Pane Kutíku, jste sportovec a dlouholetý starosta Nymburka: co pro vás znamená Tyršák osobně? Pamatujete jeho začátky, co jste tam zažil?

Na Remanenci v letní sokolovně již před válkou probíhaly kurzy trenérů a sportovních funkcionářů. Vzhledem k jejich oblibě byla výstavba tehdy Tyršova ústavu pro tělesnou výchovu a sport přirozeným pokračováním. Škola sloužila k výchově trenérů a hlavně sportovních instruktorů. Studenti i kantoři patřili často mezi vrcholové sportovce nebo i organizátory sportu. Škola přinesla do Nymburka nové sporty i zvýšení úrovně stávajících sportů. Z těch nových to byla mezinárodní házená a tehdy rarita – vodní pólo. Bazén byl vytvořen natrvalo uprostřed vodní plochy Rémy zhruba naproti současné kotelně.
Prvním ředitelem byl Dr. Josef Andrle, člověk, který ctil férovost a hlavně věděl hodně o basketu (působil jako vedoucí národního družstva mužů 1952 – 1972, byl členem FIBA atd. Postup do 2. ligy nymburského týmu byl jeho zásluhou, byť se odehrál v sezoně, kdy již v Nymburce nebyl. Jako politicky nespolehlivý byl z Nymburka vyhozen a odešel do Brna. Rozlučka 
s ním, velmi srdečná, byla 
v restauraci „Na Růžku".

Ve svých 16 letech jsem se probudil za krásného ranního svítání. Seděl jsem na schodech před tehdejším MěNV na Palackého třídě a bylo mi ku podivu příjemně. Možná, že právě od té doby miluji probouzející se město, kdy nejdříve jedou pekaři, pak první cyklisti na nádraží. Romantika trochu končí ve čtvrt na šest, ale vše je u nás v Nymburce stále příjemné, stačí se jen zastavit a vnímat.

Jaký význam podle Vás mělo a má Sportovní centrum pro Nymburk a jeho obyvatele?

Sportovní centrum, ať již se v historii jmenovalo jakkoliv, bylo vždy vizitkou města navenek, a to nejen u nás, ale i ve světě. Již asi málokdo ví, že většina našich reprezentantů se mnohdy celoročně připravovala v Nymburce, vzpěrači, gymnastky, házenkáři. (Mimochodem, podle mne opuštění centrální přípravy sportovců nás vrátilo ze špiček do průměru, přitom řada států centrální přípravu naopak zavedla. Nebylo tedy za totáče vše špatně.)
V Nymburce se ale také naučili házenou američtí házenkáři, kteří zde byli, pokud se pamatuji, přibližně dva roky. Evropské zázemí zde měla 
v podstatě kubánská reprezentace atletů, basketbalistek a dalších, která v té době patřila k absolutní světové špičce.

V době maďarského povstání v roce 1956 se do Tyršáku uchýlila hrstka maďarských atletů, kteří se zde připravovali individuálně a ilegálně na olympiádu v Melbourne. Já jsem se v té době velmi spřátelil s běžcem Kovacsem, který se sám připravoval na vynikající dráze na Rémě. Vzhledem k tomu, že jsem mu pomáhal při každém tréninku, jsem byl rád, že pak získal na olympiádě medaili.

Pokud jde o Nymburáky, 
v okamžiku, kdy došlo k rozšiřování Tyršáku směrem 
k bývalým nymburským sportovištím na Remanenci 
a byla zabraná větší část atletického oválu, či lépe sokolského cvičiště, jsme byli všichni hodně naštvaní. Mně se podařilo vytrucovat alespoň vybudování asfaltové plochy pro basketbalová hřiště a volejbal za nimi. Sportovci města tím trpěli. Do Tyršáku se nemohlo a investice na sportoviště jinde v Nymburce nešly, poněvadž Nymburk jak v halách tak i venkovních sportovištích měl největší plochu sportovišť na obyvatele ve střední Evropě. Určitou komercializací centra došlo 
k jeho otevření pro běžnou veřejnost a domnívám se, že 
i v solidní šíři nabídky. Takže je to teď dobré, kdo chce, může tuto nabídku využít.

Jak nahlížíte na stávající plány ČUS týkající se rekonstrukce?

Rekonstrukce je nutná zvláště v tzv. hotelových službách. První krok byl již úspěšně učiněn. Je však nutno pokračovat, samozřejmě tam, kde se nepředpokládá demolice. Opotřebovanost je veliká a pouhé flekování nic nepřinese.
Nová výstavba a centralizace nabídky sportovních služeb je jistě správný záměr. V důsledku by měla vést k větší ekonomičnosti ve službách a hlavně k tomu, že komplexnost nabídky umožní plnohodnotnou přípravu. Věřím, že v novém areálu zbude i dostatek prostoru pro Nymburáky.

Jak byste si představoval – jako bývalý dlouholetý starosta města – fungování Sportovního centra pro nymburskou veřejnost?

Domnívám se, že současný komerční trend je správný směr, když se s rozšiřovanými možnostmi bude rozšiřovat 
i nabídka. Samozřejmě vše 
v rozumné cenové relaci.

Víte o jiných městech nebo Vašich kolezích starostech, kde se taky ukázkově podporuje sport? Jak?

Můj dlouhodobý obdiv má Jarda Král, starosta Benátek nad Jizerou. Zmíním jen sporty na vrcholové úrovni jako extraligový volejbal, badminton, rychlobruslení, hokej. A jistě jsou i další, 
o kterých nevím.

Co byste Tyršáku popřál do budoucna?

Aby rekonstrukce a nové projekty nezůstaly jen na papíře a vláda konečně potvrdila potřebné finance. Aby i nadále zůstal Tyršák otevřený Nymburákům. Aby nový štít, za kterým bude i nové Sportovní centrum, sloužil nejen našim sportovcům, ale ve volných kapacitách i zahraničním, a tím i propagaci města.

LADISLAV KUTÍK byl dříve basketbalistou než starostou. Propadl téhle dynamické, chytré hře už jako kluk, kdy si ho všiml tehdejší trenér a zároveň ředitel Tyršova ústavu v Nymburce PhDr. Mgr. Josef Andrle. Tak začala Kutíkova aktivní hráčská éra. 2. ligu hrál až do roku 1969. Od roku 1962 je úspěšným trenérem ženského basketbalového týmu TJ Lokomotiva Nymburk, který dotlačil až do naší druhé nejvyšší soutěže. Dodnes hraje nymburský ženský B tým pod jeho vedením celostátní 1.ligu. Ladislav Kutík se trenérství věnoval i po celých dvacet let starostování v Nymburce v letech 1990 – 2010. Není tedy za mák překvapivé, že fandil sportu i ze starostenského křesla. Pomohl na svět například moderní sportovní hale při základní škole v Komenského ulici 
a cyklostezkám podél Labe, byl výrazně nakloněn všem sportovním aktivitám ve městě. Za jeho vedení podpořilo město projekt extraligového basketbalu 
v Nymburce, který s sebou přinesl rozvoj mládežnické košíkové. Řekneme-li basketbal v Nymburce, musíme jedním dechem dodat Sportovní centrum Nymburk. Tím se dostáváme k jeho komplexní rekonstrukci, se kterou přichází Česká unie sportu a s níž se ztotožňuje i současné vedení radnice. Základy této spolupráce byly položeny za starostenské éry Ladislava Kutíka.