Režisérem představení, které mělo premiéru v únoru 2013, byl ředitel Hálkova divadla Jaroslav Kříž. Ten na Vlastimila Harapese vzpomíná s obdivem a úctou. „Oslovil jsem Vlastíka na hlavní roli. Nedával jsem tomu moc šancí. Mistr - šéf Národního divadla, člověk, který má za sebou účinkování na světových scénách a snad vše, co se v tomto světě dá zažít, bude poslouchat jako režiséra mě? Co si ten člověk bude o nás myslet, jak na nás všechny bude koukat a vlastně jak to celé dá? Bál jsem se i za choreografa Romana. On tančil na světových scénách obklopený stovkami skvělých tanečníků, a teď divadlo v Nymburce. Spojil jsem profesionální herce s amatéry a čekal, jak to dopadne. Nespal jsem kvůli tomu a vlastně jsem se dost bál,“ vybavuje si tehdejší pocity Jaroslav Kříž.
play_fill
Úsměvné bylo také představení samotného nymburského divadla, když do něj Harapes poprvé vstoupil. „Vzpomínám, jak jsme přišli spolu poprvé na nymburské jeviště a já jsem se trochu hloupě chlubil, že máme divadelní tahy a výšku 17 metrů a bla bla bla… Nechtěl jsem se vytahovat, ale chtěl jsem říci, že všechno, co potřebujeme na naší hru, tu máme. On se tak rozhlížel kolem a pak říká uprostřed toho jeviště "no, je to tu obrovský." Podíval jsem se na něj, jak mu cukají koutky a už jsem byl raději zticha,“ vybavuje si ředitel a režisér nymburského Hálkova divadla.
Nakonec do sebe všechno zapadlo. Zkoušení i samotná představení se uskutečnila ve skvělé atmosféře a za báječného přijetí od diváků. Ukázka z nymburského představení se nakonec objevila i v portrétu Vlastimila Harapese v České televizi v rámci cyklu Neobyčejné životy. „Přišel k nám člověk, který byl skromný, respektoval co dělám - děláme a nikdy se nepovyšoval. Nepovyšoval se na naše lidi v divadle. Byl kamarádský, galantní, vždy dobře naladěn a snažil se pomoci, kde bylo třeba. Mně se potvrdilo známé pravidlo, že čím větší borec, který něčeho opravdu dosáhl, tím skromnější. Vlastíku, moc děkuji za to co jsi mi dal a odpočívej v pokoji. Měl jsem tě moc rád,“ konstatoval Jaroslav Kříž.
