Podle hlavní lékařky očkovacího centra Veroniky Šafrové se příchozí dělí na dvě skupiny. „Jsou lidé, kteří přijdou opravdu v dobré náladě, jsou šťastní, že vakcínu dostanou a budou mít očkování za sebou. Pak je druhá skupina lidí, kteří nejsou o správnosti očkování úplně přesvědčeni, ale rodina je nějakým způsobem k tomu dotlačí a přijdou s nimi. Ti přichází spíše ustrašení, mají z toho respekt. Jedna paní nám řekla, že z toho už tři dny nespala,“ popisuje lékařka skupiny seniorů přicházejících do očkovacího centra.

Žádný zdravotní problém v souvislosti s očkováním řešit nemuseli. U několika jedinců, kteří by se dali spočítat na prstech jedné ruky, řešili problém s nevolností, ovšem v kontextu toho, že byli například cukrovkáři a zapomněli se pořádně najíst. „Někteří starší lidé přichází dehydratovaní a samozřejmě svoji roli hraje i psychika. Třeba paní, která měla určité obavy, hlásila návaly tepla, ale byla to záležitost psychiky. Pak si s nimi musíte popovídat o něčem jiném, odvést jejich pozornost,“ říká lékařka z očkovacího centra.

Daleko větším problém jsou podle hlavní lékařky dodávky vakcín. „Z osmi týdnů přišly vakcíny ve slíbeném množství a termínu pouze dvakrát. To se pak těžko cokoliv plánuje. A řešit přeobjednání je pak obzvláště se seniory pochopitelně velmi nepříjemné.“

Její slova potvrzuje i zdravotní sestra Lenka Omáčková. Ta má zkušenost i s nezvyklým vypravěčem. „Přišel pán alergik, ty si zvu vždy ve středu na očkování přímo do nemocnice. Když jsme se ho zeptali, na co má vlastně alergii, tak se rozhovořil: no já vlastně úplně přesně nevím, na co mám alergii. To bylo tehdy před třiceti lety, když jsem byl v nemocnici na pokoji s chlapama a hráli jsme tam večer karty a hlučeli jsme a já jsem za trest dostal injekci. A po té injekci jsem dostal alergickou reakci… no a pak začal rozvíjet dlouhý příběh. Samozřejmě na očkování žádnou alergickou reakci neměl, všechno bylo v pořádku,“ vypráví sestra o úsměvném setkání.

Příjemnější vyprávění si poslechnou zdravotníci, když třeba přijdou starší manželé spolu. „Vyprávějí, kolik let už jsou spolu, měli jsme tam i manžele, kteří jsou spolu přes 65 let. Říkám jim, že to je úctyhodné a krásné, taková výdrž. Ale někteří hned reagují: to si nemyslete, taky se občas pěkně ser..e,“ vypráví s úsměvem zkušená zdravotnice.

Ale jsou i tací, kteří zabrousí na jiná téma. „Jeden pán nám vyprávěl, jak jeho manželka dělala 20 let sekretářku u profesora Pafka. A jaký je starý pan Klaus a jaký profesor Pirk. To se člověk dozví spoustu věcí, které byste nikdy nikde nevyčetli,“ říká Lenka Omáčková.

Celkově si atmosféru při očkování nemůže vynachválit. „Je to opravdu balzám na duši a změna proti nemocničnímu prostředí. Tady nám nikdo nespílá, naopak nás všichni chválí, jsou šťastní, že jsme je naočkovali. Přála bych to každé sestře, aby si tohle zažila, protože v nemocnici se řada lidí chová úplně jinak. Tady má člověk pocit, že se statut zdravotníků zase vrátil tam, kde býval dříve a že si nás lidé váží,“ uzavřela zdravotní sestra nymburské nemocnice působící v nymburském očkovacím centru.