Vidět ji například můžeme ve snímku Indiana Jones a poslední křížová výprava. V roce 2007 byla dokonce jmenována novým divem světa. V bibli se Petra zmiňuje jako Selá, Arabové ji dali název Mojžíšovo údolí.

Staré město vznikalo jako pohřebiště na dokonale ukrytém místě, kde se vlastně setkávají tři údolí. Národ Nabatejců se zde usazoval někdy od 3. století před naším letopočtem a Petra se stala hlavním městem jejich království. Původ tohoto národa je dodnes nejasný. Předpokládá se, že se jednalo o kočovné nomády, kteří obývali severní Arábii a postupem času se začali usídlovat v této oblasti.

Všechny stavby jsou vytesány v pískovci a prý tady žilo v dobách největšího rozkvětu až třicet tisíc obyvatel. Velká katastrofa přišla v 6. století našeho letopočtu, Petru potkalo ničivé zemětřesení a celé údolí pak postupně upadalo v zapomnění. Prý tudy vedly jen tajné stezky beduínů, kteří skalní město skrývali před okolním světem. Za prvního Evropana, když pomineme křižácké výpravy, jenž spatřil zdejší Královskou hrobku, bývá považován švýcarský badatel Johann Burckhardt. Cestovatel putoval v roce 1812 ze Sýrie do Egypta v přestrojení za Araba.

Dnes je Petra prvořadou turistickou atrakcí Jordánska, takže jsme se zařadili do nepřetržitého proudu lidí z celého světa a zamířili ke skalnímu chrámu, kterému se říká pokladnice. Musíme zdolat soutěsku širokou kolem pěti metrů a okolní stěny mají výšku až dvě stě metrů. V některých místech se nacházejí kanály, kterými se přiváděla do města voda. Na konci soutěsky se objevil objekt pokladnice, původně měla sloužit jako hrobka jednoho nabatejského krále.

K pokladnici se pojí dávná legenda, která vypráví, že některý z egyptských faraonů umístil v horním patře velký poklad. Stavba je vysoká 43 metrů a široká asi 30 metrů. K dalším zajímavým objektům Petry patří kamenné divadlo zhruba pro tři tisíce diváků. V průběhu času ho upravili a hlavně rozšířili Římané. Centrum města tvoří Kolonádní ulice, na jejím začátku se nachází kašna zasvěcená nymfám. Vedle se nacházelo tržiště a ještě dál královský palác. Kolonáda končí branou, která dělí obchodní část města od chrámové.

Následně se vydáváme na delší výšlap ke klášteru. Úzká cesta stoupá do hor a je lemována mnoha krámky se suvenýry a občerstvením. Stále musíme uhýbat oslíkům a poníkům na jejichž hřbetech sedí turisté. Asi po hodině se před námi objevuje stavba podobající se pokladnici, ale říká se jí klášter. Původně měl také sloužit jako hrobka, své označení dostal podle křížů, které se nacházejí uvnitř. Výška stavby činí 45 metrů a na šířku asi 50 metrů. Z těchto míst se nabízel nádherný pohled na okolní krajinu.

Při zpáteční cestě jsem se pokoušel fotit jordánské dívky, které zde byly na výletě. Nejdříve se styděly a před objektivem utíkaly. Díky jedné, odvážnější, se nakonec vše podařilo.

Nocujeme na nejsevernějším pobřeží Rudého moře, v Akabském zálivu. Nacházíme se tedy v jediném jordánském přístavním městě Akaba, odkud je vidět území Izraele a Egypta. Město mělo strategický význam již od starověku, kdy bylo důležitým přístavem na obchodní cestě spojující Dálný východ s Afrikou. A druhý den dopoledne se v Rudém moři na jedné z městských pláží osvěžujeme krátkou, ale příjemnou koupelí.

Příště se podíváme do pouště, která nese název Wadi Rum.