Spolek Cílek zahájil pilotní provoz lesní školky v Pístech 1. září 2014. Jenže se nad ní, stejně jako nad všemi lesními školkami, vznášel celou dobu Damoklův meč v podobě likvidačního zákona o péči 
o dítě v dětské skupině. Od
8. dubna 2015 je už hrozba zažehnána. Parlamentem prošla novela zákona, která umožňuje provoz těchto alternativních zařízení pečujících o děti, aniž by splňovala přísné parametry dětské skupiny. Hurá.

Čím vlastně lesní školky přitahují pozornost? Nabízejí rodičům netradiční péči o jejich dítě, která spočívá v jistém návratu k přírodě, k přirozenému pohybu, k zdravějšímu životnímu stylu. Prakticky to znamená, že děti jsou celý den venku v lese, ať je hic nebo chumelí. A věřte tomu nebo ne, pranic jim to nevadí.
Pobyt v lesní školce má svá specifika. Tak třeba o děti se nestarají učitelky, ale průvodkyně nebo průvodci. Dospělí děti neučí, ale „provádějí světem". Většinu času tráví s dětmi v lese, pozorují zvířátka, broučky, květiny, stromy.

Jestli vás napadá, že to musí být pro děti fyzicky náročné, pak máte pravdu. „Je to náročné především pohybově, protože celé dopoledne jsou děti na výpravě, což může být zprvu problém pro ty nejmenší," vysvětluje Míša Sedlatá, jedna ze zakladatelek a členek spolku Cílek, „Proto jsme naši činnost rozšířili o skupinu Pidiskřítků, kde si mohou maminky a jejich děti společně vyzkoušet, jak by děti pobyt ve školce zvládaly."

Jedním z cílů organizátorů je dosažení samoobslužnosti dětí. Děti jsou vedeny k maximální samostatnosti, ať se to týká oblékání, stravování i jakýchkoli dalších aktivit, třeba, věřte tomu nebo ne, topení. V zimě si děti samy topí 
v kamínkách a tato činnosti je tak populární, že jsou na ni určovány služby!
Významnou roli hrají v celém projektu rodiče. Jde vlastně o komunitní fungování, rodiče se zapojují do činnosti vším, čím mohou, co umějí. „Novinkou je zapojení tatínků do odpoledního programu tím, že si připraví pro děti aktivitu související s jejich profesí nebo koníčkem, kterou pak ukazují dětem, učí je tomu. Děti tak získávají přesnou představu o práci táty a jsou na něj náležitě pyšní. V lesní školce tak přirozeně funguje mužský element ," říká Míša Sedlatá.

Náročnější podmínky přirozeně rozvíjejí sociální cítění dětí, jejich součinnost, spolupráci, pomoc starších mladším, citlivý přístup k okolnímu světu, k přírodě.
Ale hlavně děti jsou zdravě unavené, ty které dříve nespaly ještě v 11 hodin večer, usínají ještě před pohádkou. Vůbec jsou odolnější, klidnější, naučí se žít v otevřeném prostoru bez dveří nebo plotů. Proto nemají potřebu utíkat. Zkušenost ukazuje, že pobyt 
v lese může výrazně pomoci dětem s různými poruchami.

Les totiž působí blahodárně. Možná by se hodily lesní školky i nám, dospělým.