Náš další program zaměřený na poznávání Marockého království zahrnoval prohlídku nádherného města Essaouira, vzdáleného asi 170 km od Marrákeše. Své stopy tu ve starověku zanechali Řekové, Židé a později také Římané. A Portugalci kdysi pojmenovali toto opevněné místo „Mogador“. Název pravděpodobně pochází z fénického slova „migdol“, malá pevnost, a odkazuje tak na dlouhou a bohatou historii vytíženého přístavu. Totiž právě sem, z nitra Afriky, vedla důležitá obchodní stezka, kudy proudil výnosný obchod s otroky.

Essaouiru prý rovněž proslavily krásné a chytré ženy, které z těchto míst unášeli lupiči. Ti je pak prodávali sultánům do jejich harémů. Dnes je město též známé jako Bíla perla Atlantického pobřeží. Už zdálky jsou vidět bílé domy, které se pyšní okenicemi a dveřmi v portugalském stylu. Celkový ráz doplňuje pestrá směsice arabské a koloniální architektury doplněná o židovské a berberské prvky. Vše propojeno s velice dlouhou písečnou pláží.

Naše první kroky míří do přístavu s typickými, pestrobarevnými, převážně modrými loďkami, patří sem i rušný rybí trh a opevněná mohutná věž Skala Kashbah s bronzovými děly ze španělské éry. Prostoru dominuje velká a elegantní vstupní brána s arabským nápisem. Také díky tomu je město zapsané do seznamu památek UNESCO. Essaouira je rovněž známa svými výrobky z vyřezávaného cedru, túje či ebenu.

Meknes - utajená krásná chlouba Maroka
Meknes - utajená krásná chlouba Maroka

Toto romantické město je též kolébkou umělců a kulturním uzlem. Průvodce nás upozorňuje, že na části pláže a promenádě přebývali v sedmdesátých letech hippies. Místo se dostalo do povědomí veřejnosti díky koncertům Rolling Stones a Oasis. Od Atlantiku stále vane vítr, takže se na pobřeží i ve vlnách pohybuje dost surfařů všeho věku, prý se tu konají i různá mistrovství a soutěže.

Potom už směřujeme do krásného labyrintu uliček a zákoutí starého města. Neúnavní prodavači zde hlasitě nabízejí suvenýry všeho druhu, hlavně obrázky, šperky, keramiku, výrobky ze dřeva a různých kovů. Turisté mají zájem a začíná obvyklé smlouvání, protože to zde zcela samozřejmě patří ke každé obchodní transakci.

Ve čtyřech větách se opět zastavím u marocké kuchyně. V jedné místní restauraci jsme si pochutnali na jídle zvané tadžín. Jednalo se o kousky kuřecího masa, připravené na citronu a směsi orientálního koření. Ke slovu tadžín patří i tradiční nádobí z vypalované hlíny, ve kterém se připravuje a často podává snad jakékoliv marocké jídlo. Hlavnímu chodu předcházel lehký zeleninový předkrm a končilo se opět ovocným dezertem.

Milan Čejka z Libice putoval se svou ženou tentokrát po Maroku.
Fes, nejstarší královské město Maroka

Při zpáteční cestě náš autobus zastavil v městečku T‘manar, kde se nachází jedno z center produkce arganového oleje. Ten patří k nejvzácnějším olejům na světě vzhledem k velmi omezené oblasti rozšíření argánie trnité. Zmíněný strom roste v polopouštích, má hluboký kořenový sytém a olej se získává z jeho plodů. Různé odrůdy argánie kdysi rostly po celé severní Africe, nyní jsou ohrožené a pod ochranou UNESCO.

Olej obsahuje vysoké procento účinných látek prospívajících lidskému tělu a patří do tradiční kuchyně jihozápadního Maroka. V současnosti je arganový olej lisovaný za studena jedním z nejdražších a nejcennějších produktů používaných v kosmetickém průmyslu. Samozřejmě, že v naší skupině o výrobky obsahující olej projevily zájem zejména ženy, hlavně o mýdla a šampóny.

 V posledním díle vyprávění o putování po marockých královských městech zamíříme do ulic Marrákeše.

Momentky z hlavního města Maroka Rabatu.
Rabat, malebné hlavní město Maroka
V Maroku přivítala cestovatele Milana Čejku s manželkou téměř zima
Cesta po Maroku začala v Casablance