Kdy jste jel poprvé tuto zahajovací jízdu do Poděbrad?
Jel jsem ji načerno v sedmnácti letech v roce 1959 (smích). Můj táta byl jeden
z členů, kteří Harley-Davidson Club Praha po válce obnovili. Tenhle klub je nejstarší na světě.
Co vás přivedlo k motorkám?
Láska ke všem těm pístům, kroužkům. Bylo to v rodině. Chtěl jsem si původně koupit Jawu 500. Ale táta mi říkal: Jestli chceš pořádnou motorku, kup si harleje.
A váš první harlej?
Teď mám novější model, ale jezdím celý život na původně vojenském harleji, kterého jsem sám kompletně předělal na civil. Je nejkrásnější na světě.
Jezdíte pravidelně na srazy?
Jistě, tak šestkrát až osmkrát do roka. Jsou to Poděbrady, pak třeba První míle a mnoho dalších.
Odkud jste?
Jsem teď zrovna 160 kilometrů od domova. Žiju v Úpici mezi Trutnovem a Červeným Kostelcem.
Kolikrát už jste byl na spanilé jízdě v Poděbradech?
No, mám patnáct pamětních plaket a tři jsem si nevyzvedl. Dneska mám (vytahuje plaketu z bundy) číslo 79, to je krása. Mám rád lichá čísla (smích).
Těšil jste se?
Moc. Už abych mohl vyjet, říkal jsem si. Mně nevadí, když nesvítí sluníčko. S mým Dědkem (tak nazývá svůj harlej) je vždycky dobře.
Co na to vaše paní?
Občas utrousí, že jsem blázen (smích). Jezdím samozřejmě
i s manželkou. Na harleji jsme byli spolu třeba v Chorvatsku nebo na Slovensku.
Když se řekne motorkář a jízda na harleji, každý to komentuje slovy svoboda a vítr ve vlasech. Jak to máte vy?
To je hloupost. Já jsem na motorce prostě šťastnej. Nezkoumám, kdo mě sleduje. Pořád něco nebo někoho zdravím. Slunce, křížek v poli. Volám: Ahóóój. Kamarádi si ze mě utahují, že vypadám jako kašpárek na niti, který zvedá pořád ruce (smích).
Odkud pochází váš Dědek?
To jsou stroje po americké armádě, zůstaly tu po osvobození především v Plzni. Prodávaly se tenkrát za 2 až 4 tisíce.
