Oblast dělnických domků v čelákovické ulici Křižíkova bývá často předmětem kritiky, zejména kvůli svému zanedbanému vzhledu. Avšak místní obyvatelé nemají mnoho možností, jak současný stav změnit. Situaci jim komplikuje platný územní plán, díky němuž nelze v dané lokalitě provádět stavební úpravy. Oblast dělnických domků, lidově nazývaná kolonka, je de facto odříznutá od města. Lidé zde žijí v nevyhovujících podmínkách, navíc s nádechem sociálního vyloučení.

Do dělnických domků nebyla nikdy zavedena kanalizace ani pitná voda. Chybí veřejné osvětlení. Neexistují zde chodníky, jen děravé uličky sem tam vysypané kamením. Na přelomu let 2014 a 2015 navíc hrozilo, že lidé zůstanou bez elektrické energie.

„To, co zde vzniká, je v podstatě legální ghetto," komentuje situaci místopředsedkyně Spolku Dělnické domky Tereza Alešová. „Místní lidé žijí v naprosto nepřijatelných podmínkách. Je jim vyčítáno, jak jejich domky vypadají, avšak nikdo nepřihlíží k faktu, že zde nelze provádět legální stavební činnost. Nejvíce nás trápí chybějící kanalizace. Pro pitnou vodu chodíme k hydrantu. Když zaprší, voda se hromadí v betonových kanálcích podél domků a nestačí odtékat. Na konci kolonie pak vytváří ohromné bažinaté jezero. Dále, zatímco ostatní části Čelákovic svítí, kolonka je totálně ponořená do tmy," říká Tereza Alešová s tím, že si lidé v lokalitě připadají odstrčeni, jako by na nich nikomu nezáleželo. „Pokud město nevyslyší naše prosby a nedojde ke změně územního plánu z průmyslové zóny na zónu obytnou, případně smíšenou, nezlepší se životní podmínky lidí ani vzhled celé kolonie," má jasno místopředsedkyně spolku.

Co na to město

Podle starosty Josefa Pátka je situace kolem lokality velmi zapeklitá. „Bohužel ačkoliv tam není územním plánem umožněna bytová výstavba, jsou domy neustále bez vědomí stavebního úřadu opravovány a přistavovány. Vznikl tak dokonalý chaos, ze kterého je jen těžko možno nějak uniknout. Narážíme totiž na stanoviska urbanistů a architektů, pro které je jediné správné řešení vykoupení domů a revitalizace celého území v kontextu s vůlí lidí zde žít, s lidmi, kterým se zde líbí a kteří zde mají kus své duše," říká starosta. Řešení je podle něj opravdu složité, ale nový územní plán by měl tuto oblast jednoznačně vyřešit. Musí dojít k nějakému kompromisu mezi „správným" řešením odborníků a reálným a hlavně realizovatelným řešením. „Cesta nebude jednoduchá, ale je pravda, že situace v kolonce je neudržitelná a vyžaduje řešení. Ať už bude jakékoliv," má jasno starosta Čelákovic Josef Pátek.

Historie domků

Odpověď na otázku, proč se kolonie dostala do výše zmíněného stavu, je třeba hledat 
v minulosti. Osm čtyřdomků, které se v současnosti nachází na pozemcích města, bylo postaveno kolem roku 1907. Tehdy v Čelákovicích působil průmyslový podnik Stabenow, předchůdce dnešních Kovohutí . Podnik se zabýval průmyslovým zpracováním neželezných kovů, například válcováním mědi. Továrna původně sídlila v Praze a v roce 1905 se v rámci rozšiřování průmyslové výroby přestěhovala do továrních objektů 
v Čelákovicích. S rozvojem výroby bylo nutno řešit i bydlení pro dělníky. Firma proto od obce zakoupila čtrnáct parcelních pozemků za účelem výstavby domků pro zaměstnance továrny. Jednalo se o služební byty rozdělené na takzvané úřednické a dělnické domky. Úřednické domky, které se nacházejí v jiné části ulice Křižíkova, osud dělnických domků nepostihl.

V šedesátých letech, to už se firma jmenovala Kovohutě, dostali lidé obývající služební byty možnost domky zakoupit. Zde však došlo k zásadnímu pochybení, o kterém se dodnes vedou spory – zda se jednalo o záměr, či úřednickou chybu: Lidé zakoupili domky, ale k převodu pozemků nedošlo. Pozemky zůstaly ve vlastnictví Kovohutí, jež po nějakém čase pozemky majitelům staveb pronajaly.

Další zklamání pro vlastníky domků následovalo v roce 1994, kdy město Čelákovice schválilo svůj první územní plán a dohodlo se s firmou Kovohutě na vybudování takzvané průmyslové zóny (Kovohutě tehdy předpokládaly, že budou průmyslově expandovat). Tereza Alešová vysvětluje: „V průmyslové zóně je zakázáno stavět, budovat komunikace a sítě s výjimkou průmyslových objektů či služebních bytů. Místní lidé se tak ocitli v totální pasti."

close Dělnické domky v Čelákovicích. zoom_in

Pozemky opět nezískali

Aby všem zklamáním nebylo dost, v roce 2010 prodaly Kovohutě pozemky městu, aniž by předem nabídly pozemky vlastníkům staveb. Město upravilo stávající stav novou nájemní smlouvou mezi vlastníky staveb a vlastníkem pozemků (městem). Na tuto smlouvu někteří majitelé domků nepřistoupili, protože původní smlouva mezi nimi 
a firmou Kovohutě nebyla řádně vypovězena.

Od roku 1994 podávali místní občané průběžně návrhy na změnu územního plánu. Firma Kovohutě před nedávnem zastavila průmyslovou výrobu. Přestala obyvatelům kolonky dodávat elektrickou energii a odstranila venkovní osvětlení. Místní obyvatelé byli nuceni přejít k jinému dodavateli elektřiny, a to za cenu značné finanční zátěže.

Město Čelákovice nyní připravuje nový územní plán, který ve svém zadání slibuje „Prověřit možnosti využití plochy v oblasti dělnických domků u Kovohutí".
V červenci letošního roku založili místní obyvatelé sdružení pod názvem Spolek Dělnické domky, který si klade za cíl zlepšení životních podmínek a bydlení v dané lokalitě, a to zejména prosazením změny územního plánu. Protože je dané oblasti často vyčítán její zanedbaný vzhled, rozhodli se vzít členové sdružení situaci do vlastních rukou: „Řekli jsme si, že pro vzhled lokality musíme něco udělat sami. Proto jsme zorganizovali několik společných úklidových akcí, ve kterých chceme pravidelně pokračovat. V letošním roce proběhly za spolupráce města tři velké brigády. Další budou následovat ve stylu jaro, podzim. Vnímáme je jako užitečnou občanskou aktivitu," říká místopředsedkyně Spolku Tereza Alešová.

Na otázku, zda obyvatelé dělnických domků nemají tak trochu sami podíl na stávající situaci, Tereza Alešová odpovídá: „Nebudu předstírat, že kolonka nemá své problémy. Za ta léta, kdy byli místní lidé a jejich potřeby přehlíženy, zde zavládla určitá apatie. Obyvatelé ztratili naději, že by se mohlo cokoli změnit a uzavřeli se do sebe. My ale věříme, že je daný stav možné prolomit. Také proto jsme Spolek zakládali."

A jak spolu lidé v kolonii vycházejí? „Kolonii obývá 27 rodin včetně několika romských. Dětí je tu kolem dvanácti. Vycházíme spolu dobře. Je paradoxem, že v době, kdy Evropská unie zavádí strategické začleňovací plány ke zlepšení životních podmínek národnostních menšin, ke kterým se v roce 2015 zavázalo i Česko, mají lidé z dělnických domků pocit sociálního vykořenění. Přitom by místní občanské soužití zasloužilo spíše podpořit," říká Tereza Alešová.

Zástupci Spolku Dělnické domky věří, že ke změně stávajícího stavu musí dojít. Mimo jiné i proto, že dělnické domky jsou neodmyslitelně spjaté s historií průmyslové výroby v Čelákovicích.

„Chtěli bychom, aby náš malý skanzen minulosti zůstal zachován. Aktivně se účastníme zasedání města 
a jednáme s vedením. S panem starostou Pátkem je komunikace velmi dobrá. V současné době plánujeme setkání mezi zástupci Spolku, panem starostou a paní projektantkou Neumannovou, na němž bychom chtěli probrat možnosti technického provedení sítí v kolonce, samozřejmě za předpokladu, že dojde ke změně územního plánu. V lednu by také měl být k dispozici první návrh územního plánu Čelákovic od paní inženýrky Fikarové. Doufáme, že naše požadavky v něm budou konečně zohledněny. Usilujeme 
o možnost moci legálně opravit své nemovitosti a žít v podmínkách důstojných 21. století – s kanalizací a pitnou vodou. Také už nechceme žít odříznuti od města a ve tmě jako v nějakém ghettu," dodává Tereza Alešová.

ANDREA PENCOVÁ