Lenka Grosslová se poprvé účastní celorepublikové soutěže Zlatý Ámos. Mohou za to její žáci ze třídy 4.A. Ale i deváťáci, kteří na ní vzpomínají a které dříve učila.

V příjemném prostředí 4.A na poděbradském Žižkově jsem strávil hodinku a půl ve společnosti paní učitelky a jejích bystrých žáků, kteří za to všechno mohou.

Třída seděla do kruhu, já s paní učitelkou na rohovém gauči. „Máme pravidlo, že mluví jenom jeden,“ napomenula Lenka některé své svěřence z Prima party, jak si od první třídy říkají. Potvrzuje to obří plakát nad námi s nápisem Prima parta a Jsme na jedné lodi. „Nejsem vyznavačkou pouze lavicové výuky, ale i kobercové. Tak nějak napůl. Někdy je také hodně těžké přesně někoho oznámkovat. Jednou mi například Tom řekl: Já se na vás nezlobím za tu trojku. Budu se snažit, abych se zlepšil,“ rozpovídá se sympatická učitelka, která je v soutěži naprosto oprávněně.

Ta dostala nominaci od dětí někdy po helloweenu. „Byla jsem v šoku. Žáci byli ale tak hodní, že mi dali čas na rozmyšlenou. Pak jsem si řekla, že je nemůžu zklamat,“ vrací se na začátek paní učitelka.

Dva čtvrťáci a jeden deváťák odprezentovali v regionálním kole na zámku Berchtold scénku, která měla posunout paní Lenku do semifinále. Povedlo se. „Hráli jsme scénku jako dva žáci a školník. Přitom navěšovali na tyč zatavené fotografie s písmenem a zároveň popisem nějaké vlastnosti,“ nadšeně vypráví čtvrťáci. Dohromady to pak dalo nápis Lenka to je naše Ámoska.

Paní učitelka jednoznačně postoupila do semifinále, které se koná 8. března v Zrcadlovém sále Ministerstva školství.

Ptám se, jaká Lenka vlastně je a hned začíná nekonečná řada kladných vlastností dopadat na adresu naší sympaťačky. Tady je krátký výčet: ohleduplná, ochotná, náročná, neoblomná, krásná, ekologická, aktivní. „Není žádná jiná,“ zvolal jeden ze čtvrťáků a možná to v tu chvíli opravdu vystihl.

Ve třídě platí jistá pravidla, která se dodržují. To mi připomnělo roztomilá pravidla v knize Roberta Fulghuma Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce. „Nepereme se. Když se nám něco nelíbí, tak to vyslovíme. K počítači si nebereme jídlo. Zdravíme. Nevykláníme se z oken,“ jmenují pravidla ti z Prima party.

Občas mi vytane na mysli, že se bavím s dospělými lidmi. Umí bezvadně zformulovat myšlenku, jsou otevření, nebojí se. Vidím v nich nevystrašené a učenlivé osobnosti. „Nechci, aby děti chodily do školy vystresované, co je zase čeká. Spojila jsem výuku s hrou. V loňském roce jsme měli Indiánský školní rok. Na chodbě stála dvě tee-pee, jedno jsme dokonce šili,“ seznamují mě s nápadem, který může pomoci překonat stres z předmětů, které vám třeba tolik nejdou nebo strach z testů. „Vyráběli jsme si i lapače negativních snů.“

Dobře funguje i spolupráce s rodiči. „Vysvětlila jsem jim, že pro ně chci maximum a že jsem s nimi na jedné lodi. Nechci děti stresovat, ale dosáhnout s nimi maximální úspěšnosti,“ zahloubá se Lenka Grosslová a dodává důležitou větu: „Záleží to na nás. Jinak to nejde.“

Pořádají mnoho akcí jako například Noční školy, pálení čarodějnic, rozlučky se školním rokem. „Nacvičili jsme na různé nástroje Malou noční hudbu od Mozarta. Někdo louskal na prsty, jiný měl ozvučná dřívka nebo cabasu,“ dodává Lenka a já mám jasno, kdo to letos vyhraje.

VIZITKA – LENKA GROSSLOVÁ se narodila v roce 1971 v Městci Králové. Od dětství žila v Poděbradech, nyní přebývá s rodinou v Koutech. Vystudovala Pedagogickou fakultu v Praze, 1. až 4. stupeň a učitelství pro 2 a 3. stupeň. Později i speciální pedagogiku v rámci celoživotního vzdělávání. Má dvě dcery – Báru (13) a Kristýnu (15). Ráda fotí portréty a makrofotografii. Vzhledem k prostředí, kde pracuje, je prý ráda v absolutním tichu.