Tu navštívil se svým kamarádem a průvodcem Alešem Tomanem v červenci 2010 a přivezl si nezapomenutelné zážitky a postřehy. Sešel jsem se se sympaťákem Honzou právě v Basta Fidli, kde nás obklopovaly jeho fotografie zvířat z Keni. Ty momentálně Pánek přestěhoval na ples do Domu dětí a mládeže Symfonie.

„Projížděli jsme keňské parky a rezervace, spali jsme v kempech. Měli jsme nabitý program, sestával z celkem pěti zastávek," začal své vyprávění Pánek.

Ten zvolil jako první zastávku rezervaci Ol Pejeta. „Je známá hlavně kvůli velkému množství bílých nosorožců. Bohužel nás tam nepustili, viděli jsme pouze jednoho nemocného nosorožce ve výběhu. Tato soukromá rezervace vznikla v 80. letech minulého století z původního ranče," popsal Honza.

Druhou zastávkou bude růžové moře plameňáků na jezeře Nakuru ve stejnojmenném národním parku. „Je to největší hnízdiště plameňáků, pelikánů. To když najednou vidíte, já jsem se rozbrečel. Je to krásný," dojal se znovu cestovatel a ukazoval mi fotografie plameňáků v albu fotografií z Keni, které mu nechali vytisknout rodiče.

Co v Honzovi zanechalo obrovské zážitky, byla návštěva masajské vesnice. „Oni mají hliněné domy, kde uprostřed místnosti je ohniště, tam se vaří. Všichni musí ven, protože nemají okna," popisuje Honza. „Mají krávy na mléko, nezabíjejí je. Musí přirozeně umřít. Jedí hlavně ovoce. Co je zajímavé, pracují tam od dvou let. Vyrábí náramky, mámě jsem přivezl korále."

Návštěva takové masajské vesnice s domorodci stojí skupinu sto dolarů. Ptám se Honzy, jestli se mu o Africe zdá? „Já jsem v Africe pořád, i když tam nejsem. Zdá se mi o ní často," směje se milovník zvířat, který je i občasným ošetřovatelem v chlebské zoo.

„S gepardicí Mzuri jsem byl dva roky zavřenej, pustí mě i do postele. Když má náladu, opře se mi o záda, drží mě za ramena a líže mi hlavu. Jsme kámoši, já ji miluju. Nebo dikobraz Jára, ten už se ode mě nechá hladit jako pes," zaujatě vypráví Honza a je zřejmé, že zvířata zbožňuje a ony jeho.

Jezdí prý v roce tak desekrát do různých zoo po republice. „Vždycky se těším na zvířata, pak se mi nechce domů," směje se.

Kromě focení zvířat Honza fandí tvrdému rocku a všude, kde se objeví, také fotí. „Často mě na různé kapely bere organizátor a kamarád Zdeněk Stejskal, takhle jsem například objevil skvělého amerického rockera Adama Bomba. Z místních se mi líbí New Bells, Roxor a třeba Rimortis. Na nich jsem byl nedávno, když křtili novou desku spolu se skupinou Kreyson v Pečkách," sype z rukávu Pánek.

A kam by se Honza Pánek vypravil příště? „Láká mě Asie, kde žijí už téměř vyhynulá zvířata. Na Borneo bych jel fotit orangutany, do Afriky antilopy Derbyho" zamýšlí se Honza.

Loučíme se pozdravem, který prý v Keni normálně používal: Django bwana.