Dlouhé hradby jsou vybudované z kvádrů zhotovených ze zářivě červené hlíny. Středověké opevnění prý měří skoro dvacet kilometrů a je v něm zasazeno dvacet bran a snad dvě stě věží. Dominantou města je 77 metrů vysoký minaret mešity Kutubíja, jehož špička je zdobená měděnými koulemi, což je architektonický prvek používaný výhradně v Maroku. Opět jen zdálky registrujeme královský palác, ale nedalekou rezidenci zvanou Bahia si prohlédnout můžeme.

Palác se honosí bohatou štukovou výzdobou s cedrovými dřevořezbami je vrcholné dílo marocké architektury své doby. V jeho okolí se nacházejí tzv. Saadské hrobky ze šestnáctého století, jež jsou místem posledního odpočinku šedesáti členů královské Saadské dynastie. Islámská architektura tohoto mauzolea nás upoutala svými květinovými motivy a kaligrafickými dekoracemi. Po prohlídce vítáme krátký odpočinek v krásných zahradách Jardin Agdal, kde rostou citrusy, fíkovníky, meruňky, olivovníky a další subtropické dřeviny.

V centrální části města, tedy v Medině, se nachází náměstí Jemaa-al-Fnaa, kde se scházejí prodejci se svým tovarem, patří sem dále kejklíři, akrobati a podle slov našeho průvodce i zaklínači hadů, kouzelníci či vypravěči příběhů. Je to tady opravdová exotika, prodavači na sebe křičí, lidé tleskají akrobatům, hadi se svíjejí po svých majitelích. Na náměstí navazuje tradiční trh, známý v arabském světě jako souk. Prodává se zde koření, různé byliny pro léčitelství, magii a kosmetiku. Seženete tady snad i kořen mandragory, antimonit na oční stíny a býval tu prý i trh s otroky. Z otevřených stánků se k nám linuly libé vůně připravovaných pochutin.

Zkrátka a dobře, jen těžko slovy popsatelná atmosféra tohoto místa. Od roku 1985 je zdejší Medina zapsána na seznam světového dědictví UNESCO, což sem přilákalo nejen mnoho místních obyvatel, ale i turistů z celého světa. Díky neuvěřitelnému množství, spíše bludišti uliček a malých plácků by nebyl vůbec žádný kumšt se v takovém orientálním labyrintu ztratit. Naštěstí se nám tady taková nepříjemná událost nestala.

Na okraji Marrákeše jsme náhodou objevili jednu zajímavost, tak trochu připomínající Poděbrady. Součástí oplocení dětského hřiště byli totiž asi dva metry vysocí růžoví sloni zhotovení patrně z keramiky. Pětice maket těchto zvířat zde očividně laskavě zvala ke hrám nejmenší obyvatele města. Známý poděbradský „Růžový slon“ se samozřejmě může pyšnit svými rozměry a přilehlým parkovištěm. A už dlouho má své platné místo mezi místními obchody. Jeho nejvyšší patro není dlouhodobě smysluplně využíváno. Takže se nabízí otázka, zda a kdy tento „Růžový slon“ pozve někoho do svých prázdných útrob.

Dalšího dne odjíždíme do Casablancy, tedy na letiště. Máme za sebou týdenní poznávací okruh po královských městech Maroka. Navštívili jsme Casablancu, Rabat, Fes, Meknes, Essaouiru a Marrákeš. Opravdu jen trochu a v rychlosti jsme nahlédli do země ležící v západním cípu severní Afriky obklopenou Atlantickým oceánem, Středozemním mořem a Saharou. Zkrátka navštívili jsme exotický kousek „černého světadílu“ a budeme na Marocké království dlouho vzpomínat.