Sobotní ráno by tak říkajíc psa nevyhnal, ale na Cyklootvírák od nymburského pivovaru přijelo i přes drobný hustý déšť a šest stupňů nad nulou neuvěřitelné množství lidí. Nakonec organizátoři rozdali 444 pivních tácků, na které účastníci sbírají razítka z hospůdek na předem připravených stanovištích.

Letos dokonce někteří účastníci přijeli už v pátek, protože nymburský pivovar dal lidem možnost stanovat na pozemku u hlavní silnice. Podle informací sládka pivovaru Bohumila Valenty této možnosti využila jedna rodina s obytným karavanem a za plotem pivovaru vyrostl dokonce i jeden stan, přestože se noční teploty blížily nule. Stan si postavil Jiří Brůček z Příbrami. Na otázku, zda v noci nebyla v nevytopeném stanu přílišná zima, odpověděl: „Zima byla ženským, mně ne. Ale jsme zvyklí takto cestovat, takže to takový problém nebyl," odpověděl s úsměvem
a s jistotou, že si na trase Cyklootvíráku může dopřát postřižinské pivo, jinak by musel řídit poměrně dlouhou trasu domů.

Tentokrát organizátoři posunuli svou základnu do prostoru, kde bývá druhou červnovou sobotu už tradiční pivovarský den. Letošní účast totiž odhadovali na více než tisícovku cyklistů, jenže jim do jejich plánů promluvilo počasí. „Vypadá to, že letos rekord nebude," posteskl si ředitel pivovaru Pavel Benák, který se samozřejmě vydal i přes silnou nepřízeň počasí se všemi ostatními na trať. Zato jeho manželka už tak odhodlaně nevypadala, při pohledu na olovnaté nebe, ze kterého padal drobný déšť.

Nakonec se ale počasí vylepšilo, od první zastávky 
v Kersku už jeli nadšenci bez deště. A jako každý rok bylo poznat, kdo jel poctivě naplánovanou trať, nebo kdo si jízdu zjednodušil po silnici. Odvážlivci, kteří jeli podle připravené mapky, museli někteří dokonce po cestě vyhledat pomoc, protože se jim bahno nabalilo tak, že kolo nejelo dál. Své o tom ví Václa Krejsa 
z Brandýsa nad Labem. „Když jsem jel ze Semic k Labi, zahrabal jsem se do bahna tak, že se obalil převodník i i zadní rozeta, takže nešlo řadit a téměř ani šlapat. Hledal jsem, kde by se to dalo umýt. Naštěstí mi pomohli obyvatelé první chaty u Labe. Vytáhli hadici 
a bahno mi umyli," popsal trable na cestě Václav Krejsa, který bez blatníků vypadal, jako by projel koňským závodištěm.

Konec dobrý, všechno dobré, jak praví staré české pořekadlo. A tak se všichni spokojení a hlavně ve zdraví sešli odpoledne zpět v pivovaru, kde ještě doprožívali příjemný den nad postřižinským pivem.