Po jeho smrti roku 915 nastupuje vládu jeho bratr Vratislav, který ovšem pravděpodobně o šest let později umírá v bojích s Maďary. Právoplatný nástupce trůnu, Vratislavův syn Václav však v té době ještě nebyl plnoletý, takže se boj o moc odehrál mezi vdovou po Bořivojovi Ludmilou a její snachou, vdovou po Vratislavovi Drahomírou. Do české politiky zasahovaly také boje mezi saskými a bavorskými králi, neboť moc ve Svaté říši římské národa německého se přesunovala hned z jedné na druhou stranu. Zdá se nepochybné, že zatímco Ludmila inklinovala k bavorské straně, Drahomíra využívala pro své záměry spíše stranu saskou, která nakonec ve vzájemném zápolení získala navrch. Otázku regenství za nezletilého Václava nakonec vyřešili Drahomířini družiníci, kteří roku 921 Lidmilu zavraždili.

Václav se vlády chopil někdy v letech 924 či 925 a již o čtyři roky později zakončil své tažení proti Polabským Slovanům saský král Jindřich I. před branami Prahy a donutil Václava k tomu, aby se stal jeho poplatníkem. Zřejmě z tohoto důvodu došlo také k Václavově zavraždění ve Staré Boleslavi roku 935, neboť jeho bratr Boleslav se chtěl z područí Sasů vymanit. Ještě předtím se ale Václavovi podařilo potlačit jednu knížecí revoltu, jejíž představitelé zřejmě odmítali vynucené Václavovo spojenectví s Jindřichem I. Někdy ve třicátých letech totiž porazil sousedního knížete, kterým měl být podle zprávy pozdější Dalimilovy kroniky kouřimský vládce Radslav.

Boleslav I. hned zkraje své vlády, roku 936, zaujal ostře protisaskou pozici. Jeho prvním krokem byl útok na sousedního podkrále, kterého se obával pro jeho prosaskou orientaci. Jeho tažení proti němu (nevíme, jak se jmenoval a kde sídlil) vyvolalo to, že Sasové mu poslali na pomoc podle kronikáře Widukinda jednotky z Merserburska a Durynska, což vyústilo v krvavou čtrnáctiletou válku mezi Boleslavem I. a synem zamřelého Jindřicha I. Otou I.

Michal Plavec