Ostatně samotný „Vater Rhein“ je Němci vnímán jako jejich hodně důležitá řeka. Otec všech německých toků pramení ve Švýcarsku, protéká několika spolkovými zeměmi, nakonec v Holandsku tvoří s řekami Máza a Šelda dlouhou deltu a vtéká do Severního moře. Zatímco pro německou ekonomiku představuje Rýn důležitý zdroj příjmů, pro okolní obyvatelstvo patrně zůstává srdeční záležitostí. Řeka bývá zmiňována v mnoha regionálních pověstech, například je spojena s bájným pokladem Nibelungů. Není tedy divu, že se stal zdrojem inspirací mnoha literárních, hudebních i výtvarných děl.

Řeka tu dramaticky protíná břidlicové hory, města a vesnice se vinou podél břehů jako šňůra perel, to vše v kombinaci s nespočetnými vinicemi. Někdejší významnou obchodní cestu střeží mezi Koblenzem a Bingenem na čtyři desítky hradů a pevností všech věků či velikostí. Ovšem za nejkrásnější část říčního koryta je považováno údolí Lorelei. Své pojmenování získalo dle skály, jejíž název je složen ze staroněmeckého lureln, tedy šumět, a keltského ley, označující skálu. „Šumící skála“ leží v nejužším místě Rýna, protože řeka se zde zužuje na třetinu své původní šířky, tedy zhruba na 110 až115 metrů. Prudký proud a vyčnívající skaliska představují velkou komplikaci pro lodní dopravu. A pověstmi opředená břidlicová skála se tady prý vypíná do výšky 137 metrů. Podle legend vysoko na skalisku sedávala krásná plavovlasá vodní víla, připomínající Sirénu z řecké mytologie, která svým zpěvem lákala lodníky do záhuby. V tomto konání ji prý občas pomáhalo sedm panen, jež byly za svou krutost proměněny ve skály a vhozeny do Rýna. Pověst připomíná socha sedící dívky na levém rýnském břehu. V současné době je zde říční provoz řízen semaforem.

Zanedlouho za skalou náš říční výlet bohužel skončil a my se vydáváme směrem k městu Mohuč, ležící hlavně na západním břehu Rýna. Je zřejmé, že díky břidlici a prosluněným strmým svahům tu zrají hrozny těch nejlepších ryzlinků. Milovníci vína se mohou vydat vzhůru proti proudu řeky a navštívit nejen vinné sklepy, ale různé místní folklórní festivaly. Velké možnosti mají cyklisté, jsou opravdu vítáni, nezapomíná se ani na milovníky pěších túr kolem vinic. Nic z toho se patrně neobejde bez ochutnávek vína, které jsou pro zájemce připraveny téměř na každém kroku.

Před námi se však objevuje správní centrum spolkové země Porýní-Falc, město Mohuč. První zmínky o zdejších osadách jsou spojeny s příchodem římských legionářů někdy na přelomu našeho letopočtu. Jiné zdroje však uvádějí ještě starší sídliště. Mohuč se později stala hlavním sídlem arcibiskupů a říšských knížat. Ve středověku patřilo mezi svobodná města s mnoha právy a privilegii. Toto období je také považováno za dobu největšího rozkvětu a rozmachu města. S městem je úzce spojen rodák Johaness Gutenberg, který svými inovacemi a vynálezy dosáhl toho, že se knihtisk stal použitelný pro levnou a masovou výrobu knih. Nejproslulejší památkou je bezesporu mohučský dóm sv. Martina. Už z dálky každého upoutává mohutná věž katedrály z červeného pískovce.

Pro Českou republiku má Mohuč i další význam. V roce 1085 v ní Vratislav II. obdržel královskou korunu od císaře Jindřicha IV., který pověřil trevírského arcibiskupa slavnostní korunovací. Ta se konala v Praze o několik měsíců později. Stejně úspěšný byl i Přemysl Otakar I. V roce 1198, kdy mu vzdal královský hold Filip Štaufský, který tam byl korunován římským králem. Ostatně dávnou historii připomíná na břehu Rýna, na tabulích, cyklus kurfiřtů. Jedním z volitelů římských králů byl také král český, který tu má rovněž svůj reliéf. Jsou to však kopie, originály najdete v zemském muzeu.

Další pozoruhodností, kterou jsme navštívili, byl chrám sv. Christopha nebo spíš jeho zbytky. Na jeho místě stál kostel už v 9. století, dnes z něj zbyly obvodové zdi, gotické oblouky a sloupy. V kostele se i dnes konají nejen církevní akce, proto jsou tam nainstalovány lavice. Na úplný závěr jsme si návštěvu města zpestřili procházkou podél Rýna. Tím skončil náš kratší výlet za poznáním některých míst ve dvou německých spolkových zemích. Porýní - Falcko či Severní Porýní-Vestfálsko určitě mají turistům co nabídnout. O návštěvníky je zde po všech stránkách skvěle postaráno. Budeme dlouho vzpomínat.