Korsice se často říká ostrov krásy a není divu. Má totiž všechno, vysoké hory, idylické pláže, historické pozoruhodnosti i romantické odlehlé vesničky. Na relativně malé ploše nabízí ostrov turistům pestrou paletu zajímavostí.

Samozřejmě, že tady lze prožít dovolenou na prohřáté pláži, ale asi by to byla škoda, protože k vidění je toho tady víc než dost.
V druhé polovině června jsem měl možnost s manželkou a přáteli Korsiku navštívit a dovolím si nabídnout několik postřehů.

Zájezd organizovala cestovní kancelář, ale v programu například chyběla návštěva města Ajaccia. Zájezd ale nabídl i několik volných dnů.
Z naší strany padlo rozhodnutí vydat se samostatně do hlavního města Korsiky autobusem. Nechtěli jsme vynechat místo, kde se narodil pozdější francouzský vojevůdce a císař Napoleon Bonaparte.

Už na internetu se nám předem podařilo získat první informace o zdejší hromadné dopravě. Nechyběla zde autobusová linka z městečka Propriano, kde jsme pobývali, do Ajaccia.

Na místě, v infocentru jsme pak dokonce obdrželi jízdní řád, který naše odhodlání posílil. Ovšem zajímavé bylo, že se tady nikde nevyskytovaly autobusové zastávky, tak, jako je známe u nás. Z turistického průvodce jsme se dozvěděli, že se na ostrově jezdí podle místních zvyklostí.

V menších městečkách nebo vesnicích bývají jízdní řády k dostání v turistické kanceláři nebo u baru v restauraci, který je nejblíže zastávce. V recepci u kempu nám ještě poradili, že si na autobus musíme výrazně zamávat. Trochu s obavami jsme ráno v časovém předstihu vyrazili na místo, kde měl mít náš autobusový spoj zastávku.

Přiblížil se čas odjezdu, ale doprava nikde, jen občas kolem nás projel mikrobus svážející děti do školy. Zhruba po dvaceti minutách dalšího čekání jsme už náš záměr vzdávali. Když tu se najednou před námi objevil asi dvanáctimístný mikrobus s vlekem na objemnější spoluzavazadla. Vozidlo bylo výrazně označeno a vezlo jedinou pasažérku, podle vzhledu, zřejmě k lékaři.

Po krátkém domlouvání s ochotným řidičem jsme nastoupili, zakoupili jízdenky a vydali se do Ajaccia. Jízdné se pohybuje kolem 13 Euro na 100 kilometrů. Jenom podotknu, že cestou nikdo další naše řady nerozšířil, opravdu se už jinde nestavělo a do cíle dorážíme včas.

V hlavním městě je už velké nádraží s patřičným vybavením. Tady si hned kupujeme zpáteční jízdenky. V sousedství autobusů se rozkládá i vlakové nádraží, takže si ho zvědavě prohlížíme. Ajaccio připomíná města na Azurovém pobřeží a stojí za návštěvu kvůli mnoha zajímavostem. Hlavně nelze zapomenout, že je rodištěm Napoleona Bonaparte.

Po prohlídce města se pozdě odpoledne vracíme do kempu, ale čeká na nás úplně jiný typ mikrobusu. Vůz je už z polovičky obsazený pasažéry všeho věku.

Jedeme jinou a delší trasou, ale kupodivu platíme stejné jízdné. Cestou se už častěji zastavuje, a to na místech, která nejsou nijak označena. Nakonec po krkolomném francouzsko-italském domlouvání a za pomoci dalších pasažérů nám řidič zastavuje přímo u kempu. Zkrátka na Korsice se hromadnou dopravou jezdí podle místních zvyklostí.

Autor: Milan Čejka