Ke křižovatce za Nymburkem směrem na Budiměřice jsem dojel ve čtvrtek přesně v 9.02. Vyfotil jsem si ceduli oznamující zákaz vjezdu a uzavírku úseku v Babíně, který se má od středy opravovat.

Na dohled nebylo žádného ruchu. Proto jsem zákazovou značku objel a pomalu se vydal po zavřeném úseku v naději, že narazím na partu silničářů frézujících silnici. Ano, pár úseků v lesní části a zejména závěrečný úsek u Poděbradky je částečně vyfrézován. Po jakékoliv stopě aktuální činnosti ani památky. Silničáři nikde.

Zaparkoval jsem na parkovišti před Poděbradkou a vyfotil si ruch u nájezdu na obchvat. Ještě než jsem poprvé stačil zmáčknout spoušť, přibíhal ke mně přes silnici řidič náklaďáku, který chvíli předtím stál bezradně u zákazové značky, a pak odstavil auto bokem. Podle značky byl z Olomoucka. „Haló, pane, kudy nejblíže do Nymburka? Já to tu neznám a potřebuji na ulici maršála Koněva. Tady je zákaz a navigace mi dál neukazuje kudy," krčil rameny bezradný šofér. Nezbývalo než mu vysvětlit, že musí na obchvat, z nějž po pár stovkách metrů sjede, projede Chvalovice a Kovanice a přijede do Nymburka z jiné strany. Tam už mu pak navigace jistě pomůže. Poděkoval, ale jeho výraz nevěstil nic dobrého. Naposledy jsem podobný pohled viděl ve tváři Vladimíra Růžičky po prohraném zápase 
o bronz.

Jelikož jsem měl v Poděbradech další pracovní focení asi tak na tři čtvrtě hodinky, zamířil jsem nejprve vyřešit věci do lázeňského města. Před desátou jsem se znovu ocitl u parkoviště před Poděbradkou. „Chlapci si někde protáhli svačinku a už budou zpátky," říkal jsem si 
v duchu. Podruhé jsem vjel na uzavřený úsek a vyhlížel pracovní stroje. Marně.

Obloha pod mrakem, jinak sucho, 13 stupňů. Chápal bych, že nepracovali den předtím, kdy prakticky pořád lilo. Ale teď jsou ideální podmínky.
V tu chvíli mi to přišlo nefér vůči řidičům, kteří si tak komplikovali jízdu úplně zbytečně. Najde krajský úřad, který je investorem akce, rozumné vysvětlení?