Asi nikdo před rokem nepředpokládal, v jaké situaci budeme dnes. Vzpomenete si, jaké představy o průběhu situace s koronavirem jste měla před rokem?
Do Vánoc 2020 jsem zastávala konzistentní rezervovaný postoj k pandemii, který jsem sdílela s naším lékařským náměstkem. Naše vedení nemocnice se v tu chvíli mohlo jevit nesmlouvavé, ale podle mého názoru udrželo vlak na kolejích a nedovolilo komukoliv sklouznout k hysterii. Situace okolo Nového roku se ale naprosto změnila. Ani nyní nejsem osobně velkým přívržencem lockdownu, který pro mě jen prohlubuje krizi společnosti. Ale situace na odděleních je nyní naprosto neuvěřitelná. Zvládneme to, to ano, ale z mého pohledu je nejhorší tohle zpřísňování, uvolňování, zpřísňování, uvolňování a to, že už v tom tlaku nemocnice žije příliš dlouho. Nevidím jiné východisko, než je očkování. Bez toho to bude zoufalství.

Jaký nejsilnější moment, zážitek, zkušenost se vám vybaví z toho celého roku?
Moment? Asi spontánní akce odstranění starých kiosků, které dlouhodobě hyzdily hlavní vchod. Museli jsme tenkrát uzavřít nemocnici a zřídit na tom místě vstupní filtr. Z dnešního pohledu je to úsměvná věc, kdy dnes už je většina nemocnice zabraná covidovými pacienty, ale tenkrát se to odpoledne protáhlo do noci, přijeli hasiči v čele s radním Vocáskem, mrzli jsme tam předseda dozorčí rady, starosta a vedení města, moji náměstci, hlavní sestra, primáři. To jsem si při tom nakládání, kdy ulici ozařovala modrá světla, uvědomila, že se skutečně něco děje a odstartovala tím etapa, kdy se začalo spát v nemocnici, den začínal krizovým štábem a věci se řešily z minuty na minutu. Chvílemi jsem si připadala jako na táboře plném bojových her.

Pro mě na tom všem nejemotivnější je, že z nemocnice, která byla v minulosti jablkem sváru na zastupitelstvech, obyvatelé a pacienti se mnohdy také nevyjadřovali lichotivě, se stal pevný partner pro město, okolní obce a občany. Partner, který umí nabídnou nejefektivnější očkovací centrum v kraji, otevřít z týdne na týden tři odběrová místa. Už je čím se chlubit.

Pandemie zasahuje už rok do života vás a všech zaměstnanců nemocnice. Dokážete si představit, v čem by se váš život odvíjel jinak, kdyby se celý rok nedělo to, co se dělo?
Já jsem s trochou nadsázky taková covidová jednatelka (smích). Na pozici jednatele jsem nastupovala v lednu 2020, předtím jsem byla půl roku personální náměstkyně. Stihli jsme ještě s velkou slávou otevřít oddělení DLP v jednom z nevyužívaných pavilonů a pak už naběhl covid. Bude to znít asi zvláštně, ale ten covidový rok byl pro mě osobně jedním z nejlepších životě. Na začátku velmi urychlil mé rozhodování v tom, kdo má být v nemocnici ve vedoucích funkcích a zpětně kvituji svá rozhodnutí, protože jsem přesvědčena, že bez těch správných lidí na správných místech bychom ten rok a zejména poslední měsíce nezvládli. Přestože jsem několikrát čelila kritice týkající se ostřejší personální politiky, ve výsledku jsem to já, kdo nese zodpovědnost a nyní, po roce s covidem, je naše nemocnice přesně tam, kde jsme ji chtěli mít, když jsme o žádném covidu ještě nevěděli.

Chci, aby jednotlivá oddělení měla silné vedení a zaměstnanci cítili ten správný tah. Chci, aby jednotlivé úseky byly řízeny energickými lidmi, kteří zabezpečí rozvoj, nejen přežívání. To mi dovolilo mít za krátkou dobu viditelné výsledky a ještě trávit čas s lidmi, kteří mají svou práci hotovou, je na ně spoleh a můžeme se spolu i zasmát. Bez nadsázky mohu říci, že jsem strávila rok ve skvělé společnosti a měla téměř každý den radost z naší nemocnice.

Není diskuze o tom, že všichni zaměstnanci dokázali za ten rok neuvěřitelné věci. Co byste na prvním místě vypíchla vy, za co byste své zaměstnance pochválila nejvíc, překvapila vás jejich mentální odolnost?
Na co jsem ohromně pyšná je to, že jsme za celý rok nezapomněli myslet na budoucnost a rozvoj. Mohli jsme samozřejmě řešit jen covid a mít ho jako výmluvu. Jako jednatelka jsem od vlastníka nemocnice, města Nymburk, dostala necovidové úkoly a ty jsou hotové. Já to honím a tlačím, jak můžu, ale je to naše práce. Společná. Moje a mých náměstků a jejich týmů až k poslednímu jednotlivci. Máme skvělou a přísnou dozorčí radu a nešlo by to bez podpory vedení města. Podařilo se nám dostat pod úplnou kontrolu hospodaření společnosti a nákupy, vybudovali jsme funkční sklady, lékařské pokoje, zrekonstruovali jsme částečně oddělení GYN-POR, vchod do nemocnice a vjezdový systém, připravili jsme něco, čemu říkáme generel nemocnice, máme za sebou velikou revizi mezd, projekt Ukrajina, máme akreditace do atestace na vzdělávání lékařů pro internu a chirurgii, GYN-POR očekáváme v dalších týdnech. Máme 20 nových lůžek následné péče, novou angiologickou ambulanci se skvělými sympatickými lékaři Roháčem a Pavliňákem. Jsem extrémně pyšná na nové gentlemanské vedení našeho gynekologicko - porodnického oddělení, primáře Havlíka a jeho zástupce Martana, které konečně koresponduje s tím, jak o naše rodičky a pacientky pečuje ošetřovatelský personál v čele s paní vrchní Komárkovou. Vždycky se můžu spolehnout na chirurgii, kde to chytlo vítr do plachet v silném triu Panáček – Fraško - Vejvodová. Interna si prošla těžkými, nejen covidovými zkouškami, ale lékařský náměstek, docent Rosa, spolu s MUDr. Baníkovou a hlavní a vrchní sestrou v jedné osobě, Bc. Pavláskovou, dokázali ukočírovat covid, přísun pacientů a reprofilizaci lůžek. A to jmenuji jen naše hlavní obory a nechci zapomenou na anesteziology, DLP, komplement. Jsem pyšná, že jsme se vždycky dokázali v širším vedení sejít a najít řešení, jak by to šlo, aby Nemocnice Nymburk rezonovala správně. Covidově i necovidově.