„Za tiché víno, za zelenou naftu!"

„Za české zemědělství, za české potraviny!"

„Protestní akce za zelenou naftu a tiché víno!"

Četl jsem nápisy na korbách dvanácti traktorů a jednoho náklaďáku, které jsem míjel při příjezdu do Dymokur 
k rybníčku. Ve tři čtvrtě na devět ráno byli všichni účastníci blokády na místě. Někteří zadumaně pokuřovali, vedoucí trasy po jičínském tahu Roman Šimůnek z kněžické farmy udílel poslední pokyny.

Basket na farmě

Největší pozornost na sebe poutal usměvavý muž, který zaníceně vyprávěl o nymburském basketbalu. „Je to krásný divadlo, akorát by na ně mohlo chodit ještě víc lidí," obrátil se na mě a začal mi vyprávět, jak si po každém zápase dopisuje s manažerem klubu a vysvětluje mu, kde tým udělal chyby.

Jednalo se o soukromého zemědělce pana Jirmuse, jak sám poznamenal, když jsem se ptal na účast. „Ale to tam psát nemusíte," usmíval se dobře naložený chasník. Promiňte, pane Jirmusi, nějak jsem se neudržel.

Ostatní rolníci z Kněžic, Slovče, Záhornice, Poděbradských Blat, Senic a Křince vypadali oproti němu jako chudí příbuzní, někteří poslouchali jeho bohatýrské basketbalové storky. Blesklo mi hlavou, proti čemu vlastně soukromý zemědělec pravidelně jezdící na basket do Nymburka protestuje a co mu chybí. Ale to už se kolona dávala do pohybu.

Traktory na vsi

Hned po vjezdu na jičínský tah se kolona roztříštila. Mezi traktory se vecpalo několik dalších aut a chvíli trvalo, než zemědělci utvořili na první pohled rozeznatelnou protestní kolonu. U Činěvsi ale zase překvapivě sjeli na vedlejší tah do Velenic a já byl na chvíli zmaten. U silnice stálo policejní auto se šéfem nymburské dopravky Josefem Ulrichem a já se hned telefonicky informoval, proč je odklonili a kde zase kolona najede zpátky.

Přece jen: sami organizátoři akce už před startem říkali, že traktorová demonstrace asi žádné výsledky nepřinese. 
A pokud by navíc měly traktory v kolonách jezdit po prašných okreskách malých obcí, pak už by to zavánělo projektem hodným  Járy Cimrmana.

Z omylu mě ovšem vyvedli policisté. „O několik set metrů dál zase vyjedou zpět. Na tomto úseku je zákaz vjezdu traktorům. A pozor! My jsme je nikam neodkláněli, to by bylo špatně. Jen jsme kontrolovali, zda-li dodržují předpisy," poučil mě Ulrich a já si oddechl, že nebudu kolony hledat  v oblacích prachu přilehlých vsí, navíc za třicetistupňového vedra.

Kolona bez problémů projela Senicemi, kde uvítací výbor tvořilo několik místních ve vratech svých domků, kteří počítali projíždějící stroje na prstech svých rukou. Nestačily jim.

Před Okřínkem se vyskytl první problém: zpoza kolony se ozvala siréna a za zády strojů se vynořila rychle se řítící sanitka. Navíc v protisměru jelo zrovna také dost aut a silnice v těchto místech není 
z nejširších. Ač se vozy i traktory v obou směrech snažily nacpat co nejvíce ke krajnicím, musela sanitka téměř zastavit a její řidič si při kličkování zleva doprava mohl připadat jako na Dakaru.

Motykou do politiků

Když blokátoři vyjeli z Okřínka, zastavil jsem  a šel se zeptat místních, co „traktorparádě" říkají. Za plotem jednoho z domků stál asi šedesátiletý muž s motykou v ruce 
a prohraboval záhonek. „Já jsem zahlídl asi jeden nebo dva traktory. Jo to je ten protest? No jo, zaslechl jsem něco," pokýval hlavou a v klidu se dál rýpal v hlíně. „A co tomu říkáte? Souhlasíte s nimi?" nechtěl jsem se nechat odbýt. Chlap se narovnal a ošklivě se  zamračil. „Všechny politiky by měli vyházet a nakopat je do…  Kdybysme měli všechny peníze, co si za tu dobu rozkradli, byli bysme v pohodě," prohlásil rezolutně a začal motykou kopat o hodně urputněji. Sice mi na otázku odpověděl dost svérázně, ale pochopil jsem a rychle se vzdálil od plotu, kde motyčka začala nebezpečně zrychlovat.

Čau a zase příště

To už se kolona vracela zpět od kruhového objezdu na Vrčení. Na zpáteční cestě už jen různě velká auta soutěžila v tom, kdo dokáže nějaký traktor předjet na tom nejnemožnějším místě, kdo víc ohrozí protijedoucí auta a celkově řádění některých šílenců za volantem vyvolávalo dojem, jakoby řidičské zkoušky absolvovali 
v Pekingu.

Nic vážného se ale nestalo. Stroje dorazily na odpočívadlo k Nouzovu, akce byla rozpuštěna, traktoristé na sebe ještě párkrát zatroubili a v klidu se rozjeli do domovských stájí. Tiché víno holt asi zdaněné bude a nafta už se asi nikdy nezazelená…