Od dob sametové revoluce jsme si už zvykli na to, že nežijeme na světě sami, že je normální potkávat lidi nejrůznějších barev, kultur či vyznání nejen na mezinárodních letištích, ale i ve školách nebo restauracích. A to nejen v Praze, ale i v městečku, kde se zastavil čas.
Ovšem že by bylo úplně běžné natrefit v nymburské knihovně na roztomilou Japonku, a ještě ke všemu překladatelku Bohumila Hrabala, to se zase tak často nestává. My jsme to štěstí měli.

Kiyomi Hirano je z Jokohamy. Jak se člověk odtud dostane na druhý konec světa 
a jak se stane, že začne překládat našeho slavného spisovatele? Otázek se v tu chvíli vyrojí spousta. Poněvadž je Kiyomi velmi srdečná osůbka, s chutí nám řadu věcí vysvětlila.

Vlastně to s Hrabalem začalo náhodou. Kiyomi studovala v Japonsku dějiny Evropy a jak je u nich v kraji zvykem, vypravila se po ukončení studia do světa. Evropa byla vzhledem ke studiu jasná volba. Psal se začátek roku 1990 a v Československu se děly věci. Krom toho o Praze se ví, že je to mimořádně krásné město, tak si ji Kiyomi přijela prohlédnout. A užasla. Zjistila, že týdenní návštěva je žalostně málo na bližší poznání téhle mrňavé, a zároveň velmi vzrušující země. Zaujala ji čeština, proto ji začala studovat na Filozofické fakultě UK.

Japonci, tedy přesněji ti Japonci, kteří se zajímají o literaturu, znají z našich autorů Čapka, Haška, Kunderu díky prestižnímu, leč malému nakladatelství v Kjótu. To se rozhodlo vydat v roce 2007 Příliš hlučnou samotu Bohumila Hrabala. Knížka měla ohlas, Hrabala si všimli další významní literáti. Jeden z nich ji zařadil do svého výboru knih 30 předních světových autorů, který vycházel již v jednom z největších nakladatelství. Tak se Hrabalův román Obsluhoval jsem anglického krále představil japonským čtenářům 
v roce 2010 vedle děl velikánů světové literatury jako například Hemingway.

Pochvalné recenze vyšly ve dvou největších celostátních denících s nákladem 10 milionů výtisků, a to už četl kde kdo. Bohumil Hrabal se stal známým po celém Japonsku. Přispěla k tomu i prezentace slavného Menzelova filmu, jíž se v Japonsku zúčastnil i sám režisér.

Zmíněné malé nakladatelství, které vydalo Příliš hlučnou samotu, pokračuje v dalších nakladatelských počinech formou vybraných spisů 
B. Hrabala. Jako druhou knihu našeho mistra představilo japonské čtenářské veřejnosti v roce 2012 Ostře sledované vlaky, v loňském roce to byly 
v rámci sebraných spisů Postřižiny.

A co vlastně hledala Kiyomi v pátek v nymburské knihovně? Pustila se totiž sama do překladu Městečka, kde se zastavil čas. Proto se vypravila poprvé v životě do Nymburka, proto se pídila po podkladech o Hrabalovi v městské knihovně. „Vybrala jsem si knihu, která se hezky čte. Nejde o složité filozofické dílo, je to knížka plná rázovitých nymburských postaviček v čele se strýcem Pepinem. Myslím, že když Japonci mají rádi Haška, budou mít rádi i Městečko, právě kvůli Pepinovi 
a dalším postavám," říká Kiyomi.

Z hlediska překladatele je podle Kiyomi nejtěžší převést do japonštiny Hrabalova dlouhá souvětí, leckdy bez interpunkce. Japonština má úplně jiná pravidla pro slovosled a zachovat význam 
a alespoň do určité míry jazykovou originalitu autora je nesmírně obtížné. Při překládání jí pomáhají i záznamy Hrabalovy řeči, jeho rytmus, dikce.

Kiyomi je rozhodnutá se do Čech vracet častěji, objevovat Hrabalova oblíbená místa 
a setkávat se s lidmi, kteří mistra osobně znali. Můžeme se tedy těšit na další setkání. Pro jistotu jsme jí nechali na nás kontakt.