Naděje na možný úspěch se v hlavách většiny fandů probraly z mrákot až po parádním představení bostonských posil v zápasu proti Rusku a vítězství proti jednomu z favoritů v prodloužení. Na zisk medaile však stále příliš fanoušků nevěří. A nevěří ani bookmakeři. Sázková kancelář Tipsport nabízela v neděli kurz 12 na celkové vítězství Čechů v turnaji. Tedy při vsazené tisícovce by sázkař v případě zisku zlatých medailí bral 12 tisíc korun. Ani na zisk medaile nám sázkové kanceláře nedávají velkou šanci a mezi silnou šestkou nás řadí až na poslední místo s kurzem 3,50. Největším favoritem turnaje zůstávají přes porážku s Finy Kanaďané s kurzem 2,50, následují je obhájci titulu ze Švédska s kurzem 5,60, lepší kurzy než Česko mají i Rusko, USA a Finsko.
Čeští fanoušci však i přes tato fakta stále fandí. Také z Nymburska se letos vypravilo hned několik skupinek fanoušků přímo do dějiště šampionátu v Dánsku. Podruhé za sebou jela na vrcholný turnaj podpořit naše borce i Petra Potočná z Poděbrad. Se svým bratrem a dalšími dvěma kamarády vyrazili hned na úvodní zápasy turnaje a měli tak možnost být v hale při utkáních našich hokejistů se Slovenskem a Švédskem. „Loni jsme poprvé vyrazili do Paříže s tím, že z toho uděláme tradici. Proto jsme nemohli chybět ani letos v Dánsku.“
Do dějiště šampionátu se dostali po vlastní ose autem. Tedy s dvouhodinovým přejezdem trajektu z Rostoku do Kodaně. „Samozřejmě jsme se snažili, abychom měli co nejnižší náklady a nejlevnější trajekt vyjížděl ve čtyři ráno. Takže z Poděbrad jsme vyjížděli ve čtvrtek v šest večer, udělali jsme si ještě malý výlet autem po památkách v Berlíně a v pátek ve čtyři ráno vyjeli trajektem z Rostoku,“ popisuje úvodní část cesty fanynka. Mimochodem, pokud čtenářům jméno Petra Potočná z našich stránek někoho připomíná, tak má dobrý postřeh. V civilu je totiž policejní mluvčí a řadu případů pro Nymburský deník také komentuje.
Ale zpět k hokeji. Na hotelu je trochu nepříjemně překvapil malinkatý pokoj, kam se sotva čtyři postele vešli. Příjemnější stránkou věci byl fakt, že se poznali s dalšími Čechy, kteří bydleli ve stejném hotelu. Páteční večer si užívali v Kodani. „Mají všechny domy stejné. Ale Kodaň je krásně čisté město. Taky nám připadalo, že všichni Dánové se rodí na kolech. Jezdili tam snad všichni a velkou rychlostí. Mají cyklostezky i semafory pro sebe, do kontaktu s běžným provozem vůbec nepřijdou. Moc šikovné,“ vzpomíná na první večer v Dánsku Petra. Došli až k zábavnímu parku Tivoli. „Spousta krásných atrakcí, kde člověk lítá vzhůru nohama. Jenže jsme zjistili, že jen vstup stojí 670 dánských korun, což byl skoro náš rozpočet na celý výlet. Tak jsme zašli do blízké restaurace na pořádný hamburger za 120 dánských korun. Byl to asi nejlepší hamburger, co jsem kdy jedla,“ pochvaluje si blondýnka z Poděbrad.
V sobotu už byl den prvního hokeje, derby se Slováky. Původně si chtěli také vypůjčit kola a projet se po městě. „Jenže jsme potkali dalších osm Čechů a tři Slováky. A jak se povídalo a taky popíjelo, tak partička z Rožmitálu prosadila, že na hokej půjdeme pěšky. Hala byla od hotelu 6 a půl kilometru. Po cestě jsme skandovali „Česko – Slovensko“, atmosféra úžasná. Narazili jsme na hřiště s umělou trávou, kde jsme si od kluků půjčili balón a v těch dresech jsme si dali na deset minut fotbálek,“ popisuje cestu ke stadionu.
Fanzóna, další skandování a pak samotný hokej. „Žádnou podobnou atmosféru jsem nikdy nezažila. Se Slováky se máme pořád tak nějak rádi, ať je to jak chce. Skandovali a fandili jsme pořád. Deset vteřin před koncem, když jsme vstřelili vyrovnávací gól, to vypadalo, že hala spadne. Nálada u nás a Slováků se rázem vyměnila. Předtím si ze mě trochu dělali legraci a podstrkovali mi jejich vlajku, že můžu fandit s nima. Odmítla jsem a pak se jim to vrátilo. Výsledkem bylo to, že druhý den při hokeji se Švédskem, když jsme dali druhý gól, tak jsem už jen zvedla ruce a otevřela pusu. Hlasivky nefungovaly,“ vzpomíná Petra s úsměvem.
Po derby se Slovenskem se rychle rozkřiklo, že v jednom baru v centru Kodaně bude česko – slovenská after party. „To byl velký bar pro 500 lidí, ale stejně se tam tvořily fronty a pouštěli deset lidí ven a deset dovnitř. My už jsme stejně cítili únavu, ten den i s pochodem do haly byl fakt těžký, takže jsme asi ve dvě ráno dorazili na hotel a spali.“
Druhý den konečně došlo na kola a projížďku po Kodani. Stihli pizzu k obědu a na kolech dojeli až k hale, kde jsme hráli ten večer se Švédy. „To bylo trochu jiné, Švédů byli tři čtvrtiny, nás tak čtvrtina a byli slyšet víc. Ovšem jen do té doby, než přišel náš fanoušek s trumpetou a spustil Vysoký jalovec. V tu chvíli Švédové ztichli a už jsme byli zase slyšet jen my,“ vzpomíná na další příjemnou chvilku v Kodani na hokeji. Uvnitř haly skupinu českých fanoušků opět pohltila atmosféra a i když jsme o gól prohráli, do smutku bylo daleko.
Druhý den trajekt a cesta domů. „Za rok bude Slovensko, to je blízko, tam možná atmosféra nebude taková. Ale za dva roky Švýcarsko, to zase bude plno zážitků,“ plánuje půvabná fanynka z Poděbrad.
A jak vidí letošní šance? „Bojím se, že čtvrtfinále bude letos konečná. Ten první útok je skvělý, ale za ním je výkonnostní mezera. Medaile asi letos nebude,“ odhaduje Petra Potočná.
