Grafitti, to je černá můra například pro zaměstnance drah na železničním nádraží v Lysé.

Poslední případ, kdy vandal nastříkal odstavené vagony, se stal na konci února. Tentokrát se nezdráhal dokonce za bílého dne. Jen od začátku roku zaznamenali policisté šest podobných případů a v loňském roce desítky. Škody v součtu stoupají až do statisíců korun.

Odstrašující je v tomto ohledu například případ z ledna v Městci Králové, kde chuligán poničil fasády několika rodinných domů, vrata, podezdívky a dokonce i karoserii auta. Nejen známými pubertálními kosočtverci, ale nápisy STB. V tomto případě se škoda vyšplhala ke 100 tisícům korun.

Vandalové se často rádi „podepisují“ i na památky. Takto například loni v červenci poničili nově opravenou fasádu u nymburské hydroelektrárny, o několik měsíců dříve pak dokonce nymburské hradby.

Někteří sprejeři se ale brání a sami některé čmáranice po domech odsuzují. „Chceme mít prostory, kde se můžeme vyžít. V našem podání se skutečně jedná o umění, odsuzujeme malování po památkách,“ říká jeden z nich.

Poděbradská radnice začala jako první v regionu problém sprejerství řešit. Zhruba před sedmi lety nabídla mladíkům stěny u Labe. „Ale to je jiná úroveň. Oni skutečně dělají umělecká díla,“ řekl tehdy starosta Jozef Ďurčanský.

Podle policistů je sprejerský vandalismus jednoznačně poškozováním cizího majetku. „Hrozí jim pokuta, v horším případě i vězení,“ řekl zástupce nymburského policejního ředitele Jaroslav Novák. Podle něj by účinným nápravným prostředkem bylo i to, kdyby se dopadení sprejeři museli podílet na zlikvidování svých výtvorů.

Grafiťáci: Jsme Rychlé šípy

Je jim osmnáct, oba se učí v oboru umělecký truhlář. Jelikož jejich téma je ožehavé, zůstali skryti pod přezdívkami Tonda (S) a Pepa (N).

Jak jste začínali?

S: Začal jsem v patnácti, kdy jsem se seznámil dnes už s místní legedou grafitti Ginem. Je to subkultura, do které patří i hip hop.
N: V deváté třídě.

Děláte i nelegální plochy?

S: Existují nepsaná pravidla, která dodržujeme. Památky v žádném případě. Když někdo pomaluje kostel, je mezi námi odepsaný. Ulice ke grafitti ale patří. Kdyby se malovalo jen na legálních plochách, nebylo by to ono.
N: Rádi vytváříme grafitti v nedostavěných docích v Drahelicích. Tam to nevadí.

Kdyby jste dostali od radnice zakázku na nevábnou zeď ve městě. Šli byste do toho?

S i N: Určitě.

Co vám tvorba grafitti dává?

S: Je to pocit svobody. Lidi se sjíždí z celé republiky. Hodně nás práce v partě stmeluje. A dá nám to ve finále víc, než kdybychom šli na pivko. Jsme Rychlé šípy této doby (smích).

Co konkrétně tvoříte?

S: Jména. Jednou jsem maloval také kulisy pro divadlo. Beru grafitti jako cestu k něčemu dalšímu. Spousta lidí vyjadřuje písmeny obrázky. Maloval jsem i plachty na různé mejdany.
N: Vytvořil jsem logo jednomu kadeřnictví.

Kde jste se podíleli na grafitti?

S i N: Tak třeba na legální ploše na Malých Valech, kde máme dřevěný plot. Všichni bychom rádi poděkovali majiteli Otakaru Kolářovi za jeho přístup. Často malujeme v Lysé v průmyslové zóně. Rádi bychom postavili legální zeď na nymburském skate parku, kde jsme začínali.

Zkoušeli jste to někdy oficiálně?

S: Ano, napsal jsem seznam míst, kde bychom chtěli v Nymburce malovat a zašel s nápadem na radnici. Zmiňoval jsem tak například vysokou betonovou zeď za Eliškou u garáží nebo betonový teras u železničního mostu. Odradila mě spousta papírování.

Považujete grafitti za umění?

S: Za jeden ze směrů umění.
N: Je to seberealizace. A každá seberealizace, když je dobře zpracovaná, je umění.