Den železnice je za námi. Jedním dechem se chce dodat, že opravdu vydařený. Milovníci železnice a lokomotiv, kluci s vykulenýma očima, sběratelé předmětů 
s nádražáckou tematikou. Ti všichni si to určitě užili.

„Jestli to nebude tím, že byla vyrobená v ČKD," zabručel návštěvník v areálu nymburského Depa na pochvalu motoru jedné z lokomotiv. Nastala debata mezi strojvedoucím a pánem, který v ČKD pracoval, vskutku téměř odborná. Znáte to, když se sejdou nádražáci, modeláři či filatelisti. Svět kolem přestane existovat.

Den železnice nabídl prohlídku lokomotiv. Těch, co ještě potkáte na trati i těch, co už nejezdí. Ovšem v celé své kráse.
Hlavně děti vozila mašinka Venda a železniční uzel projížděl motoráček s názvem Ranžírský expres.

Lidé se dočkali také akční ukázky rozřazení soupravy s odborným výkladem. Pro laiky: jde o odbavení nákladního vlaku na seřaďovacím nádraží, kdy se jednotlivé vagony s místem určení posílají z „kopce" 
a skládají do vlaku, který je odveze do jednoho místa.

U točny v Depu byly vystavené lokomotivy jako například Velký Hektor, Singrovka, Zamračená, Kredenc či Brejlovec.
V jednom osobním vagónu bylo nainstalované obří modelové kolejiště. „Jé mami, to je starý vlak," hlaholil malý chlapec, když podél skal zrovna projížděl starý motoráček.

Strojvedoucí Peška: Až tahle generace odejde, můžeme to zavřít

Celý život na dráze. Navíc jako mašinfíra. Tím se může pochlubit František Peška z Klipce u Velimi. Jezdil s osobáky i nákladními vlaky. „S touhle lokomotivou jsem strávil na cestách asi 30 let," pochlubil se a ukázal na Kocoura. Mezitím přítomným v areálu nymburského Depa ukazoval motor mašiny. „Motor je kvalita, na týhle mašině by se dalo dříví štípat," prohlásil hrdě.

Strojvedoucí Peška už je 
v důchodu, na dráze pracoval 43 let. Ale ještě stále školí 
v České Třebové mladé budoucí mašinfíry.
„Já jsem v rodině rarita, povolání jsem po nikom nezdědil," vypráví Peška a komentuje pro okukující další klady svého Kocoura.

Nejdál se dostal do Žiliny, ale to jen jako mechanik. „Jako strojvedoucí jsem jezdil například Českou Třebovou, Ústí nad Labem, Benešov, Liberec, Jíčín nebo Havlíčův Brod. A to jak náklad, tak osobáky nebo rychlíky," pustí se znovu na své tratě fíra.

A lehce si posteskne nad tím, že dráha nemá dostatek nových lidí. „Až tahle generace odejde do důchodu, můžeme to tady rovnou zavřít."

Peška je prý praštěný mašinkama od malička. „Jistou roli v tom hrála romantika. Asi nejraději jsem měl trať Praha – Nymburk – Kolín – Hradec Králové – Choceň," uzavřel Peška s tím, že už přesně věděl, kde se objeví jaký kostel.