Vždycky jste se bránila tomu, aby příběhy z vašich knih byly považovány za autobiografické. Změnilo se na tom něco v nejnovější knížce?

Postavy a povahy jsou jako vždy vymyšlené. Ale je pravda, že využívám spousty zážitků, které se mi staly třeba v dětství. V knize je použito strašidlo Komot. To je zkomolení toho, když mi někdo řekl „ty chomoute“. Maminka říkala, že jsem pak chodila a všude říkala „ty komote“. (smích)
Ale samozřejmě je tam více věcí, které jsem měla v podvědomí. Škola je kombinací škol v Sadské a v Lysé, některé hlášky v knize ve skutečnosti používají moje děti.

Kde se Váš nejnovější příběh odehrává?

Na sídlišti jednoho neidentifikovaného města.

Jak rychle se podařilo knihu napsat?

V lednu 2006 jsem měla napsaných pár stránek a nastoupila jsem do současného zaměstnání. (Z.H. je ředitelkou Kulturního a informačního centra v Sadské – pozn. aut.) V tu chvíli jsem byla přesvědčená, že už nikdy nic nenapíšu. Jenže pak jsem sedla a převážně po večerech a nocích to napsala. Zhruba od poloviny knihy musíte zbytek dopsat velice rychle. Abyste si to nemusel připomínat opakovaným čtením. Tuhle knihu jsem dopsala začátkem července v 5 hodin ráno.

To musí být nejen psychicky, ale i fyzicky náročné. Přes den jste v práci a věnujete se rodině a v noci píšete…

Náročné to je. Usedám k počítači třeba v půl desáté večer. Nevadí mi televize nebo dokonce ani to, když na mě manžel nebo děti mluví. Ale nesmí se ptát. Jakmile mi někdo položí otázku, je to v háji. Ale vždycky, když něco dopíšu, mám z toho obrovskou radost.

Právě jsem se chtěl zeptat na motivaci. Co vás vede k tomu, že začnete psát další knihu?

Člověk má nějaké nápady a potřebuje je prostě v jisté chvíli dostat ven. To máte podobné, jako když někdo udělá eiffelovku ze sirek. Dodělá to, má z toho radost a po čase začne dělat třeba loď.

Čtvrtá knížka je tedy na světě. V jakém vyšla nákladu?

Tuším, že asi 2 700 výtisků.

Máte už nějaké ohlasy?

Mám, ale při téhle knize jich je zatím nejméně. Někteří lidé mi říkají, že by to někde zkrátili a zkrátka zjednodušili děj. Já se ale snažím dodržet, aby to bylo zhruba 100 A3 stránek napsaného.

Čím je tahle kniha zvláštní? Vzpomínám, že když jsme se bavili minule, říkala jste mi, že kvůli autenticitě příběhu jste nutila manžela, aby Vás škrtil. Ještě využíváte podobné netradiční metody?

Je pravda, že na začátku knihy je událost, kdy oknem přiletí do místnosti kámen zabalený do papíru se vzkazem Hlídej si svou holčičku! Šla jsem na policii, abych zjistila, jak by v reálné situaci na takové oznámení reagovali. Já jsem s nimi kromě ukradené peněženky jinak v kontaktu nikdy nebyla. Oni mi dali příslušná lejstra, která jsem musela vyplnit a prostě jsem si kvůli ději příběhu vyzkoušela, jak by to doopravdy probíhalo. Policistům za tuhle pomoc při práci dodatečně děkuji.

Je tradičně hrdinkou příběhu žena?

Ano, tentokrát se jmenuje Gita. V předchozí knize se hrdinka jmenovala Dita a už mám vymyšlené, jak se bude jmenovat hlavní postava příští knihy. Bude to Rita a bude mít dvojčata.

Vy už jste začala psát další knihu?

Ano, mám napsané asi čtyři stránky. Už vím, jak bude děj začínat. Bude to na třídním srazu. Takovém netypickém.

Předpokládám, že se budete držet žánru detektivky…

Mě tak nějak podvědomě láká psát o takové ponuré atmosféře. Nepříjemné podzimní počasí, jako je teď, polorozbořené domy a podobné věci. Skoro bych chtěla napsat takový temný horor. Ale nevím, jak by se na to tvářilo nakladatelství. Přece jenom nejsem žádná Nesvadbová.
Na sídlišti jednoho neidentifikovaného města.

ZDENKA HAMEROVÁ se narodila v roce 1971 v Mělníku, od malička ale vyrůstala v Lysé nad Labem. Po studiu na Střední zemědělské škole v Brandýse pracovala na odboru kultury na obvodním úřadě v Praze 8. V současné době je ředitelkou Kulturního a informačního centra v Sadské, kde také žije. Je vdaná a má tři děti. Kniha Hlídej si svou holčičku! je její čtvrtou detektivkou. Předchozí se jmenovaly Zasloužíš si smrt!, Nářek ze tmy a Příliš tenkej led. Kromě knih publikuje také v různých časopisech, do kterých přispívá svými zpravidla detektivními povídkami.