VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jan Jelínek: Strach si nesu stále s sebou

Loučeň, Patřín -  Spisovatel Jan Jelínek vydal nedávno knihu Jizvy na duši o dětství a životě poznamenaném holocaustem. Má rozepsaných několik dalších knih. Téma holocaustu se mu do všech vtírá…

11.12.2016
SDÍLEJ:

Spisovatel Jan Jelínek o svém psaní a o svém strachuFoto: DENÍK/ Ivana Šmejdová

O nedávno vydané knize vydané knize Jana Jelínka Jizvy na duši, která líčí jeho dětství poznamenané holocaustem, jsme psali před několika dny. Autor je novinář, filmař, spisovatel, hlásí se k židovské víře a žije ve srubuz mohutných kmenů, v jehož dřevěných zdech píše dál. Má rozepsaný velký román, jeden sci-fi příběha taky knížku, která by měla být veselá. Což je pro něj prý strašně těžké. Jeho rodina byla krutě poznamenaná holocaustem, on byl co dítě židovské maminky pět let ukrývaný, jako zázrakem unikl se svými nejbližšími transportu do pekla a to téma si nese celým životem, podobně jako třeba Arnošt Lustig. Holocaust se mu vtírá do celé jeho tvorby, a přestože je Jan Jelínek velmi vtipný, společenský a vůči dámám galantní muž, s nímž je radost rozprávět u voňavé kávy třeba zrovna o literatuře, smát se spolu s ním židovským anekdotám, které tak rád vypráví, kdesi hluboko v sobě máv klubíčku schoulený strach. Jak s ním celý život bojuje? Co mu pomáhá? O tom i o jiném nám Jan Jelínek vyprávěl.

Pane Jelínku, narodil jste se v roce 1940, smutnější rok pro své narození si snad ani nelze vybrat…
Podle židovského kalendáře jsem se narodil v roce 5 700, tam je jedna sedmička, narodil jsem se v červenci, to je druhá, a letos píše židovský kalendář rok 5 777 a mně bude 77. Sedmička je magické, šťastné číslo, tak to mám dobrý.

Kdy jste přišel do Nymburka?
Přestěhovali jsme se sem s maminkou a sourozenci z Liberce v roce 1948. Byl jsem tiché, spíš introvertní dítě, nikoho jsem tu neznal, neuměl jsem jezdit na kole jako všichni tady… Pak se ale v mém životě objevili dva kluci, Nymburák Pepan a Láďa z Loučeně a vzniklo přátelství na celý život. Začali jsme si psát deník, kde jsou zaznamenané všechny naše akce. Dnes je to kronika o třech tlustých svazcích. Z ní jsem čerpal při psaní knížky Jizvy na duši.

Pomohlo vám psaní zbavit se oné tísně, vyvolané životní zkušeností s holocaustem?
Ne. To je to, co si my Židé pořád s sebou neseme. Pozoruji u sebe, že se mi holocaust míchá do všech knížek, které píšu. I když se tomu bráním, je to tam znova a znova. Je to podvědomá obava z toho, že by něco podobného mohlo zase přijít. Proto jsem se snažil ve své poslední knížce ukázat, že když měl člověk to štěstí a byl ušetřen, pak s tím zůstane sám. Zachránit ho můžou jen dobří lidé, a to byli ti mí dva kamarádi. Teď mě zachraňuje před démony moje žena.

A co vaše víra?
Já nejsem praktikující Žid, Žid má umět hebrejsky, to já jsem se naučit nemohl, vždyť jsem vyrůstal v 50. letech v nejtvrdším komunismu. Ale k tomu nahoře (říkám mu Adonai, zatímco moje žena křesťanka Bůh, ale je to jeden a tentýž) se obracím celý život. My nemáme kostely, nemáme faráře, my si s ním povídáme rovnou a máme tu vzácnou příležitost, že s ním můžeme i nesouhlasit a říct mu to. Protože víme, že je spravedlivý. Jenom je pro nás nesmírně těžké vyrovnat se s těmi 6 miliony židovských obětí holocaustu. Proč se to stalo?? Z toho pramení ten náš trvalý strach.

Vraťme se ještě k vaší knížce Jizvy na duši. Říkal jste, že už byla uvedená v život…
My Židé nemáme křest, proto „uvedení v život". První se už uskutečnilo v Brně, kde se ujal slova Milan Uhde a moc mě potěšil tím, jak hezky o knížce hovořil. Po Novém roce bude ještě druhé uvedení v život v Praze, a to v režii Vladimíra Železného, který je můj dlouholetý kamarád. Když křtil moji knihu A kde byl Bůh, tvrdil, že se nebude prodávat. Spletl se, už je druhé vydání. Tak teď mu musím napovědět, aby to uvedl zase.

Budou mít příležitost také Nymburáci seznámit se s vaší tvorbou?
Zatím jsem se bohužel nesetkal s odezvou ze strany divadla, když jsem nabídl svoji hru o Elišce Přemyslovně, ani jsem nepochodil v knihovně s besedou. Teď se rýsuje možnost autorského čtení, zatím víc neprozradím, abych to nezakřikl.

Autor: Ivana Šmejdová

11.12.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Lipová alej v Komenského sadech

Stoletá alej roku ukazuje cestu k domovu Slavníkovců

Poetická komedie má premiéru už v sobotu.
4

Sehrají poetickou komedii o věrnosti a lásce

Kam na Nymbursku za zábavou? Vyberte si!

Nymbursko - Přinášíme vám přehled kulturních událostí v regionu.

Videosouhrn SPECIÁL: Česko zpívalo koledy. Podívejte se

Ve stejnou chvíli zpívalo neuvěřitelných 125 tisíc lidí po celé zemi stejné vánoční koledy. Přinášíme vám speciální vydání videosouhrnu, díky kterému budete moci nasát vánoční atmosféru z mnoha míst najednou.

Vánoční dárek pro Adélku: příspěvek na nové auto

Milovice - Léčba nemocné Adélky rodinu stojí spoustu času a peněz. Na nové auto už jim zkrátka nezbývá.

Hvězda internetu říká: Žiju si svůj sen

Střední Čechy /ROZHOVOR/ – Filip Portales alias Porty je osmnáctiletý youtuber a rodák z Mladé Boleslavi a podle svých slov rád navštěvuje i kraj na Mělnicku. „Líbil se mi pohled od zámku na soutok dvou řek,“ přiznal Porty.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT