznamenán. Panika rozhodně není na místě, ale je dobré o něm vědět, stejně jako víme o riziku ptačí chřipky, nebo nemoci šílených krav.

Všechna zdravotní zařízení u nás jsou územními orgány státní správy i hygienické služby o chorobě, jejích projevech a nutných opatřeních podrobně informována a v případě výskytu sebemenšího podezření disponují všemi prostředky k účinné léčbě a specielnímu laboratornímu vyšetření. A protože náš zdravotní systém je podstatně vyspělejší než mexický, kde lidé nejsou zvyklí s potížemi chodit k lékaři, jsme jím v současné době bezpečně chráněni.

Myslím, že nám stále hrozí větší nebezpečí úmrtí při dopravních nehodách než na prasečí chřipku, ale v době zvýšeného epidemického rizika, které při šíření viru po světě může v našich krajích trvat až do zimního chřipkového období, bude dobře dodržovat obvyklé hygienické zásady, které na rozdíl od Mexičanů dobře známe.

S trochou nadsázky by se dalo říci, že nejlepší prevencí prasečí chřipky je nebýt prase.

David Vencour