Kdy vás osud zavál do Vestce?
To jsme ještě bydleli v Praze 
a šli jsme z divadelní kavárny kolem kina Sevastopol, kde jsme poblíž bydleli. A ve vývěsce jsme objevili inzerát, že se prodává dům s hospodou ve Vestci. Chtěli jsme delší dobu pryč z Prahy.

Hráli jste divadlo už v Praze?
To ještě ne. K divadlu nás přivedly vlastně první větší povodně v roce 2003. Starosta uspořádal ve Vestci benefiční akci, kde poděkoval všem, kteří při povodních pomohli. Nabídli jsme mu, že bychom tam zahráli divadlo.

Co jste nacvičili jako prvotinu?
V hospodě se o tom pořád mluvilo. Proto jsem jim jednou řekla: Chlapi, sejdeme se na zkoušce, kde si rozdělíme role a zahrajeme Dívčí válku, což je nenáročná hra. No a čtyři měsíce jsme zkoušeli v prostorách bývalého obecního úřadu.

Bavilo vás zpracování Františka Ringa Čecha?
Když jsme si rozdělili role, najednou jsem zjistila, že to těm lidem pasuje i charakterově. Hned od začátku jsme se v tom našli. Chtěli jsme komedii, aby se lidi pobavili a uvolnili.

Dělali jste v Dívčí válce nějaké úpravy?
Požádali jsme pana Čecha, aby nám poslal texty a oproti tomu, co hraje on, jsme vynechali část Domácnost Kazi. Ale objevili jsme jiný obraz, který Ringo ještě tehdy nehrál. Přemysl v tomto obraze svádí Kazi.

Jaká byla s Ringo Čechem spolupráce?
Perfektní. Dal nám svolení na premiéru a další asi čtyři reprízy. Nedávno hrál Dívčí válu v nymburském Hálkově divadle a tam se nám podepsal do divadelní kroniky. Byl první, kdo nás divadelně oslovil.

Na čem jste pracovali po Dívčí válce?
Napsali jsme si vlastní pohádku, protože nás to táhlo 
k autorské tvorbě. Zpracovala jsem ji na motivy pohádky Boženy Němcové O chytré princezně. Jako správná principála jsem vymyslela, že pohádka musí končit ve prospěch žen. (smích)

Napsala jste ji sama?
Vznikla zvláštní spolupráce. Na zkoušce jsem jim popsala, jak bych si to představovala. Dala jsem jim téma a oni si už dovymýšleli, co přesně řeknou. V tu chvíli jsem si text zapisovala a doma v počítači doladila dialogy.

Krachlo nějaké vaše představení?
Hodně. Měnilo se obsazení souboru, dlouho jsme se nemohli najít. Líto mi je, že jsme například nedovedli do konce hru Martina Koláře JEBU 4, což znamená jaderná elektrárna Budiměřice. Tuto hru máme v šuplíku už sedm let 
a ještě k ní asi nenazrála doba. Věřím tomu, že jednou JEBU 4 uděláme.

Co jste hráli dál?
Udělali jsme hru Jak to vidí ryby z vody od Jaroslava Koloděje. To byl zdejší loutkář, který ovšem také psal. Na téhle hře jsme zapracovali, ze začátku jsme byli ještě bez režijních zkušeností. Objevili jsme v Rybách pasáže, které dříve zapadly. Koloděje hrajeme strašně rádi. Hra nese podtitul O třech rybářích 
a jedné obětavé manželce. (smích)

Každý rok pořádáte velkou akci Vosí rojení.
Ano, Vosí rojení ve Vestci na Obecnici funguje od roku 2005. Každý rok v létě tam hrajeme. Když nemáme novou hru, oprášíme něco staršího. Lidi třeba některou naši hru neviděli čtyři roky, tak si to oživí.

Jedno Vosí rojení bylo v duchu divokého západu.
Na ten rok jsme si připravili hru Martina Kroha V levé poledne. Odjeli jsme na Moravu, všechny jsem zavřela do vinného sklípku. Za tři dny jsme to měli vymyšlené. Martin to ve finále napsal celé. Je to hodně o chlapech a jsou tam tanečky a písničky. Dva měsíce jsem nevařila a šila šaty. Na kankán musí být přeci hezké sukně. Vkomponovala jsem tam Martinovi jednu pasáž pro dámy. Myslím, že to nikdo nepozná, že to psal jiný člověk.

Jaký úspěch mělo V levé poledne?
Požádala jsem jednou režiséra a zpěváka Edwarda Tomase (Dobrý večer quintet – pozn. aut.), jestli by se na nás nepřijel podívat. Dorazil na Loučeň a chválil nás. Řekl nám nějaké své postřehy. Navázali jsme s ním spolupráci. Příští rok se tak objevíme v Dobřichovicích v rámci kulturního léta. Hrajeme teď nejčastěji hru V levé poledne.

Máte domovskou scénu?
Vlastně ne, možná na té Obecnici přes léto. Zkoušíme jinak na hřišti, na dvoře. V Dymokurech nám přes zimu půjčují tělocvičnu. Letos poprvé jsme vyrazili na divadelní soustředění. Odjeli jsme na chalupu do Robous za Jičínem. Ze srandy jsem všem pečlivě rozepsala jako na pionýrském táboře, co kdy kde mají dělat. Kdo bude vařit, kdo zkoušet jakou roli. Byli abnormálně disciplinovaní a chodili se dívat do rozpisu, jestli něco neprošvihli. (smích) Tam se nazkoušela spousta her. Petra Líbalová s Marcelou Voňkovou napsali nejnovější hru A léta běží. Je o dvou diametrálně rozdílných důchodkyních. Hudbu k té hře napsal Petr Wagenknecht. To se děvčatům povedlo.

Jmenujte zajímavá místa, kde jste hráli.
Tak třeba na festivalu Mezi ploty v areálu léčebny v pražských Bohnicích. Přišlo se na nás v plenéru podívat hodně lidí. Hráli jsme v Paláci Metro na Národní třídě, pak v ZOO Chleby, kde jsme výtěžek ponechali na zvířata, byli jsme zakoupeni jako dárek k padesátinám, které se konaly až 
u Ledče na Sázavou.

Členové souboru V.O.S.A.

Milada Ryšavá , Miroslav Ryšavý, Karolína Jeníková, Veronika Janoušková, Kateřina Rejmonová (hraje v seriálu Gympl), Alice Doleželová, Martin Bohuslav, Martin Kroh, Ivo Ryšavý, Petra Líbalová, Marcela Voňková, Monika Nožičková, Jan Matyásko, Tomáš Doležel, Markéta Krohová, Olga Němcová, Bohuslav Plachý (současní i bývalí)

VIZITKA – MILADA RYŠAVÁ se narodila v roce 1961 v Nymburce. Žila v Lysé nad Labem, Praze a nyní už 19 let ve Vestci u Křince. V roce 2003 založila ve Vestci divadlo V.O.S.A. Má syny Iva a Martina. Pracuje v jedné nymburské firmě v oddělení zakázek. Na otázku, koho má ráda z herců, ji okamžitě napadl Ladislav Potměšil. „On zahraje všechno dobře, má šmrnc a dobrou energii," říká Milada Ryšavá.