Korsika je nejhornatějším ostrovem ve Středozemním moři. Jeho středem se táhne žulový horský masiv, jehož 2 710 metrů nejvyšším bodem je vrchol Monte Cinto.

Mohu potvrdit, že severní část ostrova pokrývají břidlicová a žulová skaliska, zatímco na jihu jsme měli možnost obdivovat spíše křídové útesy, které vítr a voda vytvarovaly do úžasné podoby. Každopádně se na krajině pozná, že ji člověk jen málo poznamenal. Díky tomu je Korsika turistickým rájem. Na své si tady přijdou zejména pěší turisté.

Náš zájezd měl na programu pět kratších i delších výletů v různých částech ostrova.

Hned po příjezdu míříme do půvabné horské vísky s názvem Vizzavona. Příjemná stezka se vine krásným borovým a bukovým lesem až k třpytícím se Anglickým vodopádům. Někteří z nás se rádi osvěžují u několika průzračných jezírek.

Průvodkyně nám vysvětlila, že kaskády získaly pojmenování po bohatých anglických turistech, kteří sem v 19. století často mířili.

Druhý turistický výlet směřoval ke skalním věžím Bavella. Před námi se proti nebi tyčily různě tvarované žulové špice ve výškách kolem 1500 metrů. Jejich barvy se během dne měnily od okrové až po zlatou, což vyvolávalo u všech fotografů nadšení. Naše kroky nejprve vedly ke skalnímu oknu (Trou de la Bombe), což je atraktivní otvor v hřebenu hory. Potom se zdatnější z nás vydali na vrchol Punta Velaco, který dosahuje 1488 metrů.

Po náročném výstupu nás čekal fantastický výhled na západní i východní pobřeží Korsiky. Potkala nás i nepříjemná událost, dva starší členové výpravy zabloudili, nakonec vše dobře dopadlo, jenom se muselo dvě hodiny čekat.

Třetí pěší trasa nás zavedla do okolí městečka Zonzy. Cesta vede skalnatou krajinou a je značena malými kamennými pyramidami, kterým se tady říká mužíci. Před námi se objevují bizarní útvary v mnoha barevných odstínech. Nejdříve jsme se vydali na vrchol hory Monte Calva s výškou 1377 metrů s pěknými vyhlídkami. Odpoledne nás čekal pochod k takzvanému skoroviklanu a majestátnímu, 67 metrů vysokému vodopádu s půvabným názvem „čůrající kohoutek“.

Ve druhé polovině zájezdu se dostáváme do oblasti města Corte, kterému se někdy také říká hornaté srdce Korsiky. Samotné místo bývá označováno jako bašta nacionalismu. Svědčí o tom provokativní graffiti na omítkách některých domů.

Vydáváme se tady do oblasti Calanche, obdivujeme barevné skalní útvary, ty ostře kontrastují s azurovou hladinou moře. K nejznámějším turistickým atrakcím ostrova patří romantické prostředí soutěsky Spelunca. Z časových důvodů se nám však soutěsku nepodařilo projít celou. Někteří z nás se ale stačili vykoupat v kaskádách skalních říček.

Poslední horská túra směřovala v oblasti Tattone údolím řeky Manganello k salaším Tolo tyčící se pod majestátní více než 2 500 metrů vysokou horou Monte Rotondo. Na vrcholcích se rozkládají sněhová pole. Návštěva salaší slibovala ochutnávku sýrů a vína, ale máme smůlu, hlavní sezóna ještě nezačala, tak je zavřeno.

Za zmínku stojí korsické silnice. Vozovky jsou až na pár hlavních tahů mezi velkými městy hodně úzké. Představte si kvalitní českou okresku, zužte ji v duchu na polovinu a jste na Korsice! Středem této silničky se zpravidla vine bílá přerušovaná čára, ale jde spíše o čáru vodící než oddělovací, protože levá kola měl náš autobus téměř vždy v protisměru. Při vyhýbání dvou aut se často jede pravými koly po trávě. Dech se až tajil nad propastmi pod krajnicemi úzkých vozovek. Naši řidiči ale ovládali autobus bezchybně, takže jsme do cíle dorazili vždy včas a bezpečně.

MILAN ČEJKA