Co vlastně slavíme o Velikonocích a jaké je Velikonoční poslání faráře?

Dá se říct, že Velikonoce roku 30 (pravděpodobný rok ukřižování Pána Ježíše) změnily běh tohoto vesmíru, případně i všech ostatních vesmírů, pokud nějaké další existují. Velikonoce slavili Židé už od vyjití z Egyptského otroctví a připomínali si během nich nejen vysvobození z Egypta, ale i to, jak se o ně Hospodin Bůh staral na poušti. Jistě i to byla významná událost, ale křesťané slaví o Velikonocích vzkříšení těla. Ano, vzkříšení těla. Nejedná se tedy o nějaký čistě duchovní svátek, ale o vyřešení základního problému člověka. Chceme žít, a přesto jsme všichni odsouzeni k trestu smrti, jen nevíme, kolik času nám zbývá. A právě na Velikonoce roku 30 se toto změnilo. Ježíš Nazaretský, který byl ukřižován, se toho nedělního rána, a v dalších dnech, ukázal svým blízkým, a pak ho vidělo víc než pět set lidí, apoštolové se s ním setkávali po čtyřicet dní, mohli se ho dotýkat a jíst s ním. Toto zmrtvýchvstání Pána Ježíše je mimořádné, protože nastalo tak rychle, ale neznamená to, že by se nás netýkalo. Křesťané věří, že při druhém příchodu Ježíše Krista budou vzkříšena i naše těla. Kéž jsou vzkříšena k životu. Velikonoční poslání faráře je toto hlásat.

Můžete nám říct více o tomto radostném období křesťana?

Doba Velikonoční je pro křesťany opravdu radostné období, ale během Velikonočního třídenní prožíváme různé situace. Velikonoční Třídenní je Velký pátek, Bílá sobota a Hod Boží Velikonoční, ale začíná už na Zelený čtvrtek večer. To si připomínáme, jak Pán Ježíš koná práci otroka a myje apoštolům nohy, potom s nimi slaví první mši svatou a prosí je, aby to konali také – na jeho památku. Potom jde do Getsemanské zahrady a tam se potí krví. Má docela obyčejný strach, ale dokáže udělat to důležité rozhodnutí, vzít na sebe všechnu naši bídu. I tu, o které ani my sami možná nevíme. Vzít to na sebe se všemi důsledky. Tento večer tedy v sobě spojuje cosi radostného i bolestného. Velký pátek je pro nás den, kdy Pán Ježíš je odsouzen a popraven na kříži. Velká bolest je ale spojena s velkou vděčností a s vědomím obrovské lásky Boží k nám. Je to už jedna strana mince, která znamená naši záchranu. Druhou stranou té mince, je Ježíšovo zmrtvýchvstání. Na Bílou sobotu křesťané neslaví během dne žádné obřady – bdí u Ježíšova hrobu. Slavnostní bohoslužba probíhá až na Bílou sobotu večer (po západu slunce) a při této bohoslužbě už slavíme Ježíšovo zmrtvýchvstání. Tím největším svátkem je pak neděle – Hod Boží Velikonoční, kdy radost z Kristova vzkříšení vrcholí. Doba Velikonoční pak pro nás nekončí v pondělí, ale trvá celých padesát dní, a je to opravdu období plné radosti.

Připomeňte, jak jste Velikonoce vnímal jako dítě?

Z dětství si pamatuji z Velikonoc jen dvě věci. Jak jsem se jednou postil na Velký pátek takovým způsobem, že jsem nic nejedl ani nepil, a pak jsem večer při obřadech omdlel. Rodiče mi kupodivu ani moc nevynadali. A druhá věc, jak jsem koledoval ve vesnici, kde měli chalupu teta a strejda, a pak jsem se vrátil s plným košem sladkostí.

Jak se to postupně proměňovalo?

Nyní už se tolik nepostím, což je na jednu stranu sice rozumné, ale na druhou stranu je to škoda. Ne, že bych se nepostil vůbec, ale už tomu schází ta dětská radikálnost. Jinak se mi stále více začaly líbit bohoslužby o Velikonocích, které jsou jiné než během roku. Zvláště na Velký pátek nebo na Bílou sobotu je to něco opravdu jedinečného. Třeba na Bílou sobotu večer začínáme bohoslužbu venku u ohně. Potom máme zvyk nezpívat v postní době aleluja, a když najednou na Bílou sobotu večer před evangeliem zazní, tak to člověku jde mráz po zádech.

Jaroslav Krajl
Narodil se 19. dubna 1972 v Brandýse nad Labem. Gymnázium absolvoval v Praze Libni, rok strávil na Matematicko – fyzikální fakultě. Následovala Katolická teologická fakulta v Praze, kterou ukončil v roce 1998. Nadcházející rok strávil ještě na vojně.

V letech 1999 až 2000 působil jako jáhen v Praze ve Stodůlkách, 2000 až 2002 jako kaplan ve Vlašimi. Od roku 2002 do srpna 2012 působil jako faráře v Praze Kunraticích. Od září 2012 slouží Bohu, o němž tvrdí, že ho nikdy nemůžeme plně pochopit, v Římskokatolické farnosti Nymburce. Jmenovací dekret na faráře v Nymburce má na sedm let.

Dovolenou tráví chozením po kopcích, rád se projde podle Labe, občas píše básně.

Archeolog Luděk Kos při komentované prohlídce popsal objevy v ulici Na Příkopě.
Archeologové odhalili zdi středověkého domu
Projekt pomůže dětem, které jejich biologické matky opustily.
Nemocnice se připojila k projektu Život v kufříku