Když se po deváté ranní k místu blížíme autem Palackého ulicí, část stromů už leží na trávě a pěšině, kterou jindy hojně využívají k rannímu venčení pejskaři i procházející se maminky s kočárky. Tentokrát je místo ze tří stran ohraničeno páskami, jak od ulice Na Hrázi, tak od Palackého i z Opletalovy.

Se dvěma muži v ochranných oblecích, přilbách a s motorovkami se známe už z kácení aleje směrem k vodárně v předchozím dni. Stejně jako se třetím do party, řidičem traktoru se lžící, kterou pomáhá zatlačením na kmen při kácení i při odklízení mohutných klád a větví.

„Za hodinu a půl je jich dole osm. Dneska to docela jde. Ale tenhle krajní, na který půjdeme teď, ten nefoťte,“ říká jeden z pracantů zpod helmy. Hned se ptám, co se bude dít tak zvláštního, že nemám fotit. „Ten strom je špatnej,“ mávne volnou rukou chlapík. Pak položí motorovou pilu a všichni se jdou radit.

Nevím, co přesně v jejich hantýrce znamená, že ten strom je špatný. Sleduji jejich posunky a zjevně několikrát mění strategii kácení. Ve hře bylo zřejmě i stržení stromu traktorem pomocí řetězů uvázaných kolem kmene. Nakonec se ale ke stromu přiblíží řezáč s pilou, palicí a kovovým klínem.

Pásky a zákazy řidiče nezajímají 

Směr dopadu je určen šikmo přes trávu k hlavní Palackého ulici. Jenže u té v pravém krajním pruhu navzdory pásce a několika značkám zákazu zastavení neustále někdo staví a chce tam parkovat. Dva muži z party jdou k autu, ve vší slušnosti vysvětlují řidiči, že tam stát nemůže, protože se kácejí velké stromy, a pokud by třeba část kmenu odletěla nebo se stalo něco nepředvídatelného, karosérie jeho auta by rychle mohla změnit tvar.

Když řidič odjede, chlapíci popojdou jinam a u mohutného topolu nastartuje hlavní kácející motorovku. Vzápětí ji zase zhasne. Situace s parkujícím autem se totiž ještě dvakrát opakuje. „Prostě to nechápou. Jsou tam značky, vidí pásku a včera tu byla i městská policie. Ale chtějí tam parkovat pořád,“ krčí rameny jeden z dělníků.

Pak už se strom podaří naříznout, z další strany zajistit klínem a posledním řezem poslat k zemi přesně předpokládaným směrem. I když nazývat poslední úkon před kácením regulérním řezem je možná trochu eufemismus. „Jen se podívejte. Ten strom je úplně našrot. Držel tady na těch krajích. A takhle prohnilých stromů je tu celá řada,“ ukazuje jeden z řezmistrů.

Některé topoly byly totálně prohnilé a hrozily pádem prakticky kdykoliv. | Video: Deník/ Miroslav S. Jilemnický

Zároveň tak odpovídá na otázku některých kolemjdoucích, kteří zpomalí a kvůli kácení se začnou rozčilovat. „Jsou to blbci. Taková krásná alej. Dyk tu mohla stát klidně dál,“ mluví na mě jeden senior z bicyklu v domnění, že jsem z party řezačů. Nadávka nepatří jim, ale někomu, kdo kácení nařídil. Snažím se mu vysvětlit, že ty stromy dožívají a některé mohly kdykoli na někoho spadnout. Což se už mimochodem loni stalo, o kousek dále v prodloužené aleji k vodárně. Tedy ne že by strom spadl na někoho, ale samovolně se jeden z topolů zřítil. Senior si ale vede svou. „To jsou nesmysly. Jeden strom byl možná nahnilej. Ale ty ostatní tu mohly růst dál. Co tu teď bude? Vysadí nový stromy? No ty ale budou velký, až my budeme dávno mrtví,“ stěžuje si senior. Pravdu má jen v poslední větě.

Topoly nahradí během roku duby

Pracovní četa během další chvíle pokácí ještě dva stromy, než zamíří nabrousit pily. Ptám se, jestli stihnou do večera pokácet celou alej. „Měli bysme. Včera tu byl pán, který nás upozorňoval, že v některých kmenech by se mohli ukrývat netopýři. Tak to sledujeme, jeden kmen s dutinou jsme mu dali stranou, on si to prý prozkoumá. Ale zatím jsme na netopýry u žádného stromu nenarazili,“ říká muž z kácecí čety.

Po rychlém pokácení téměř padesátky topolů se bude okolí bývalých alejí jak v části Vrchlického sadů, tak v sadech S. K. Neumanna uklízet od vytěženého dřeva. Nové aleje mají být vysazeny během jednoho roku. Už nepůjde o topoly, ale o duby. A jak naznačil starší pán na kole, dorostlé je budou obdivovat až ti, kteří se dnes kolem vozí v kočárcích.