Jak se zrodila myšlenka uspořádat parademarš městem?
Nedávno se do Nymburka vrátil pan Vladimír Mucha, který veškerý svůj volný čas věnuje propagaci české vojenské historie v rámci Klubu přátel vojenské historie Pardubicko. Tento klub uskutečňuje po Čechách, ale též v Itálii, Polsku s Rakousku, desítky bitevních rekonstrukcí z období Rakousko-Uherské monarchie z Prusko-rakouské války roku 1866 a První světové války (1914 - 1918). Slovo dalo slovo a zrodila se myšlenka spojit klasickou muzejní výstavu s ukázkami vojenského života přímo ve městě.

Na co se mohou tedy návštěvníci vůbec těšit?
Dne 12. června bude už od ranních hodin před nymburským muzeem rozložen vojenský tábor c. a k. 98. pěšího pluku, takzvaného vysokomýtského regimentu. V 9 hodin bude následovat vojenský pochod asi 30ti vojáků v uniformách z První světové války a čtyř jízdních dragounů. Sehnat dnes více koní společně s jezdci, kteří na nich umí jezdit, je úkol skutečně nadlidský. Vojáci projdou přes náměstí a Palackého třídou dorazí do ulice Na Rejdišti, kde zazní čestná salva. Druhá bude následovat v Jízdecké ulici, obě tato místa jsou totiž úzce spjatá s pobytem vojáků ve městě. Před polednem už bude ve vojenském táboře před muzeem připravena polní kuchyně s oběde. Kdo bude chtít, může také dostat nášup.

Co máte naopak připraveno pro návštěvníky v muzeu?
Při instalaci expozice jsme kladli důraz na představení vojenského života ve městě po všech stránkách. Návštěvník se zde vedle toho, kde v Nymburce byla kasárna, kde dragouni cvičili, dozví mnoho dalšího. Seznámí se s veškerými dragounskými zbraněmi, šavlemi, pistolemi a puškami. Uvidí hned několik uniforem, typických dragounských přileb atd. Vojenský život se však neskládal jen z přehlídek a uniforem, ale válka měla i svou krutou tvář, a právě vojenská každodennost na frontách První světové války zde bude mít také svůj prostor. Například v ukázce vojenského ležení na frontě 1. světové války. A jelikož velitelství nymburských dragounů bylo v Brandejse – dnes počeštěno na Brandýs nad Labem – nemůže chybět i vzpomínka na posledního císaře Karla I., který tam sloužil právě u dragounů.

Kdo to vlastně byli dragouni?
Dragouni byli vlastně novodobí nástupci středověkých rytířů, avšak mnohem pohyblivější a obratnější. Od těžké jezdecké pěchoty , takzvaných kyrysníků, se dragouni odlišovali tím, že na nepřítele útočili nejen s vytasenými palaši, tedy šavlemi, ale bojovali i v sesednutém stavu. Dragouni se stali po Třicetileté válce trvalou součástí jízdního vojska. První dragounský pluk se objevil v habsburské armádě v roce 1649. Od poloviny 18. století dragouny vedle švališérů, husarů a hulánů považujeme jen za jednu ze složek lehkého jezdectva. Rozdíly mezi dragouny, švališéry, husary (Uhry) a hulány (Halič) byly nejen regionální, ale také v poněkud jiné výzbroji, výstroji, bojovém určení i taktice.

Jak se tedy do Nymburka dostala dragounská posádka?
Po ztrátě Slezska musela císařovna Marie Terezie a posléze i její syn císař Josef II. přistoupit k rozsáhlé modernizaci armády i změně rozmístění vojsk. V Českém království vyrostlo několik nových pevností, jmenujme Josefov a Terezín. Přesun rozsáhlých vojenských kontingentů na obranu před možným Pruským vpádem, znamenal i vyšší nároky na umístění vojsk v českém vnitrozemí. V roce 1766 nebo 1768 bylo rozhodnuto, že v Nymburce vznikne veškeré zázemí pro císařskokrálovské jezdecké pluky - dragouny. Do Nymburka byla umístěna jedna dragounská eskadrona, jejíž velitelství sídlilo v Brandýse nad Labem. Pluk tvořilo 8 eskadron a jedna eskadrona čítala cca 200 mužů. Rakousko-uherská armáda disponovala například v roce 1873 15ti dragounskými, 11ti hulánskými a 16ti husarskými pluky.

Kde byli vojáci ve městě ubytováni?
Tak ubytovat ve městě s dvěma tisíci obyvateli 200 vojáků nebylo vůbec jednoduché. Samozřejmě to přinášelo komplikace pro obě strany. Nejprve byli vojáci ubytování v narychlo přestavěných bytech na vojenské příbytky. Brzy na to na místě starých hradeb vyrostly kasárny a konírny v Jízdecké ulici a Na Rejdišti. Kasárna však byla pouze pro vojáky, důstojníci a šlechtici bydleli po celou dobu svého pobytu u posádky v nájemních bytech po městě. Ještě v roce 1846 si proto Dr. Jan Dlabač povzdechl, že Nymburk v důsledku vysokého počtu vojska trpí nedostatkem bytů. Aniž to příliš Nymburáků tuší, právě název těchto ulic nám dodnes připomíná pobyt dragounů ve městě. Podařilo se nám poměrně přesně rekonstruovat, které pluky v Nymburce sídlily, vedle výstavy bychom se o tomto i rádi rozepsali do nové Kaplanky.

Co se stalo s kasárnami po odchodu dragounů?
Po zrušení vojenské posádky v roce 1896 odkoupilo město veškeré erární budovy a pozemky. V roce 1896 ustoupila kasárna v Jízdecké ulici právě secesní vodárenské věži a přilehlému parku. Poslední památkou na dragouny je barokní dvouobloukový mostek přes Malá Vala. Naopak kasárna Na Rejdišti zde stála až do 50. let 20. století, kdy byla zbourána, aby uvolnila místo pro chystané autobusové nádraží. Původně mělo město s těmito kasárnami velké plány, Na Rejdišti se uvažovalo o výstavbě nové školy. Nakonec však byla kasárna až do svého zbourání využívaná jakou nouzové a skromné bydlení. Jak vypadalo Rejdiště na konci 19. století, nám přibližuje Otakar Rykr: „Na rejdišti, nejinak zvaném nežli „Kozí plácek“, také zkrátka „Kozinec“. Nevábný kout, spíš nymburský Wild- West, kam se neodvážil každý hned tak vkročit. Zde měly stanoviště kolotoče, panorámy, brusiči a jiné podobné potulné podniky. Vzhled, možno říci, že zastrčeného koutu, buď blátivého nebo prašného, nebyl nikterak vábný a přece to byl nejhlučnější koutek ve městě, oživovaný zábavními podniky, dvojím suknem, nezbytnými děvčaty a záhadnými existencemi.“

Otakar Rykr ve své knize Vzpomínám na Nymburk z roku 1946 píše: „Velitelem byl baron Kraus, později rytmistr Peitsch.“ Podařilo se Vám o nich něco více zjistit?
Viktora Krause poprvé nalezneme ve vojenském schematismu (vojenská ročenka) z roku 1874, kdy je uveden bez jakéhokoliv titulu v hodnosti rytmistra 1. třídy. V roce 1876 mu bylo uděleno prosté šlechtictví a roku 1882 postoupil mezi svobodné pány a současně byl povýšen do hodnosti majora. Právě v této době od roku 1882 až do roku 1887 velí přímo nymburské eskadroně. V roce 1887 je povýšen do hodnosti Oberstlieutenanta, a po odchodu stávajícího velitele dokonce vykonával funkci velitele celého pluku na štábní základně v Brandýse nad Labem. Jestliže jsme mohli dohledat osudy a zejména vzestup Viktora Krause poměrně podrobně, po jméně rytmistra Peitsche jakoby se slehla zem. Mezi soupisem rytmistrů jak u 7., tak u 13. dragounského pluku jej hledáme marně. S odstupem padesáti let asi Otakar Rykr zkomolil jiné jméno (Hirsch, Flick, Riegler), nebo uvedl zcela špatné.

A na závěr se ještě jednou vrátím k doprovodnému programu. Kdy proběhne muzejní noc?
Muzejní noc proběhne v muzeu 4. června od 18 hodin. Všichni příchozí budou přivítáni členy historického vojenského klubu i pracovníky muzea v dobových uniformách 98. pěšího regimentu. V expozici bude přichystáno několik stanovišť, seznamujících návštěvníky s životem dragounů (ukázka uniforem, zbraní, stravy a lékařské péče). Jako památku na návštěvu expozice si každý odnese vlastnoručně odlitého cínového vojáčka.

PAVEL FOJTÍK se narodil 6. ledna 1975 v Nymburce, kde dodnes žije. Vystudoval gymnázium a Filozofickou fakultu Karlovy Univerzity v Praze, obor historie. Od roku 2001 precuje v nymburském Vlastivědném muzeu. Čtvrtým rokem je opozičním zastupitelem. Má dvě děti – Julii (5) a Jiřího (3). Má rád sport, který i aktivně provozuje. Ať je to cyklistika, lyžování nebo volejbal. Je i vášnivým posluchačem rockové, z toho převážně metalové hudby.

Autor: Vladimír Mucha