Evangelík Pavel Dvořáček se narodil přímo na faře, pochází z Valašska. V Poděbradech je už osmnáctým rokem. Není žádným zamračeným farářem, ale je otevřený a tvrdí o sobě, že není náboženský typ.

Jak jste vnímal svůj příchod do Poděbrad?

Byl jsem zpočátku trochu zklamán. Domnívali jsme se, že se po sametové revoluci kostely zase zaplní jako to bylo za války. Ale sbor tu byl velmi živý, rozjetý se spoustou aktivit. Školy mě zvaly na besedy a při pohřbech a svatbách se tady počítalo s farářem více, než jsem byl zvyklý.

Ta vžitá představa faráře jako vážného muže v sutaně už neplatí?

Moje osobní zkušenost jasně vypovídá, že to takhle u nás není. Měl jsem tady v Poděbradech v takzvaném přípravném období budoucího faráře Filipa Říhu. To byl motorkář a dokonce boxoval.

Je Bůh v Poděbradech?

Bůh v Poděbradech určitě je a dokonce v několika skupenstvích a podobách. Nejsem náboženský typ. Člověk o Bohu začne přemýšlet a až potom si k němu hledá vztah. Pán Bůh to má v Poděbradech rozhodně těžší než já. Nemá to lehké ani ve městě, které je přes srdce. Určitě to ale nevzdá.

Jak může člověk přijít k Bohu?

Kdybyste se zeptal, jak Bůh může přijít k člověku, snad bych uměl odpovědět: přes člověka. Potkáte někoho, kdo vás fascinuje neuvěřitelnou svobodou, lehkostí a statečností a ptáte se, kde se to v něm bere. Ukáže se, že z víry. Někdo může zhlédnout třeba muzikál Jesus Christ Superstar. Začne o tom příběhu přemýšlet. Nejprve začne považovat Ježíše za jednoho z velikánů. Ale pokud mu tam ještě něco chybí, pak se dostane do bližšího kontaktu.

Slyšel jsem, že tady v areálu pořádáte i koncerty?

Jistě, to přece ke kostelu patří. Koncerty to nejsou jen varhanní, ale i folkové, nebo sborového zpěvu. Šestnáct let tu funguje Příležitostná divadelní společnost. A také koncerty v kavárničce za kostelem, tam už hrál třeba písničkář Sváťa Karásek s kapelou Pozdravpámbu. Založili jsme i tradici evangelické pouti, která je každoročně druhou sobotu v září na zdejší zahradě.

Co se na takové pouti děje?

Je to setkání všech generací a nejen pro evangelíky. Vždycky pozveme nějakého hosta. Měli jsme tu například tajně vysvěceného biskupa Jana Konzala. Pak je tu podium pro mladé, kde můžou hrát kapely. Takhle tu hráli třeba místní Junosť B.

Pořádáte i jiné večery?

Už delší dobu a říkáme jim ekklésia. V překladu z řečtiny to slovo původně znamenalo řádně svolané shromáždění všech svobodných občanů. Jsou to převážně besedy s hosty. Už tu byli například katolík Václav Malý, spisovatelka Eva Kantůrková nebo svérázný evangelík Erazim Kohák. Nyní máme připravenou besedu s Erikem Taberym z týdeníku Respekt.

Kde vidíte hlavní rozdíl mezi katolíkem a evangelíkem?

Dlouho se dá žít, aniž by si člověk nějaký rozdíl uvědomoval. Až do chvíle, kdy se začne mluvit o církvi. Pro katolickou církev nejsou naše bohoslužby plnohodnotné. Pryč je už ale doba, kdy se evangelíci vymezovali pouze negativně.

Jak se díváte na známého evangelického faráře a zároveň písničkáře Sváťu Karáska?

Teď trochu špatně, protože se dal až moc na politiku. Ale se Sváťou jsme společně hrávali ve skupině Berani. Prožili jsme krásný chvíle na Hvozdnici, kde vedl Sváťa bohoslužby.

Katolická církev má svého papeže, má evangelická církev nějakého svého papeže?

Nemá. Vždycky se říkalo, že evangelická církev má svého papírového papeže, a to je bible. V té naší hierarchii je nejvýše synodní rada, což je takový parlament. To ale není papež.

Co si myslíte o sektách?

Jsou mi vzdálený, je to takový zmatek a nemám zapotřebí s nimi bojovat. Sekta může být i oficiální církev. Je mi líto, že lidi na tom utratí hodně času a energie a pak je obtížné se například od Svědků Jehovových vyvázat. Je to určitá totalita. To platí i o různých společenstvích, která sem přišla po revoluci z Ameriky. Vzpomínám si na člověka, který vyhodil všechny lékařské knihy a říkal, že je napsal ďábel.