Labutí pár byl atrakcí pro místní i turisty zhruba 15 let. Za takřka domácí jej měli zaměstnanci plavební komory, kde hlavně samec občas předváděl neuvěřitelné kousky. „Svým způsobem vítal všechny přijíždějící lodě. Když byl v ráži, nebál se zaútočit ani na výletní loď Král Jiří. Své by o tom mohli vyprávět i poříční policisté, kteří zdymadlem proplouvali,“ vypráví vedoucí plavební komory Milan Kaipr. Labuťák, kterému část lidí říkala Bohouš, někteří prý Filip, plul kolem lodí, někdy s nimi zaplul i do komory a nechal se vynést hladinou nahoru. Byl opravdu zpestřením pro všechny dlouhá léta.

Až do víkendu kolem 20. května. To se od mostu blížila loď do komory. Opět doprovázená labutím samcem Bohoušem. Když zaměstnanec kliknutím na myš začal zavírat vrata za lodí, která už vplula do komory, Bohouš udělal jeden ze svých manévrů, které občas předváděl. „Při zavírání vrat vyjel z komory ven. Pak se kolegovi na chvíli ztratil z dohledu, byl za jedním z křídel vrat. Na poslední chvíli si to však rozmyslel a chtěl vplout zpátky do komory. Bohužel vrata ho skřípla. Kolega ho uviděl, ihned vrata zastavil, ale několik okamžiků to trvá, než vrata zareagují. Už mu nebylo pomoci,“ líčí smutný konec zkušeného labuťáka Kaipr.

V té době už jeho partnerka seděl na vejcích. Hnízdo mají tradičně pod jehličnanem na oploceném pozemku plavební komory. Samice nakladla šest vajec. A samec nepřicházel. „Vždycky když přišel, ona na chvíli odjela, nažrala se, u hnízda se vystřídali,“ všiml si šéf plavební komory. Už více než týden si však musí vystačit sama. Hnízdo však neopustila. V pondělí 28. května se jí vylíhla první tři mláďata. Dvě se měla čile k světu, to třetí však leželo bokem a na první pohled mělo problém s pohybem. A začalo další drama.

Pan Kaipr při pohledu na mládě oslovil Luboše Vaňka ze Stanice pro zraněná zvířata na Huslíku. Mládě k nelibosti samice putovalo do přepravky a do stanice na vyšetření. „Bohužel se zřejmě jedná o vrozenou vývojovou vadu. V tuto chvíli už ho krmíme trochu násilím, vyhlídky nejsou dobré,“ hlásil v úterý dopoledne Luboš Vaněk. Podle jeho slov nejsou vývojové poruchy u labutí z Poděbrad až tak výjimečné. „Lidé je bohužel permanentně krmí slaným pečivem. Právě to může být příčinou takových poruch,“ říká smutně vedoucí záchranné stanice.

Nicméně další mláďata vypadají zdravá a samice se o ně stará. Šance, že je vychová a na konci léta sami opustí hnízdo, je vysoká. V úterý ráno už poprvé vyplula s matkou na Labe. A jak se to má s všeobecně rozšířenou informací, že samice labutě sama bez partnera uhyne? Je známo, že labutí páry jsou vzájemně na sebe mimořádně citově fixované. „Stává se to, že se partner po smrti toho druhého ustýská. Ale není to pravidlo. Často si najdou i dalšího partnera,“ vidí naději Vaněk.

A dokonce spřádá plány i na možný happyend poděbradského labutího dramatu. „V tuto chvíli máme ve stanici samce labutě. Pokud samice v plavební komoře vychová mláďata a nenastane nepředvídatelná situace, zkusili bychom na konci léta samce od nás s touto opuštěnou samicí dát dohromady,“ přemýšlí Vaněk.

Takový příběh by snad opravdu stál za převedení na filmové plátno. My jej každopádně budeme dál sledovat a o jeho vývoji informovat.

Čím krmit labutě
Labutě se mohou krmit pečivem, které má být staré a neslané. Labutím prý chutnají i odřezky masa, obiloviny či boby. Nesmí však dostávat zbytky nebo odpady z kuchyně, tedy žádná kořeněná či zkažená jídla! Nesmí také žluklý tuk nebo tukové pečivo. Pro labutě je prý úplně nejideálnější potrava rostlinná jako ječmen, pšenice spolu s příměsí zeleného krmeni (jemná tráva, okřehek, vodní rostlinstvo apod.). Pokud se jim dává pečivo, tak pouze v menším množství a rozhodně ne čerstvé - např. chleba či rohlíky je nutné nejdříve nechat usušit a potom tvrdé rozmočíme ve vodě. Nerozmočené pečivo může labutím podráždit krk. Pečivo v žádném případě nesmí být plesnivé.

Zdroj: Marcela Mikešová a Václav Kovář, ochránci přírody