V areálu obory nedaleko Kněžiček ještě donedávna stála pozdně barokní kaple sv. Ferdinanda, nesoucí výrazné klasicistní rysy, z druhé poloviny 18. století.Spolu s přilehlou poustevnou si ji kněžna Kristina Kinská natolik oblíbila, že se zde nechala v roce 1819 v kryptě pod kapličkou pohřbít. Kaple měla tvar rovnoramenného kříže, fasádu členily rizality a římsy. Nad vrcholem kříže se zvedala věžička se zvonem.

Pokud by však dnes někdo vyrazil podívat se na oblíbené místo kněžny Kinské, najde jen malou pláň zasypanou pískem.

Nejprve, zhruba před 40 lety, spadla zvonička, pak zmizely vstupní dveře, které brzy následoval pseudogotický oltář. „Jeden by si myslel, že s nástupem nových majitelů, tedy restituentů z rodiny Kinských, dnes Kinských Dal Borgo, se situace změní. Chyba lávky – o kapličku nikdo ani nezavadil, až se před několika lety u stavby propadla střecha. A pak už vše šlo, jak říkají naši slovenští přátelé, dole kopcom,“ říká Petr Šorm z Polabského muzea.

A dnes už z kapličky nezůstalo vůbec nic. Před pár měsíci stavba definitivně zmizela, nezbyla po ní než jen cihlová krypta s valenou klenbou, kde měla paní kněžna snít svůj věčný sen a očekávat vzkříšení. Krypta je prázdná a z nadzemních částí kaple nezbyla ani cihla.

„Chápu, že vše probíhalo podle zákona, stavba nebyla vyhlášenou památkou, na její likvidaci stačí jen tři věci – zanedbat údržbu, požádat stavební úřad o demoliční výměr a zbourat. Přesto je mi z toho dosti smutno, nejen proto, že zmizel staletý svědek lidské zručnosti, zbožnosti, velkorysosti i pokory, zmizelo krásné místo, ale také, a to především, z toho, že starý český, kdysi šlechtický rod se nedokáže postarat o rodinnou sakrální památku. Asi na rozdíl od restituovaných lesů, pozemků a rybníků nic nevynáší,“ dodává Petr Šorm.