Lysá nad Labem – Matěj Kodeš je profesionální umělec, který se věnuje práci s mýdlovými bublinami. Při své show předvádí různá kouzla, triky 
a tvary z mýdlových bublin. Se svým uměním se řadí mezi světovou špičku v tomto oboru. Jako jediný ve střední Evropě ovládá i náročné triky, 
jejichž předvedení zvládá pouze několik umělců na světě. Nejpozoruhodnější práce je bublinová krychle, točící se kolotoč, hvězdička, tančící sněhulák, levitující, hořlavé 
a kouřové bubliny. Nejnovější rekord vytvořil minulou středu, kdy zavřel do jedné velké bubliny tři nové vozy značky Volkswagen Passat. Rekord byl zapsán do České knihy rekordů.



Jak jste se dostal k bublinám?

Na dělání bublin mě přivedl kamarád Míra Smejkal, se kterým jsme v roce 2005 udělali první světový rekord, kdy jsme do jedné bubliny zavřeli 15 lidí. V té době to nikdo nedělal na nějaké vysoké úrovni. Dosavadní rekord byl v té době tři osoby. Byla to pro nás taková výzva, taková hračka.

Ale co bylo tou inspirací, že zrovna tento rekord?

Samozřejmě jsme to zkoušeli už dříve a na internetu jsme viděli vystoupení bublináře Toma Noddyho, kterým jsme se nechali inspirovat. Je to známý bublinář, který se tím zabývá už desítky let. To jsou takové okamžiky života, že ten nápad najednou přijde. Od té doby jsem posunul hranici zavřených lidí o několik kategorií výše až na 214 osob.

A jak se z člověka stane profesionální bublinář?

Ono to člověka začne bavit, někam postupuje, potom to předvede lidem, pak s tím začne vystupovat a nakonec mu za ta vystoupení začnou lidé platit. V té době jsem stále provozoval reklamní agenturu 
a když přijedete ve čtyři ráno 
z Ostravy nebo z Košic z vystoupení, tak je potom těžké za pár hodin vstávat a začít kreslit vizitky. Proto musely zvítězit bubliny jako „full time job". A hlavně díky mé manažerce přišli také klienti ze zahraničí. Například v roce 2011 jsme byli deset týdnů v Hongkongu a to se nemůžete jen tak sbalit 
a opustit firmu. Ale myslím si, že to byla dobrá volba. Když se tomu člověk věnuje opravdu naplno, tak ta show vypadá úplně jinak. Na přelomu let 2008-2009 přišel ten hlavní zlom v životě, že buď budu dělat naplno jednu nebo druhou věc, že oboje nejde dohromady. Ono to člověka dost vyčerpává a ty přejezdy jsou dost náročné. Já ročně najezdím přibližně 60-70 tisíc kilometrů autem. Ono to není že přijedete na místo, tam dvacet minut nebo hodinku něco předvedete, sbalíte se a jedete domů. Znamená to ráno si všechno připravit, sbalit se, dojet na to místo, tam se znova připravit, potom udělat tu show, sbalit se, odjet domů, tam zase všechno vybalit, umýt 
a usušit rekvizity, a zase vše znovu zabalit. Červen a prosinec pro mě bývají nejnáročnější měsíce v roce. To si připadám už úplně jako robot – pořád si vybaluji, zabaluji a vybaluji a zabaluji a k tomu jezdím hromady kilometrů.

Z čeho děláte vaše bubliny?

Ta kapalina je samozřejmě tajná. Je speciální a není to tak, že bych si doma namíchal bublifuk z mýdla s jelenem nebo 
z nějakých čistících prostředků. Ta kapalina neumí nic jiného než dělat velké bubliny nebo malé bubliny. Používám několik druhů kapalin.

Mícháte si je sám?

Ne, teď už si je nechávám vyrábět na zakázku. Dva roky zpátky jsme přišli na trh s Megabublinou, to je náš oficiální produkt, poloprofesionální bublifuk pro dělání velkých bublin. A už nebylo v našich silách to v tak velkém množství vyrábět doma na koleně. Megabublina je pro mě takový základ, ze kterého si potom dodělávám své speciální kapaliny.

Co ten první rekord? Ten byl také z té speciální kapaliny?

První směsi, které jsme tehdy používali, se samozřejmě 
s těmi co používáme dnes, nedají vůbec srovnávat. Když se 
o to začnete důkladně zajímat, tak časem přijdete na to, jak se dají kapaliny pro výrobu bublin zdokonalovat. Asi v roce 2009 nastal ten největší zlom, kdy jsem přestal používat ty běžně dostupné ingredience 
a celé jsem to od počátku překopal. Šel jsem na to úplně 
z opačné strany. Proč do toho dávat čistící prostředky nebo prostředky na praní nebo cokoliv jiného, když si to mohu kompletně vyrobit sám nebo si to nechat vyrobit. Jak jsem již řekl, zpočátku jsem si kapaliny dlouhou dobu připravoval sám doma, ale vzhledem k množství už jsem to nezvládal.

A z čeho se kapalina skládá?
Je to tajné, je to moje know-how. Velice důležitá je voda, která se používá do bublifuku, na té záleží úplně nejvíce. Na malé bubliny potřebuji něco jiného, aby se táhly když je spojuji. Mám směsi na vystoupení venku, nebo směsi se kterými cestuji do zahraničí. Kdybych měl s sebou třeba do Indie táhnout šedesát litrů bublifuku, tak se mi to v letadle hodně prodraží. Proto používám různé koncentráty. Po klientovi v cílové destinaci požaduji pouze vodu. Používám destilovanou. S tou mám vždy spoustu veselých zážitků.

Povídejte, jaké veselé zážitky máte s destilovanou vodou?
Třeba v Šanghaji nebyl nikdo schopný pochopit, co to je destilovaná voda. Došlo to tak daleko, že tři lidi, kteří se tam 
o nás měli starat místo toho sháněli patnáct hodin destilovanou vodu. Já jsem se na ně nespoléhal, mezitím jsem si jí našel na internetu a rovnou objednal do hotelu. Když jsme se poté vrátili z procházky po městě, viděli jsme poslíčka jak kroutí hlavou nad hromadou barelů v našem hotelovém pokoji. Potřeboval jsem na vystoupení padesát litrů. Na pokoji jich bylo devadesát.

Jaké bubliny jsou nejtěžší?
Paradoxně ty malé. Ty malé bubliny musíte umět. To považuji za umění, třeba hvězdičku, která má cípy nebo prstence, který se točí každý na jinou stranu. To je doopravdy to nejtěžší. Samozřejmě potom jsou hrozně těžké bubliny na zakázku. Například filmaři po mě chtěli růžové bubliny. Přitom stěna té bubliny nejde obarvit, protože to je tak tenké, že to neobarvíte. Tak jsem přišel na to jak udělat růžovou bublinu. Ale jelikož je to moje know-how, tak to neprozradím. Také jsem jeden z mála na světě, kdo to umí.

Co byste rád zavřel do bubliny 
a nejde to realizovat?
Mě nic nenapadá, protože ty cíle se stále posunují. Minulý týden ve středu jsem dal do bubliny tři osobní auta. Když teď řeknu, že to nejde, tak za rok za dva můžu zjistit, že by to třeba šlo. Ale asi bych chtěl do bubliny zavřít letadlo. Takový Airbus by asi nešel, jelikož je to limitující výškou letadla, ale něco menšího by možná šlo.

Na realizaci takové věci potřebujete velké konstrukce a dlouhou přípravu, nemýlím se?

Ano, je velice náročné to nějak vymyslet, aby to fungovalo a dát to celé dohromady. Zásadní problém byl s rekordem do Guinessovy knihy rekordů, když jsme chtěli do bubliny zavřít 214 lidí. My jsme měli v plánu že to budou zvedat čtyři lidi na ocelových tyčích, aby to bylo živější a aby byla vidět ta lidská práce. Ale Guinessova kniha rekordů řekla že ne, že to musí dělat jeden člověk kompletně. To bylo tři týdny předtím než se to mělo dělat, takže jsme to museli kompletně celé překopat, vymyslet jak zvedat tu duralovou konstrukci do výšky.

Dural je dost drahý, co stojí taková konstrukce?

Asi dvacet tisíc. Já to mám samozřejmě vyrobené na zakázku. Ta obruč která se zvedá má obvod 28 metrů a je z odlehčeného leteckého duralu, aby se neprohýbala a hlavně aby byla co nejlehčí. I když člověk, co mi to vyráběl mi říkal, že na tom jednou vydělám, neboť dural stále stoupá na ceně. Dural se nedá normálně ohýbat a svářet, proto musíte mít ještě někoho kdo to může svářet, takže jsem si našel pana Vidíma. To je také rekordman – v jízdě na jednokole. A také staví na zakázku kola z duralu.

Jak je časově náročná příprava světového rekordu?

Velmi. Ten rekord s lidmi jsme připravovali asi měsíc. Den předtím se to nanečisto celé stavělo venku na ploše. Vyzkoušelo se, jestli to půjde zvedat a co na tom změnit, aby to správně fungovalo. Realizovalo se to ve Veletržním paláci, kde od rána všechno připravovala parta osmi lidí. Bylo potřeba si všechno vyzkoušet. Ta konstrukce se musí zvedat ladně, všechno co s těmi bublinami děláte, tak musí být ladné. Trhavé pohyby to nemá rádo. A potom musíte zvednout celou konstrukci, která má asi sedmdesát kilo ladně a bez škubů.

Jak dlouho musí bublina vydržet než praskne, aby byl uznán světový rekord?

Guinessova kniha rekordů nám dala asi dvacetistránkový materiál, co všechno pro to musíme udělat. Je to neuvěřitelná byrokracie, bylo tam přesně popsané, jak to má vypadat, odkud se to má točit a fotit, kolik lidí to má hlídat, kde bude stát notář. Jejich požadavek byl, aby stěna té bubliny byla od základny po nejvyššího člověka po dobu dvou vteřin. Minimální rozměr člověka byl 156 cm, aby byl uznán jako dospělý, samozřejmě my jsme měli osoby mnohem vyšší. Já jsem to zvedl asi do tří metrů a ta stěna krásně pulsovala. Myslím, že se to povedlo na podruhé. Bylo asi deset pokusů, první jsem udělal zkušební na protáhnutí. Na druhý pokus se to povedlo 
a bublina krásně držela. Stěna byla rovnoměrná, snímala se kamerami z několika stran. Všechno muselo být docela dost precizní, a vzhledem k financím jsme si vše zařizovali sami. Od začátku přípravy až po konec vše muselo být snímané kamerami. Oni pak dostali šestihodinový záznam, na kterém to celé mohli vidět z pohledu několika kamer.

Jaký rekord je pro vás osobně nejcennější a jaký rekord je prestiží nejcennější?

Rekordy s lidmi a auty jsou 
v rámci prestiže nejcennější. Ale pro mě osobně jsou nejcennější rekordy, které dělám bez pomoci rekvizit. Jen pomocí rukou jsem v Hongkongu udělal dva světové rekordy. Udělal jsem řetěz čtrnácti bublin bez ničeho. Je to náročné na koordinaci, na dech a na soustředění. Musíte přemýšlet jak ty bubliny složit, aby uprostřed toho řetězu byly nejmenší bubliny a na konci ty největší protože potom vám to drží. Dále si hodně cením rekordu nejvíc bublin v bublině foukaných pomocí dechu, to je dost náročné i když se to nezdá. Třeba ten rekord děláte minutu a musíte pořád foukat, jelikož když přestanete, tak vám uteče spousta času, pak se vám motá hlava a je vám zle. Proto musím dělat dechová cvičení.

Chystáte se v brzké době zavřít do bubliny zase něco velkého?

Zatím nic velkého nechystám. Kromě lidí, které zavírám do bublin na každém vystoupení. Ale on za mnou vždycky někdo přijde, že potřebuje něco vymyslet a já to vymyslím. Ale je to všechno o penězích, je to všechno neuvěřitelně drahé.

Co děláte když neděláte bubliny?
Teď momentálně odpočívám. Jinak hrozně rád cestuji, 
i když je to zase spojené s těmi bublinami. Lítáme po světě, 
a to mě moc baví. Snažím se cestovat a být s přítelkyní. Jinak máme firmu, takže když nedělám bubliny, tak pracuji v kanceláři. Ale pořád dělám něco 
s bublinami protože vyrábíme zakázkové bublifuky, reklamní bublifuky a jiné. Máme byznys založený na bublifukách, provozujeme e-shop, máme velkosklad. Takže když nedělám bubliny, tak dělám bubliny.