Bouřlivou reakci mezi lékaři vyvolal návrh nového zákoníku práce, který by umožnil sloužení dvojnásobného počtu přesčasových hodin, tedy v počtu 832. Ten už schválil parlament, nicméně pod tlakem protestů ministr zdravotnictví Vlastimil Válek slíbil, že během několika týdnů se novelou vrátí zpátky původní limit 416 hodin. Přesto chce část lékařů přesčasy v prosinci bojkotovat a vymezuje se vůči nim především Sekce mladých lékařů, kteří s výzvou o přesčasech spojili i mzdové požadavky. Některé nemocnice tak chystají na prosinec i možné omezení zdravotní péče kvůli případnému nedostatku lékařů. Jaká je situace v tomto ohledu v nymburské nemocnici? Zeptali jsme se jednatelky Nemocnice Nymburk Nely Kvačkové.

Jak to tedy vypadá s případnými protesty lékařů v nymburské nemocnici? 
Předně bych chtěla říci, že souhlasím s některými požadavky mladých lékařů a sama cítím, že celý systém nutně potřebuje změnu. Když jsem nastupovala do nymburské nemocnice v roce 2019, tak personální situace tu byla naprosto tristní. Na interně byl jeden atestovaný lékař na plný úvazek, k tomu několik zahraničních lékařů a několik mladých českých lékařů. Tady se o dodržování zákoníku práce ani nedalo uvažovat. Já vnímám snahy, že od nynějška by měl zákoník práce platit jako mantra. Jenže to prostě nejde ze dne na den. Oproti situaci před třemi lety je personální situace v naší nemocnici nesrovnatelně lepší, dokonce mi včera bývalý primář chirurgie řekl, že tolik chirurgů v Nymburce nikdy nebylo. Ale ani my zcela nenaplňujeme limit 416 přesčasových hodin, stejně jako téměř všechny nemocnice.

close Nela Kvačková, jednatelka nymburské nemocnice. info Zdroj: Deník/Miroslav S. Jilemnický zoom_in Nela Kvačková, jednatelka nymburské nemocnice.

Mají tedy lékaři dostatek času na odpočinek? 
U nás se o situaci kolem přesčasů bavíme se šesti mladými lékaři z chirurgického oddělení. Oni by náhradní volna po službách mohli využívat a odpočinout si, máme na to dost lékařů, ale nevyužívají je. Oni tu chtějí zůstat. Jednak se jim to samozřejmě finančně vyplatí, ale chtějí také asistovat u operací, chtějí se vzdělávat a být v praxi, aby byli co nejdříve samostatní. Já jsem ráda, že tu máme mladé lékaře, kteří se chtějí vzdělávat. V tomto případě, protože náhradní volna jsou jedním z požadavků i v celostátním kontextu, už jsem udělala opatření a primář chirurgie má pokyn lékaře posílat po službě domů, aby si skutečně odpočinuli. V tomto kontextu se také nabízí otázka, zda přijmout další mladé lékaře. Ale to je věc, ve které nejsou naši mladí chirurgové jednotní. Většině připadá, že jich je dost, což si myslím já i vedení oddělení.

O čem tedy s nimi vyjednáváte? 
Navrhla jsem jim, aby si sepsali požadavky, o kterých budeme jednat. Když jsem některé požadavky viděla, tak jsem zjistila, že je vlastně podporuji. Já chci, aby k nám mladí lidé chodili, aby nemocnice byla otevřená, abychom byli atraktivní zaměstnavatel. Jsem přesvědčená, že v tomto ohledu se naše nemocnice za poslední tři roky extrémně zlepšila. Chceme a postupně zlepšujeme podmínky pro práci našich zaměstnanců, ale nedělám si iluzi, že v krátké době budeme limit 416 hodin splňovat a že to vlastně všichni lékaři tak chtějí.

Jak je to u starších, nebo řekněme zkušenějších lékařů? Slyšíte od nich nějaké stížnosti na přesčasy či přepracovanost? 

Ne, to ne. V naší nemocnici není takový tlak na přesčasy. Neříkám, že by se nám sestřičky a lékaři na některá oddělení nehodili, například absolventa na naše skvěle vybavené oddělení RDG bychom si hýčkali, ale není to žádná krize. Já se spíš bojím toho, aby se v celé společnosti nerozevřely nůžky mezi starší a mladší generací. Je to hodně generační záležitost a pohledy na věc jsou různé. Snažím se to trochu spojovat. Vnímám, že mladší lékaři mají daleko větší potřebu než jejich předchůdci, abychom se jim věnovali. To se snažím v naší nemocnici podpořit.

Jak je to tedy konkrétně s počty služeb? 
V rámci svých požadavků, které formulují mladí lékaři jako akceptovatelné i na celostátní platformě „I lékaři jsou jenom lidi“, si přejí sloužit tři až čtyři služby měsíčně. To tady u nás mají. Nikdo je nenutí sloužit deset služeb měsíčně.

Zaregistroval jsem stížnosti některých lékařů z jiných nemocnic ohledně extrémní únavy, jeden hovořil i o usínání při operaci. Registrujete nějaké takové problémy? 
Ne, naopak, někteří z těchto mladých chirurgů by si rádi vzali víc služeb, ale nemohou, protože služby si v kolektivu sami rozepisují tak, aby si každý něco odsloužil. Nyní je to kolem čtyř služeb. Oni na jednu stranu brojí proti službám, na druhou stranu se jich nechtějí vzdát. A nehraje v tom roli jen finanční motivace, na službách se i dle jejich slov hodně naučí.

Jaké požadavky tedy vznesli? 
V souladu s celostátní iniciativou požadují jeden a půl násobek průměrné hrubé mzdy. To je něco přes 63 tisíc korun. My u nás nemáme tabulky jako ve státním sektoru, máme pro základní mzdy systém pásem pro obdobné pozice, kdy absolvent bez kmene spadá do pásma 30 až 50 tisíc. Všichni naši lékaři L1 nastupují minimálně na částce 40 tisíc. V pásmu se posouvají pravidelně při revizi mezd podle toho, jak jsou zapracovaní a samostatní. Když srovnám podmínky s jinými nemocnicemi, tak mám za to, že některé nemocnice jdou do vyjednávání o podmínkách, které my už tady teď máme.

Jestli chápu správně, tak ale požadavek na okamžité zvýšení platů přes 60 tisíc pro mladé lékaře pro vás není reálný? 
Ne, to není možné, abych dala najednou všem lékařům v celé nemocnici, co teď naši mladí lékaři požadují. Růst základních mezd je totiž jen jedním z mnoha požadavků, které v součtu dělají částku, kterou nemocnici dlouhodobě není možné zatížit, pokud máme přidávat i ostatním zaměstnancům, platit energie, kupovat přístroje a rekonstruovat prostory. Já jejich požadavky beru jako vstup do jednání s tím, že já předložím protinávrhy. Z mého pohledu máme systém odměňování nastavený spravedlivě, ale také motivačně.

Můžete jej blíž popsat? 
Základní mzda u nás odráží pracovní výkon, to jak vykonáváte práci lékaře, zdravotní sestry nebo třeba údržbáře. Ti by si mimochodem také zasloužili přidat. Pak je osobní ohodnocení, které u nás odráží, jak se zaměstnanec chová k pacientům a kolegům. Pak máme nastavený systém příplatků. Část jsou samozřejmě zákonné příplatky, ale mám na mysli příplatky za konkrétní specializaci nebo způsob práce. Například pro sestry ARIP, pro porodní asistentky samostatné vedení porodu, atd. Dále máme nastavené odměny za odpracované roky v naší nemocnici, rodinné benefity, skvělé stravování se slevami pro zaměstnance a firemní akce. Jsem na náš systém odměňování pyšná, protože mám bohaté zkušenosti s odměňováním v různých zdravotnických zařízeních a vím, co se nám tu podařilo vybrousit za klenot. Důležité je, že jednotlivé složky mzdy důsledně plní svoji funkci. Děláme pravidelné revize mezd, mzdová pásma se v čase samozřejmě posouvají. Ale z druhé strany: mladý lékař, který vyjde ze školy, začíná kariéru, v nemocnici se stále ještě vzdělává. Jemu dávat dle požadavků okamžitě 63 tisíc mi přijde svým způsobem bezohledné vůči sestrám. Nebylo by to podle mého názoru vůči nim spravedlivé.

Ti lékaři, co s vámi jednají, vytýkají něco přímo vám? 
Naši mladí chirurgové deklarují, že oni chtějí změnu v celém systému. Jejich protest není obrácen proti naší nemocnici, proti nám. Oni chtějí upravit celý systém, a v tom nimi souhlasím. Jen mnohem víc než oni vidím, že to není možné ze dne na den. A současně chápu jejich obavu, že pokud poleví, tak se nestane nic. Bohužel to dostává do nepříjemné situace právě ty nemocnice a potažmo pacienty. Je mi líto, že je ke změně systému třeba takového nátlaku.

A skutečně tedy jednáte pouze se šesti lékaři? 
Ano. Navíc v tuto chvíli ve svých požadavcích nejsou jednotní. Jak je vnímám, cca tři mají představu velmi radikální, někteří to zase odmítají, někdo vyčkává. Takže nyní čekáme, až sladí svoje stanoviska a pak budeme znovu jednat.

V jiných nemocnicích už lékaři přímo vypovídají služby v rámci prosincových přesčasů. Už vám někdo takovou výpověď přinesl? 
Výpověď z přesčasů máme přijatou v tuto chvíli od jedné lékařky, ale jedná se spíše o symbolickou věc. Má úvazek 0,4 a žádné přesčasy neslouží. Je ale možné, že výpovědi ze služeb dle pokynů celostátní iniciativy přijdou ještě 15. listopadu.

Existují i další požadavky? 
Ano, například zavést takzvané sick days. Pět dnů ročně. Ale ve zdravotnictví je extrémně složité nastavovat sick days s tím, že vám ráno někdo zavolá, že nepřijde do práce. To se nedá tak rychle zařídit. Zdravotnictví je založeno na striktním plánování a kolegialitě. Samozřejmě stane se, že někdo onemocní. Ale abych počítala s tím, že u každého lékaře mám navíc pět dní v roce, kdy se to může stát, že ráno zavolá… to si neumím představit.

Když se tedy pokusím o shrnutí: situace kolem přesčasů se v nymburské nemocnici týká šesti lékařů z chirurgického oddělení, se kterými jednáte. Ti zatím nejsou jednotní ve svých požadavcích. Připravujete tedy nějaká opatření na konec roku, kdyby někteří z nich nenastoupili na přesčasy? 
Už na listopad nechávám personální oddělení namodelovat plán jejich docházky ve 12 hodinových směnách, který jim pošlu k náhledu. Ale už nyní vím, že cca polovina z nich to takto chtít nebude, to už řekli dopředu, přestože bychom tak dostáli dikci zákoníku práce a přesčasy by vůbec nevznikaly. K takovému systému je ale vždy potřeba více zaměstnanců. Takto například do práce chodí sestry. Já jsem našim mladým lékařům určitě nakloněná vyjít vstříc v otázkách vzdělávání, v otázkách organizace práce na oddělení, nutnosti většího zapojení starších kolegů při jejich adaptaci a školení. To jsou důležité věci. Chci, aby se tu cítili dobře a bylo o ně postaráno. Aby cítili, že o ně stojíme.

A v otázce mezd jste přesvědčena, že je všechno nastaveno správně… 
Se mzdami si opravdu myslím, že na tom nejsme špatně. Aktuálně maximum toho, co u nás zapracovaný a samostatný lékař bez kmene může mít na základní mzdě je 50 tisíc. Pokud přijde aktualizace státních tabulek, že mají L1 lékaři dostávat přes 60 tisíc, tedy jeden a půl násobek průměrné mzdy, tak na to také samozřejmě budu muset nějak zareagovat. Ale je nutné říct, že peněz nemáme nadbytek a chceme být spravedliví ke všem, nejen k lékařům.

close Nela Kvačková, jednatelka nymburské nemocnice. info Zdroj: Deník/Miroslav S. Jilemnický zoom_in Mgr. Nela Kvačková se narodila 28. 9. 1988 v Hořicích v Podkrkonoší. Vystudovala Obecnou lingvistiku a teorii komunikace na Univerzitě Palackého v Olomouci. Pracovala jako projektová manažerka, než se začala věnovat personalistice. Zkušenosti ve zdravotnictví nasbírala v Nemocnici Na Homolce a v síti nemocnic Penta Hospitals. V nymburské nemocnici působí jako jednatelka od roku 2019.