Před prvním utkáním v novotou vonící hale v Poděbradech vhodil čestné buly. Pak spěchal z ledu
a za boxem časoměřičů jsem jej dostihl. „Pane Lenere, měl byste chviličku na pár otázek?" oslovil jsem elegantně oblečeného chlapíka. „No jistě. Pojďte se mnou, půjdeme do místnosti s občerstvením. Tam budeme mít klid," řekl přátelsky a jeho vyhlášený knír se pozvedl úsměvem. A šli jsme.

Pane Lenere, vy máte dozajista přehled o zimních stadionech 
u nás. Je stavba nových nízkonákladových zimních stadionů trendem, nebo jsou Poděbrady 
v tomto ohledu výjimkou?

Výjimkou Poděbrady nejsou. Jsou vlastně v takové první vlně. My se tomu jako hokejový svaz hodně věnujeme. Chceme, aby se města snažila vytvořit podmínky pro ty nejmenší a pro mládež, a aby stavěla stadiony tohoto typu. Ono sice 28 nebo 30 milionů korun jsou velké peníze, ale doteď se stavěly stadiony i se stomilionovým rozpočtem. To, aby se hokej rozšířil i do menších měst, tak pro to je stavba takovýchto stadionů ideálním řešením. A když poděbradský stadion vidím, je to přesně to, co potřebuje mládež a město této velikosti. Může se tu hrát krajský přebor, případně druhá národní hokejová liga. Ještě je třeba udělat zázemí. Pak to bude nesmírně zajímavá lokalita pro mládežnické reprezentační výběry. Ta plocha má malé, kanadské rozměry. My jezdíme často do Kanady na různé turnaje, takže nám by to vyhovovalo pro přípravu. Je to otázka vytvoření zázemí. Město Poděbrady má neskutečnou tradici jak sportovní, tak kulturní a samozřejmě lázeňskou. Tady se nabízí, že i toto bychom mohli do budoucna využít.

Když budeme trochu konkrétnější, jaké týmy by se tu mohly objevit?

My se snažíme šířit slávu hokeje i tak, že dáváme reprezentační zápasy třeba se Švédskem nebo Finskem, nebo třeba Turnaj čtyř do měst, kde to ještě nikdy nebylo. To znamená přitáhnout diváky, malé děti, aby se na to podívaly, jak reprezentanti trénují, jak hrají. A tady v Poděbradech se to přímo nabízí. Není to v tuto chvíli slib, protože vím, že je tady připravena ještě druhá etapa, která znamená vytvořit zázemí šaten. Což je pro mezinárodní akce samozřejmě nutnost. Pokud se toto vybuduje, tak mě můžete vzít za slovo, že okamžitě bychom sem nastoupili a rádi bychom sem nějakou mezinárodní akci umístili.

O jakých našich mládežnických kategoriích hovoříte?

Máme pět juniorských reprezentací. Ve věkových kategoriích 16,17,18,19 a 20 let. 
A jakákoliv z těchto kategorií připadá v úvahu. Vy tu máte kvalitní ledovou plochu s tou výhodou, jak už jsem řekl, že má malé zámořské rozměry. Blízkost kabin u ledu a poblíž tělocvična, to tu všechno je.

Máte přehled o tom, kolikátá je to otevřená zimní sportovní hala v Čechách?

Něco kolem 136 nebo 138, zhruba v tomto počtu. A jsou stadiony, které mají kvalitu jako ten váš, a pak jsou stadiony, které potřebují investici na rekonstrukci. A také ve velkých městech tlačíme na to, aby se vybudovaly druhé ledové plochy. Poněvadž tam, kde je velká členská základna, tak se zkrátka nevejdou časově na led. Děti pak musí trénovat v poledne, kde vzniká problém se školou, rodiče je nemohou vozit, protože jsou 
v zaměstnání. My zkrátka chceme, aby děti měly kvalitní ledovou plochu, myslím tím časově, aby nemusely vstávat 
v pět hodin ráno.

Takže podle vás je hlavním smyslem stavby podobných stadionů jako v Poděbradech práce s mládeží?

Přesně tak. Mládež, mládež a zase mládež. Já mám za sebou čtyřleté období jako šéftrenér svazu, hodně jsem se věnoval reprezentacím, od 16 let až po „áčko". V mládežnických kategoriích nám několikrát hrozilo, že můžeme spadnout do B skupiny světových šampionátů. Jednou se to dokonce v případě „18" stalo, že spadla do „béčka". Proto chceme vytvářet pro mládež kvalitní podmínky, aby hrála stále ve světové špičce, což musím zaklepat, v současné době se to daří. Osmnáctka teď získala na jaře stříbrné medaile ve Finsku, na turnaji Ivana Hlinky v Litvínově jsme byli ve finále s Kanadou, takže věřím, že jdeme dobrou cestou. Sám za sebe jsem si dal za cíl uspět v příštím roce s dospělými na mistrovství světa 
v Praze. A chceme dělat nábory dětí, pomoci dětem z chudších rodin. Dáváme některým klubům zdarma celé sety pro ty nejmenší, tedy pěti, šesti, sedmileté hokejisty. Také se to celé snažíme propojit se školami. Velkou roli v tom systému, i tady, bude mít starosta 
a ředitelé jednotlivých spádových škol. Dám příklad: město poskytne hokejovému klubu například tři čtvrtě milionu dotaci. Ale na nájmech vybere od klubu milion a půl. Takže klub začíná s dluhem minus 800 tisíc, třeba. Nám jde 
o to, aby vzniklo takové prostředí, kdy ten led bude prakticky zdarma. V tom potřebujeme obrovskou podporu města. A my jako svaz se zase zavážeme, že poskytneme metodickou pomoc, aby tu byli kvalitní a proškolení trenéři.

Poslední věc: co popřejte místním při příležitosti otevření nového zimního stadionu?

Mužstvu dospělých bych popřál, aby chodilo aspoň tolik diváků, jako tu bylo dneska. Vždycky se hraje lépe, když vám někdo fandí. 
A i když na vás pískají, tak to motivuje k tomu, aby jste se zlepšil. A co přeju nejvíc, je to, aby tu byl problém s ledem 
v tom dobrém slova smyslu. Tedy že bude neustále plno, je tu velký zájem, chodí bruslit spousta dětí. A nejen hokejových. Vím, že krasobruslení tady má také velkou tradici. 
A nebránil bych se ani tomu, aby dívky chodily hrát hokej. Sám jsem to zažil při svých angažmá ať v Kanadě nebo ve Švédsku, že holky běžně hrají s klukama. Sečteno: ať je to stadion pro všechny. Hokejisty, hokejistky i krasobruslaře.