Sondážní průzkum odhalil ve vrstvách malířských výzdob detaily maleb. Ty byly nejprve prezentovány jako fragmenty. Teprve když odpadl kus omítky, zjistil se skutečný rozsah maleb. Jejich restaurování se ujal přední restaurátor Miroslav Slavík. Dobrodružství začalo.

Po náročném odstranění několika vrstev omítky se ukázalo, že modrá barva není jedinou mimořádností zdejších nástěnných maleb. Tou druhou jsou figurální motivy. Pro dobu jejich vzniku, druhou polovinu 18. století, byly typické třeba pohledy do krajiny nebo zátiší, nikoli žánrové obrazy inspirované holandskými mistry, nebo dokonce výjevy zachycující světský život.

„Vedle výjevů ze života střední šlechty tu vidíme prosté vesničany při práci na poli či hrající si šlechtické děti vedle výjevů zachycujících hry dětí z venkova,“ popisuje netypické náměty restaurátor s tím, že autora se nepodařilo zjistit.

Naprostou záhadou je podle Miroslava Slavíka přesná kopie nevelkého obrazu holandského mistra Gerarda Terborcha (17. století), zachycující dobový nevěstinec. „Originál je dnes vystavený v galerii v Amsterodamu. Ten, kdo vytvořil tuhle dokonalou kopii ve formě nástěnné malby, musel originál někde vidět. Je záhadou, jakým způsobem se předloha dostala až sem,“ vrtí hlavou Slavík. Jedním z vysvětlení by mohl být fakt, že tehdy existovaly četné kopie obrazů. Také se nabízí možnost přenesení obrazu ve formě kresby. „To by vysvětlovalo tu udivující přesnost zpracování,“ uvažuje restaurátor.